Květen 2004

...and now for something completely different...

Ivan Špaček

“Since Man Knoweth neither what he is; nor what he has been; nor what he may yet become: then are We all indeed but as Threshed Straws adrift upon the Tides of Time.” Čtu tato slova dávno mrtvého alžbětínského kazatele. Páter Knox byl spíš znám pro volání po šíře, hromech a blescích na hlavy hříšníků, ovšem měl své momenty, kdy úchvatně čirá myšlenka přebila vybičovaný fanatismus. "Protože Člověk neví, kdo je, ani čím byl a čím bude: jsme tedy pouze vymlácenou slámou plující na přílivu Času...," což se ani trochu neblíží kráse originálu, ale i tak... i tak se dá přemýšlet. O tom, co je důležité a co ne, co jsme a co ne, jací budeme a jací jsme byli. Tedy specificky, mluvím česky a to k Čechům a bratránkům Slovákům, "rozděleným společným jazykem," jak to definoval starý geniální opilec Winston mluvě o Američanech a Britech. Jazykové rozdíly mezi češtinou a slovenštinou vidím jako menší než ty mezi "Yankee-talk" a "Limey-speech" ale to odcházím od tématu - asi jako obvykle. Hádáme se tu a řveme na sebe, užívajíce slova jako kyj posetý rezavými hřebíky, doufajíce po smrtícím úderu, ale ten nikdy nepřichází, není to kyj, ale bumerang, ovšem hřebíky zůstávají. Ale ani to není, o čem chci mluvit. Jací jsme? Krajánci australští, američtí, kanadští a pardubičtí, členové národa (ať se nám to líbí nebo ne), tedy do jisté míry bratři a sestry. Na mysl přichází Kain a Ábel, případně Romulus a Remus, bratrství není zárukou ničeho, ani lásky, ani nenávisti, "přátelé si vybíráme, příbuzné nikoliv", členové rodiny se navzájem vraždí s nadšením a často. Srbové a Chorvati, etnické čistky s nadšením podnikané africkými kmeny, hory lebek pokrývající Údolí džbánu, metrové vrstvy kostí sytících hlínu Ukrajiny, sunnitsko-šíitské vraždění, konec konců i Židé a Arabové jsou genetičtí bratranci... Asi bychom měli učit svoje děti věřit cizím lidem a vyhýbat se příbuzným, statistiky jsou v tomto směru zcela jasné. Skončil jsem zrovna s překládáním výpovědi Aničky - ano, té Aničky které zabili maminku. Je to tichá, plachá žena, sice jí je padesát, ale stačí zavřít oči, a cítíš přítomnost dětské nevinnosti, čistoty duše bez záludnosti a lepkavých pavučin nenávisti - jak dokážeš ne-nenávidět? Čtu a překládám s pákou soucitu v neutrálu, nelze cítit, ber slovo po slovu a transmutuj v ryzí kov bez příměsí soli, krystal po krystalů tvor kladivo, kterým udeříš na svědomí byrokratů až to zaduní, je tam něco? Za tou betonovou zdí žlutých akt popsaných "File TA2 17195" to je Karel, "TA2 17208", to je Anička nebo to je naopak? Karel je 17208, Anička 17195, jmenují se Kyncl, Karel, rasy bílé, Kynclová, Anna rasy .... jiné? Čtu a překládám o cihle letící zavřeným oknem, na ulici stojící soused se smívá omluvně, "Whoops!" ale to je anglicky, "...trochu jsem jim vyvětral," to je česky, skupina sousedů, bratři a sestry, smích je dobrá věc, skutečně? "Umejeme cikánku," řehtají se holohlaví výrostci, to je přece paráda, už letí do vody, komedie jako z Looney Tunes, "Neumím plavat!" ale to nevadí, vyplaveš buďto hned, nebo nejvejš do tří dnů, vymlácená okna jednou týdně, ale to je přece život, co čekáš ve smíšeném manželství? Ránu baseballovou pálkou – Ameriko, styď se za stvoření tohoto nástroje násilí - otřes mozku a roztříštění kosti v ruce zvednuté k obraně, dobře ti tak, proč sis bral cikánku? A policista krčí rameny, že jsou zdi postříkané krvi a - další americký zločin - sprayem utvořené graffiti - K. K. K - Američané! Trefit cikánku ve tmě biografu do hlavy plechovkou coca-coly - musím se opakovat? Američtí hitlerčíci rádi... Amerika, Amerika, Amerika, zpívají Filipínky v muzikálu, ovšem to byly jiné časy, prezidentem byl "military-industrial complex" Eisenhower a u revanšistů Adenauer, v Čechách Zápotocký či už Novotný? ...a tak se rozčilujte nad řáděním americké soldatesky v nevinnném Iráku, idealističtí muži s raketou na rameni bojují za - no přece za svobodu - a co je vůbec komu do toho? Držte demonstrace, mávejte hesly odsuzujícími agresi, léta praxe pomůže, oprašte transparenty, s nepatrnými změnami se dají užít i dnes, Yankee Go Home, Američtí agresoři ven z Iráku, Vyrobíme kompresory, odfoukneme agresory, proč ne? Národní tradice plivání na ostatní a ignorování kupy hnoje v rozích obýváku je - přece tradiční. Čím jsme byli, čím jsme a čím budeme... Obraz slámy plující v proudu implikuje neexistenci kontroly, sláma nemá kormidlo, dopředu-dozadu páku, čistě jen tak pluje, kam ji voda nese... Čím víc se věci mění, tím více zůstávají stejně. Cikáni nepracují, kradou a obtěžují. Anička je cikánka. Tedy krade, nepracuje a obtěžuje. Definici.