Květen 2004

Poslední Stalinova armáda se valí do Evropy

Pavel Pošusta

Obří krabi, které kdysi Sověti vysadili u severních břehů Ruska, se nekontrolovatelně šíří a ničí mořskou faunu. Miliony obřích tichomořských krabů, jejichž předky dali na sever Evropy někdejší sovětští vůdci, putují podél norského pobřeží na jih i na sever a požírají vše, co jim stojí v cestě. Experti se přou, kde se tato krabí armáda zastaví, a dá-li se vůbec její invazi do Evropy předejít. Původním domovem těchto největších jedlých krabů je Beringovo moře a oblasti kolem Kamčatky na ruském Dálném východě, jak již svědčí jejich název krabovec kamčatský (Paralithodes camtschatica). Ve třicátých letech, ještě za dob Stalina, byli tito krabi vysazeni do Barentsova moře kolem Murmanska a druhý bizarní experiment zde následoval ještě v 60. letech. Přenesením krabů na samý sever Evropy sledovali Sověti dva cíle, jednak nakrmit hladové žaludky svých obyvatel, jednak zvýšit export ceněného krabího masa. Nyní, k údivu i šoku odborníků, se krab rozšířil až ke Špicberkám. A především, obří korýši putují i na jihozápad a v milionech zaplavili sever Norska až k ostrovům Lofoty. To je nejméně 600 kilometrů od míst, kde byli původně vysazeni. Monstrózní krab, který váží deset kilogramů a s končetinami měří kolem metru, je tak nezdolný a přizpůsobivý, že někteří vědci se obávají, že jeho invaze může skončit až hluboko na jihu, někde u Gibraltaru. Ekologové zase dodávají, že krabi za sebou nechávají v moři poušť bez života, neboť žerou téměř vše a ničí tamní původní potravinový řetězec. “Několik let poté, co byli krabi vypuštěni v Barentsově moři, se zdálo, jako by úplně vymizeli. Nikdo o nich neslyšel až do konce sedmdesátých let a v devadesátých letech jsme zaznamenali obrovský nárůst jejich populace v ruských vodách,” uvedl pro britské BBC biolog Vasilij Spiridonov, který pracuje v ruské sekci World Wildlife Fund.

Až dvanáct milionů?

Vědci se domnívají, že kolonie kamčatských krabů se pohybují tempem zhruba 50 kilometrů za rok, i když tento odhad může být ještě nízký, jak naznačují i chycení krabi u Špicberk. “Jde o zavlečení cizího, jiného druhu, a to má vždycky negativní důsledky,” citoval norský list Aftenposten Jana Sundeta, experta z Norského ústavu pro výzkum moří. “Kamčatský krab do Barentsova a Norského moře nepatří.” Nicméně Sundet dodává, že zatím neexistuje důkaz, který by potvrzoval, že tito krabi mají “dramatický dopad na ekosystém”. Andreas Tveteraas, norský odborník na ekologii moří, varuje důrazněji. “Krabi se šíří velmi rychle. V norských vodách nemají přirozené nepřátele. Žerou vše, na co přijdou, a proto se obávám jejich dopadu na životní prostředí. Živí se chaluhami a řasami, menšími původními kraby, žerou mlže, rybí jikry a mlíčí. Tím ničí i malé ryby, zvláště huňáčky severní (Mallotus villosus), které zase slouží jako potrava treskám. A ty jsou hlavním zdrojem rybolovu. Na některých místech již původní fauna zmizela, především tradiční druhy mlžů.” Krabi dožívají až 25 let, přičemž dospělý jedinec dokáže spořádat 400-700 gramů škeblí za dva dny.

Ještě před dvěma roky se odhady počtu kamčatských krabů v severní Evropě pohybovaly kolem milionu, dnes se však mnohdy mluví už o jejich explozi. Ty nejodvážnější odhady uvádějí až dvanáct milionů krabů. “Někteří vědci tvrdí, že krabi zůstanou na severu, protože dávají přednost teplotě tamního moře, jiní se zase domnívají, že kamčatský krab jednou doputuje až ke Gibraltaru,” uvedl Tveteraas pro britský list The Daily Telegraph.

Špatná i dobrá zpráva

Přístup veřejnosti, ale i vlády ke kamčatským krabům tak trochu připomíná klasické vtipy o špatné a dobré zprávě. Po léta norská vláda nástup krabů ignorovala a váhala, zda považovat tyto korýše za dobrodiní pro ekonomiku, nebo v nich vidět škůdce. Kamčatští krabi mají totiž velmi chutné a jemné maso (prodávané pod obchodním názvem Chatka) srovnatelné s humřím a velmi ceněné labužníky. Z toho vyplývá i jeho cena: od rybáře koupíte kilo kraba za zhruba 80 norských korun (asi ale v norském obchodě už za kilo zaplatíte více než trojnásobně, tedy tisíc Kč. A mimo Norsko jsou ceny krabího masa ještě podstatně vyšší. Maso z jedné nohy takového kraba dokáže nasytit žaludek dospělého člověka, a přitom tito živočichové patří k desetinožcům. Lov krabů se tak norským rybářům může vyplatit podstatně více než výlov tradiční tresky.

“Váháme mezi dvěma zásadními přístupy - buď se krabů zbavit, nebo je považovat za ekonomický přínos pro rybáře,” podotkl k tomu Aasmund Bjordal z výzkumného ústavu moří v norském Bergenu. “Už teď, zvláště na severu, je lov krabů finančně velmi lukrativní. Problémem zůstává, že krabi mohou ničit zbytek mořské fauny.”

I přes krabí explozi však jejich lov podléhá mezinárodním dohodám mezi Ruskem a Norskem. V minulém roce činila norská kvóta na výlov krabů 200 000 kusů, letos se zvýšila na 280 000. Ale i norští rybáři jsou v názorech na kraby rozděleni, někteří si stěžují, že jim trhají drahé sítě a ničí rybí populaci. Jiným zase krabi přinesli netušené bohatství.

Ekologická bomba?

Nicméně Reidar Nilsen, šéf Norské rybářské unie, je přesvědčen, že krabi jsou skutečně škůdci. Podle něho ničí křehkou rovnováhu ekosystému v Barentsově moři, v němž klíčovou roli hraje huňáček severní. Ten se živí planktonem a on sám zase poskytuje potravu treskám. A krabi tento řetězec narušují tím, že požírají jikry a mlíčí huňáčka. “Vědci by se k tomuto problému měli postavit čelem a konečně udělat závěry. Já sám nepochybuji, že krabi ničí populaci huňáčků, a to znamená, že čelíme škůdci, který představuje tikající ekologickou bombu,” prohlásil Nilsen.

Je přitom ironií osudu, že zatímco kamčatští krabi ve svém novém domově na Západě expandují, na Dálném východě v oblasti jejich původu - mezi Kamčatkou a Aljaškou - jejich počty klesají. Podílí se na tom nejenom oficiální komerční výlov, který se pohyboval v minulých letech kolem 100 000 krabů, ale zejména rozbujelý nelegální lov. Podle ruských odhadů “pytláci” s dokonale vybavenými loděmi, kde krabí maso průmyslově zpracovávají, vylovili nejméně 3-4krát více krabů, než činí oficiální kvóta. A to znamená ztrátu 2,5 až čtyři miliardy dolarů ročně.

(MF DNES)