Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2004


Chudý venkov, chudý stát

Jaromír S. Morávek

Již i komunistická Čína přišla na to, že si bude muset předcházet chudý venkov a vrátit mu, co mu vzala. Naše současná vláda však pokračuje v kolektivizaci venkova pro předem vybrané vlastníky neobvyklou měrou, že by se za ni nemusel stydět ani někdejší ministr Gottwaldovy vlády Ďuriš.

Venkovu byla majetková práva po listopadu 1989 navrácena prvním Federálním shromáždění spolu s Českou národní radou, ale jen na papíře. Jakmile však první český premiér začal slyšet trávu růst, ihned vyznavač třetích cest J. Lux hnal transformaci JZD a státních statků směrem, který dodnes na venkově po neblahém komunismu mnoho nezměnil.

Většina vlastníků půdy se k ní nedostane, ani neví, kde ji přesně mají, jejich podíly na transformovaných družstvech jsou v prachu, zaměstnanost v zemědělských podnicích klesla desetinásobně a selskému a rolnickému stavu nebylo v drtivé většině dovoleno obnovit toto tradiční venkovské živnostenské povolání a pravé družstevnictví. Vždyť vždy šlo jen o to uživit se v lůně přírody.

Venkov nebyl nikdy bohatý a v tvrdých podmínkách mnoho jeho obyvatel nevybočovalo životní úrovní nad druhé. Dnes však venkov zchudl natolik, že je až do nebe volající žádost o změnu poměrů, které se vymknou tzv. zachování rozměru českého zemědělství ve prospěch velkých zemědělsko-průmyslových podniků. Kdo potřebuje něco přes tisíc akciových a podobných společností, které mají námezdní práci jen pro desítky venkovanů, s takovou mírou zadlužení, která se rovná stavu před bankrotem? Venkovští obyvatelé zcela zjevně nikoliv. Jejich majetek doslova okupují bývalí družstevní funkcionáři pro svá rodinná bratrstva a dovolání není. Tato podivně mocná postdružstevní lobby, která téměř nikomu z užívaného majetku nic nezaplatila, obsadila venkov jako svou soukromou provincii a vede venkov (lid i krajinu) k záhubě.

Rozpínavost těchto novodobých venkovských zbohatlíků zasahuje již podstatnou měrou státní rozpočet, z kterého jsou tyto zcela kuriózní a neživotaschopné relikty socialismu udržovány při životě. Ale to je málo, nejde-li si více nahospodařit, dá se zisk tvořit i ze státního rozpočtu a z peněz EU. A tak se začíná simulovat vše, co je potřeba, aby se na peníze daňových poplatníku doma i v Evropě dosáhlo.

Zaniklá užívací práva jsou obnovována, opět se zavádí užívání z užívání a užívací práva jsou povyšována nad práva vlastnická. A dějí se další zázraky před očima národa, většina zemědělských podniků nesměřujících vůbec do zemí EU je podporována penězi všech daňových pokladníků, aby bylo na venkově ještě hůře. Až do úplného vyhubení selské myšlenky a asi i zdravého selského rozumu. Pak již bude na venkově doslova ráj, ale pro koho, zapomněli současní vládní sociální inženýři říci.

Již i čínští komunisté přišli na to, že venkovský člověk se dokáže na venkově a na vlastní půdě uživit a tvořit pak zodpovědně krajinu a zachovávat relativně zdravé životní prostředí. Jen ti naši velkoagrární melounové ne a ne se poučit. Na co se budou zítra vymlouvat současní kolektivizátoři, když kolchoznictví zůstane již jen v Čechách, a Čechy pak skanzenem demokratického komunismu, jak hlásají jeho dnešní reformátoři.

(www.konzervativnistrana.cz)



Zpátky