Květen 2004

Bratr opět nezná bratra aneb Hurá do Evropy!

Claudie Nikolajenková

Je velmi smutné, že jsme nuceni, právě v tento velikonoční čas, kdy lidé na celém světě rozjímají o poselství Ježíše Krista, jeho učení, zradě farizejů, o jeho oběti za nás, smrti ukřižováním, následném vzkříšení a nanebevstoupením zabývat se věcí, která mně osobně, bez nadsázky, ono ukřižování Ježíše Krista evokuje.

Na jedné straně čestný a pracovitý člověk, znalý věci a se schopností předvídat možné důsledky zla, který se dal do služeb společnosti, byv o toto požádán starci, politickými vězni minulého režimu, kteří již sami po prožitém utrpení neměli dost sil - a na straně druhé zloba tak nesmírná, že se nezastaví před ničím. Ano, rozumíte správně, jedná se o Vladimíra Hučína, kapitána Vladimíra Hučína. Onoho aktivního odpůrce komunistického režimu, jehož osoba je opředena tajemnými mýty o zbraních a výbušninách. Toho, jenž se po zhroucení totalitního režimu stal aktivním pracovníkem „očištěné“ zpravodajské služby, dnešní BIS.

Cílevědomě plnil zadání, pracoval na odhalení levicového extrémismu, patřil v BIS k nejlepším pracovníkům a proto zákonitě narazil. Narazil na staré vazby, zdokumentoval řadu podivných skutečností kolem exponentů z řad BIS a policie, patrně i jejich provázanost s StB, či podezření na propojení s KGB, případně s dnešními politiky, hlavně z řad KSČM. Tím je proti sobě popudil natolik, že jej obvinili a zavřeli.

V padesátých letech minulého století to byl normální postup, jakož i udělení trestu doživotí nebo provazu. Soudruzi patrně zapomněli pilným studiem marx-leninských spisů, že se nacházíme v jiné době a hrdě se hlásíme k demokracii. Dokonce nám byla dán takový kredit ze strany demokratických zemí, že za 20 dní bude ČR přijata za novu členskou zemi Evropské unie. Ovšem i celým postbolševickým dědictvím, morální devastací – a kauzou Vladimíra Hučína, pro ty, co mají špatné svědomí, tolik problematickou a nepohodlnou. Černá můra. „Poctivý člověk, kde se , k sakru vylíh´, toho nám byl čert dlužen.“ Tak asi uvažují. „Co uděláme, soudruzi?“ Tak se asi ptali na minimálně třech tajných schůzkách /dedukuji/, které se uskutečnily před připravovaným květnovým procesem. „Honem, honem, spláchněme to za zavřenými dveřmi, V. H. má své zastánce, zatracený internet, lidé nejsou hloupí, ještě by nás to poškodilo, máme toho na hrbu víc než dost a premiér či ministr vnitra na nás udělá bububu, nebo nás dokonce vykopne? Franto, to co má na tebe, je na zavření… Zavoláme na pomoc svobodný tisk - jaký? Haló noviny, přece.“ Ty s oblibou zveřejňují dehonestující články o Vladimíru Hučínovi. Jak nízké… a jak důvěrně známé. Celá kauza je dostatečně známa, byť to ze sdělovacích prostředků leze po kouskách, česky řečeno „jak z chlupaté deky“. Příliš se nepsalo o jeho, v závěru protizákonně prodloužené, více než roční vyšetřovací vazbě, či soudem nařízeném vazební pobytu na psychiatrii, za účelem vypracování posudku pro soud, ačkoli testy z doby výkonu služby měl samozřejmě hotové, v dokonalém pořádku a byl z doby služby v civilní rozvědce plně prověřen. Okolnosti jeho zatčení byly divadlem pro veřejnost a šokem pro rodinu, přátele z Přerova i pro samotného Vladimíra Hučína, který se nacházel v pracovní neschopnosti. Lékař, který mu neschopenku vystavil a neukončil, neboť pacienta odvlekli do vyšetřovací vazby, je dnes rovněž vláčen po soudech a jeho případ bude projednáván účelově odděleně od věci Vladimíra Hučína, jehož proces má probíhat v utajení. Cílem je bezesporu záměr, aby se veřejnost u nás či dokonce v zahraničí nedověděla pravdu a aby naopak Vladimír Hučín ztratil možnost účinně se ubránit, očistit svou osobu z nařčení ze spáchání trestných činů za kontroly veřejnosti a proces vyhrát. Toto vše mu připravili jeho nadřízení, v propojení s exponenty KSČM, působícími dosud na vysokých postech v policii. Cílem je úplné a totální zničení člověka, za použití jakékoliv lži, podvodu, šalby na lidi a prostředků, které v naší společnosti vždy používala pouze komunistická strana. Tedy nikoliv jakási pofidérní KSČ /KSČM/, ale konkrétní lidé, kteří ve jménu zdánlivě ušlechtilých idejí ničili to nejlepší, co z národa vzešlo. Tedy především Pravdu, Čest, Morálku, Pravdomluvnost, Svobodnou tvořivost, ať již uměleckou, nebo obchodní či jakoukoli jinou, přinášející užitek všem, veškeré křesťanské a demokratické hodnoty, ke kterým společnost od doby zmíněného Ježíše Krista dospěla. Na oplátku nabídla lež, pokřivené jednání, falešné výhody, zhroucení svobodného vzdělání a podnikání, zastrašování, věznění, mučení, popravování a nesmírnou devastaci. Tedy takové škody, které snad ani nelze v reálném světě ani za ideálních podmínek překonat a napravit, natož v podmínkách našich, kdy ona pokřivená část národa, nevidící si dále než na špičku nosu za "mrzký groš" a vidinu pohodlnějšího života, byť v nesvobodě, opět zaprodá bratra.

