Duben 2004

Pro děkana a univerzitu morálka neplatí?

Zdeněk Moravčík

Děkan olomoucké lékařské fakulty Čestmír Čihalík byl již odsouzen novozélandským soudem k vysoké pokutě a mohlo by se zdát, že tím celý případ skončí a zájem veřejnosti utichne. Tak tomu ale není. Vzhledem k výrokům samotného děkana Čihalíka i osob z jeho pracovního okruhu, rozruch neutichá ani po řádném odsouzení pachatele. V českých médiích se neustále objevují sporné, dezinformující až demagogické zprávy, které se pokoušejí celý případ zkreslovat. Pokusím se proto některé prapodivné výroky rozebrat.

Pachatel Čihalík se například neustále snaží zpochybnit údajné nařčení z pašeráctví. Podle něj oni (Čihalík a Šmiták) žádnými pašeráky nejsou. Abych předešel možnému špatnému chápání tohoto běžného slova, vyhledal jsem si slovo „pašovat“ ve věhlasném oxfordském slovníku (Oxford dictionary) a jeho význam je následující: smuggle (z německého schmuggeln, pašovat) = ilegálně dopravovat do nebo ze země (tedy proti zákonům země).

Čihalík i se svým kumpánem byli soudem odsouzeni za pokus o zakázaný vývoz orchidejí ze země a proto pašeráky jsou. Jejich čin lze bez nadsázky označit za pokus o pašování. Tvrzení, že toto jejich pašování nebylo za účelem komerčním, není vůbec důležité neboť definice pašeráka nic neříká o účelu jeho nekalých úmyslů. Je s podivem, že děkan velké státní univerzity, člověk s akademickými tituly, autor celostátní učebnice a údajně uznávaný odborník, tuto definici slova pašerák nezná nebo nechce uznat.

V jednom rozhovoru Čihalík doslova řekl: "Jsem rád, že je to už za námi, a že soud uznal čistotu našich úmyslů". Je třeba konstatovat, že pokud se toto tvrzení zakládá na pravdě a jeho věta nebyla médii zkreslena, je nutné pochybovat o duševních schopnostech děkana Čihalíka hodnotit vlastní jednání neboť tato osoba musí být paranoidní či jinak duševně chorá, když vlastní odsouzení soudem vysokou pokutou komentuje slovy, že "soud uznal čistotu jejich úmyslů". Myslím si, že v žádné zemi na světě soud neuznává čistotu úmyslů pachatele jeho odsouzením k zaplacení pokuty.

Je známo, že o povolení k vývozu rostlin Čihalík žádal a nebylo mu uděleno. Jestliže se děkan Čihalík brání slovy, že "povolení jim nebylo vydáno a zprávu o tom neobdrželi", pak si kladu otázku, jestli děkan vůbec žádal s cílem povolení získat nebo třeba jen situaci vysondovat? Každému soudnému člověku je jasné, že pokud libovolné povolení není uděleno, pak je ona činnost automaticky zakázána a je ilegální, jinak by totiž žádost o povolení ztratila veškerý smysl. Jak by se asi děkan Čihalík postavil k mladému člověku, kterému nebylo povoleno studovat na jeho fakultě a dotyčný by se i bez povolení o přijetí začal na Čihalíkovu fakultu hlásit, navštěvoval přednášky, cvičení, semináře nebo přicházel ke zkouškám a bránil se tvrzením, že mu nic nebylo oznámeno?

S uspokojením jsem přijal zprávu z pracoviště druhého pachatele, že odsouzený Šmiták bude zproštěn funkce inspektora, neboť není přijatelné, aby tuto funkci nadále plnil. Jak odlišná je však reakce z pracoviště děkana Čihalíka, jedné z největších státních univerzit v zemi, Palackého univerzity v Olomouci. Rektorka profesorka MUDr. Jana Mačáková se nechala slyšet, že si počká na své rozhodnutí, až ji docent MUDr. Čihalík informuje a rozsudek soudu ji zdůvodní. V celé záležitosti jde o to, zda děkan svým chováním a svým odsouzením nepoškodil pověst velké státní univerzity a její rektorka přitom čeká, až ji sám pachatel sdělí svůj názor na proběhlý soud! Není mi známo, že by rektorka děkana z funkce alespoň dočasně suspendovala. Zarážející na jejím chování je už i fakt, že nejvyšší představitel státní univerzity čeká s rozhodnutím, zda nebyla poškozena pověst univerzity na vyjádření pachatele a vypovídá to o tom, jaký asi je názor profesorky Mačákové na jednání děkana a na čí straně rektorka stojí.

