Květen 2004

Prý

Ivan Špaček

Ne každá noc má konce,

ne každý den má začátku,

aby bylo jasno - ale vždyť je noc,

není jasu, slunce odmítá zrození, je mu dobře v lůnu nicoty,

nač procházet bolesti života?

Všechno má svůj důvod.

Prý.

Nesmíš věřit každému drbu,

lidé pohybují ústy a vycházejí zvuky,

skládají se v slova,

cvak, cvak a bum.

A je tu věta, směsice barevných kamínků

bez ladu a skladu,

bez důvodu a bez smyslu.

Blablablabla blábol předstírající zprávu,

haló, haló, nerozumím, mohli byste to opakovat?

Krčení ramen, pohledy plné významu bez smyslu,

ukazováčky ťukající na čelo, až to duní,

duní dutostí lhostejnosti.

Jáma a kyvadlo, břitké svištění vzduchem,

krájí nehybnost,

tam a sem, sem a tam,

s každým cyklem se blíží obnažené hrudi.

Zavřené oči nevidí.

Nevidět, ale to nepomáhá,

Jako dítě s hlavou pod peřinou.

I tak je tu duch,

čeká,

čeká.

Čeká až se vynoří ústa lapající po dechu,

tenoučký čůrek krve,

dotyk ostří chladné oceli,

čas otevřít oči.

Zvuk drcených žeber,

rudý pulsující žvanec,

neúhledný sval srdce...

>Kitchener 1994