Květen 2004

Hra nekončí

Ivan Špaček

1

Hra nekončí

Prázdná místa - pro co žijeme,

opuštěná místa - hádám, že vím jak to je,

pořád dokola, kdo ví, co hledáme.

Další hrdina, další nesmysl zločinu

za oponou, v pantomimě

vydrž, chce někdo dále jít,

hra nekončí,

hra nekončí,

srdce praská,

šminka opadává,

ale úsměv zůstává.

Co se má stát, přenechám náhodě.

Další srdcebol, další zašla romance.

A pořád dál, ví kdo, proč žijeme?

Hádám že se učím, už přihořívá.

Brzo už přijdu k rozcestí,

venku přichází jitro,

ve mně je tma, bolím po svobodě,

hra nekončí.

Hra nekončí,

srdce praská,

šminka opadává,

ale můj úsměv zůstává.

Moje duše se barví barvou křídel motýlích,

včerejší pohádky stárnou, ale nikdy neumrou,

umím létat - přátelé,

hra nekončí

Hra nekončí,

budu čekat s úsměvem,

budu nejlepším, až přeženu.

Najít způsob jak jít dál,

hrajte - hrajte hru.

Hra nekončí, hra nekončí

2

Narážka

Zatímco Slunce je v nebi a poušť má písek,

zatímco vlny moře potkají břeh a tříští se,

zatímco je vítr a hvězdy a duha,

než hory rozpadnou se v prach.

Ano, budem zkoušet jít po pokraji

budem zkoušet zabíjet čas.

Zatímco žijem podle rasy, barvy nebo víry,

zatímco vládnem slepým šílenstvím a čirou chamtivostí,

životy diktované tradicí, pověrou a falešným náboženstvím,

lži lháře a tak, tak dál.

Budem zkoušet jít po pokraji,

budem zkoušet až do konce času,

až do konce času přes žal, přes naší nádheru,

nurazte se mou narážkou.

Můžeš být čím chceš,

jen se přeměň v to, čím myslíš, že chceš být,

buď volný svým tempem - buď volný, buď volný.

Vzdej se své ješitnosti - buď volný, volný v sobě.

Když je Bůh či jiná spravedlnost pod nebesy,

když je smysl, pokud je důvod žít či zemřít,

když je odpovědí na otázky, které se musíme ptát.

Ukaž se - znič své hrůzy - odhoď masku,

budem zkoušet jít po pokrajim,

ano a budem se smát.

A co bude - bude.

Budem zkoušet až do konce času,

až do konce času,

až do konce času...

Kitchener 1994