Zbytek světa se potýká se svými problémy. Nikdo nebude naše věci řešit za nás, ani "samospasitelná" EU. Svou špínu si musíme vymést sami. Situace je vážná, blíží se opět jedny volby, tentokrát dokonce ty "euro" a preference KSČM k mému velikému smutku stoupají. KSČM nelení, ani lidé k ní v minulosti patřící. Dnes jsou rozeseti, jak se hezky říká „napříč celým politickým spektrem“, lidé, kteří "nasákli" komunismem tolik, že už pro ně není cesta zpátky a snaží se pro sebe a svou kariéru zachránit, co se dá, za cenu totální likvidace nepohodlného člověka. Není jich mnoho, ale neštítí se ničeho. Zato lhostejných je až příliš. Čas se krátí. Vladimír Hučín má být "ukřižován" v květnu. Ve sbírce zákonů vyšel nález Ústavního soudu ČR, na základě kterého může být V. H. obhajován svými dosavadními obhájci, aniž tito musejí být prověřeni pro styk s utajovanými skutečnostmi. K tomuto zjištění se dopracoval ústavní soud více než po roce. A bude hůř, mimochodem. Pro politiky je ovšem důležité, abychom do EU vstupovali bez "ztráty květinky". Vzali to myslím za úplně špatný konec. Jen nevzbudit příliš pozornosti, zvláště ne světové veřejnosti. Také proto má být proces s V. H. tajný.

Jinak se nám to všem, včetně ostudy, kterou do EU zavlečeme s sebou, šeredně vymstí. Dýchla na mne padesátá léta, prožila jsem je, na rozdíl od dnešní mladé generace, a věru nerada vzpomínám. Musím ale uznat, že utrpení a křivda spáchaná na naší rodině /a tisících dalších/ mi pomohla jednou provždy rozeznat pravdu, postavit se na její stranu a hájit ji za všech okolností a proti komukoli. I proto nedokáži Vladimíra Hučína, jehož mám čest znát osobně a řadit se mezi jeho přátele, ponechat v tomto obtížném, nerovném a statečném boji za pravdu a očistu společnosti samotného. Společnosti, která se chystá žít novou etapu pod vlajkou Evropské unie. Takhle? Takhle tedy ne, vážení spoluobčané!

Prohlašuji, že pro psaní tohoto článku jsem čerpala informace výhradně z dostupných, otevřených zdrojů. Dostupných každému.