Dále se z univerzitních olomouckých kruhů na veřejnost doneslo, že vysokoškolský zákon prý nevyžaduje u akademických hodnostářů čistý trestní rejstřík. Paní rektorka záměrně opomíjí skutečnost, že škoda, napáchaná univerzitě děkanem Čihalíkem, je především morálního charakteru a pověst univerzity, vysokého školství i české vědy utrpí ještě více, pokud se trapná tahanice o děkanově vině bude zásluhou vedení univerzity neustále prodlužovat. V této souvislosti bych chtěl připomenout, že chce-li se občan této země ucházet o místo na univerzitě (třeba pouze jako pouhý asistent), prochází konkurzem, kde jedním ze základních požadavků je jeho občanská a morální bezúhonnost. Vedení univerzity proto svými výroky připouští dvojakost svého jednání, když u řadových uchazečů žádá bezúhonnost a u svého děkana mu nevadí ani případný nečistý trestní rejstřík. Jak potom asi vypadá situace s činovníky českých univerzit, kteří v minulosti byli či mohli být spolupracovníky StB nebo funkcionáři KSČ?

Korunu prapodivnému a nemorálnímu jednání vedení olomoucké univerzity nasadil její kancléř Hrbek, když prohlásil, že "půjde o to zhodnotit, zda došlo k poškození dobrého jména univerzity". Ponechme stranou neochotu univerzity uznat přinejmenším morální vinu svého děkana a dvojí metr, kterým akademičtí hodnostáři z Olomouce závažné věci posuzují. Jak chce kancléř olomoucké univerzity zhodnotit, zda došlo k poškození pověsti, když sám společně s vedením tuto pověst svými výroky jednoznačně poškozuje? A co pomůže odvolání děkana někdy až za celou řadu týdnů nebo dokonce měsíců? Je známo, že v průběhu soudního procesu, kdy byl pachatel Čihalík zadržován justičními orgány na Novém Zélandu, mu domovská univerzita v Olomouci udělila řádnou dovolenou a na pracovišti mu šel nemalý děkanský plat! Kdyby opravdu chtělo vedení univerzity zabránit poškození své pověsti, tak by s první zprávou o zadržení svého děkana justičními orgány, děkanovi jeho funkci až do vyřešení věci pozastavilo a zabránilo tak jednoznačně jakémukoliv poškození pověsti. To se ale vůbec nestalo!

Odsouzený pachatel Čihalík byl shledán nezávislou justicí schopným hodnotit své činy a své jednání a musíme proto vycházet z předpokladu, že pachatel Čihalík není ani paranoidní ani jinak duševně chorý, ale že jeho rozporuplné a nepravdivé výroky jsou záměrné. Z těchto důvodů je jeho jednání vysoce nemorální a odsouzeníhodné. Děkan by měl být okamžitě odvolán ze svých funkcí. Palackého univerzita, pokud by chtěla napravit škodu, kterou napáchal jak její děkan, tak rozporuplná nečinnost vedení univerzity, by měla svého zaměstnance Čihalíka ihned propustit a plně se na veřejnosti distancovat od jeho výroků i činů. Jestli se tím odstraní i škoda, kterou obecně utrpělo celé vysoké školství a věda v zemi, není jasné. Na české univerzitě jsem dlouhá léta studoval i pracoval a ihned po ozřejmení toho, co děkan Čihalík provedl, jsem se připojil pod internetovou petici za jeho odvolání (http://petice-cihalik.50free.org). To doporučuji nyní i ostatním občanům, které nemorální chování pachatele Čihalíka pobuřuje.

Jak je vidět, na českých univerzitách a vědeckých pracovištích není morálka, slušnost a ctění dobré pověsti vůbec samozřejmostí a v případě těchto hodnot se jedná o „nedostatkové zboží“, které by bylo žádoucí pašovat do země namísto orchidejí.

Na vědomí vedení Palackého univerzity v Olomouci, ministryni školství, médiím, tisku, stránkám internetové petice za odvolání děkana Čihalíka, českým univerzitám a akademickým ústavům, české akademii věd a dalším.