Květen 2004

Špidlovi bych nedokázal pomoci ani já

Renata Kalenská

Špidlovi bych nedokázal pomoci ani já říká filmový producent Norbert Auerbach, který v osmdesátých letech dělal poradce Ronaldu Reaganovi

Původem Čech, v Americe známý producent, který pomohl ke slávě Brigitte Bardotové či Sylvestru Stalloneovi. Na Barrandově ovšem o Norberta Auerbacha zájem není.

LN: Jste známý filmový producent, spolupracoval jste s Woodym Allenem na jeho prvních filmech, mezi své známé počítáte Seana Conneryho, J. P. Belmonda, Sophii Lorenovou... Prostě jste svůj život spojil s filmem. Má se stát starat o financování kinematografie? Vláda navrhuje, aby televize odevzdávaly tři procenta z reklamy do Státního fondu kinematografie, což by bylo zhruba 300 milionů ročně.

Nemám nic proti podpoře jistých filmů. Stát má podporovat kulturní filmy. Ale ty čistě komerční ne. Je to ovšem těžké v praxi kontrolovat. U nás je spíš velký problém v tom, kdo rozdělování peněz kontroluje. Ty komise se skládají z lidí vybraných ministerstvem kultury nebo jinými politickými jednotkami, které je tam štouchají. A jak známo, jistí lidé podporují jenom jistý žánr filmu. Rozdávání těch peněz není spravedlivé.

LN: Nenapadlo vás někdy nechat filmu a řídit televizi? Třeba ČT?

Vzhledem k tomu, co vím o České televizi, tak bych vůbec nechtěl takový podnik řídit.

LN: Bylo by to pro vás příliš velké sousto?

Ne. Ale v těch státních televizích jsou byrokratické problémy... Stejné je to ve Francii a Itálii. I tam se plýtvá penězi. Točí se tam tisíce lidí, kteří tam nemají co dělat. A jsou tam politické tlaky. Tohle mě nezajímá.

LN: Přesto si sám sebe představte jako ředitele ČT. Dalo by se s tím zkostnatělým molochem - jak se ČT občas říká - něco dělat? Dala by se zpružnit?

Musela by k tomu být politická vůle. Podařilo se to třeba v BBC v Anglii. Ale u nás o tom nyní pochybuji. V Itálii či Francii se to doposud nepodařilo, ačkoli v obou zemích máte úspěšné stanice. Vezměte si třeba jen televize, které patří Berlusconimu.

LN: Tam jsou politické tlaky přímo hmatatelné.

Ano. A můžu vám říct, že já jsem znal pana Berlusconiho v době, kdy kupoval krátké filmy a neplatil. Protože neměl peníze! Částečně se to ovšem podařilo v Německu, protože tam dali televizní stanice krajům. Ten moloch ČT lze těžko ovládat.

LN: Podle vás by ČT pomohla výrazná decentralizace a museli by o to mít zájem politici. A hlavním problémem nejsou peníze...

Přesně tak. ČT by měla peníze, se kterými disponuje, používat jako v obchodě, který si na sebe musí vydělat. V ČT se vyhazují peníze z okna! To ví každý! Jen politici to nevidí. Nikdy jsem nepochopil, proč chtějí politici zvýšit poplatky. Já bych je snížil. A nutil bych ČT s penězi zacházet zodpovědně. Česká televize je byrokratická organizace, na kterou není vyvíjen tlak, aby vydělávala. Můžeme si o Nově a o Železném říkat, co chceme, ale úspěšná ta televize je! A pracuje s mnohem nižším počtem lidí než ČT.

LN: Mimochodem, vzpomínám si, že jste kdysi zpochybňoval charakter Vladimíra Železného a o Nově jste řekl, že vyhovuje nejnižšímu vkusu člověka...

Možná jsem to tak řekl. Nova je tak úspěšná, protože ty druhé televize jsou tak špatné. Ne proto, že by Nova byla tak dobrá. A charakter pana Železného... No to je něco strašného! To, co dělá on, se v normálním světě nedělá. Já jsem překvapený, že se to všechno kolem něj nestalo dřív. A že lidé byli tím, co udělal, překvapeni. Železný říkal už dva roky předtím, že se Američanů zbaví, protože je nepotřebuje! A tohle je dneska náš senátor.

LN: Jeho ambice sahají výš. Kandiduje do Evropského parlamentu a na otázku, zda chce být jednou prezidentem nebo premiérem, odpověděl, že o prezidentské křeslo zájem nemá...

Ale byl by to hezký pár, kdyby do Evropského parlamentu zvolili Železného a Koženého!

LN: Chystá se tam i Dolly Buster.

Celý ten Evropský parlament je na nic. Oni tam ti poslanci jenom sedí a nemůžou se ani rozhodnout, kde mají sedět. Jestli v Bruselu, nebo ve Štrasburku. Takže většinu času jezdí mezi Bruselem a Štrasburkem. A na nic jiného už nemají čas. Ale abych se vrátil k Železnému. On jednou říkal, že ho staré české filmy vůbec nezajímají. A teď je Nova hraje! Jsou to dobré filmy. A jsou dobré proto, že byly natočeny v produkci mého otce. Teď mluvím o Voskovcovi a Werichovi, Burianovi, Adině Mandlové, Hugu Haasovi...

LN: K tomu se dostaneme za chvíli. Zmínili jsme již politiky. Co si myslíte o české politické elitě?

Čeští politici jsou nezralí. Ve všech politických stranách tady chybí to, co existuje ve vyspělých demokraciích. Tam když je politik ožralý a řídí auto, jeho strana ho donutí vzdát se mandátu. Vždyť dělá své straně ostudu! Ale tady se pan ministr ožere, jeho auto vrazí do nějakého jiného auta a on si na to ani nepamatuje!

LN: Ale zase si pamatuje, že si předtím namazal záda francovkou, a proto je cítit alkoholem...

Já bych to porovnal s podnikem, ve kterém se nikdo nestará o své zákazníky. Zákazníkem politika by měl přece být občan. Ale zkuste říct politikovi, že potřebujete jeho pomoc. Kvůli tomu tam má být!

LN: Jenže obchodník je na svých zákaznících závislý každý den, kdežto politik dejme tomu jednou za čtyři roky. Tedy při volbách.

Ano, tak to tady bohužel funguje. Ale toho politika platíme my! Ne někdo z nebe! Deset senátorů jelo do Etiopie! Prosím vás, co mají co dělat v Etiopii? Tam je jeden lev a jedna unavená zebra! A oni se tam jedou za půl milionu podívat... Pořád někam cestují! A neděje se tak jen v parlamentu. Nedávno jsem četl, že městští zástupci Prahy jeli studovat do Číny čínskou medicínu. To si chtějí něco podobného otevřít na radnici? Tohle je nezralost a nezodpovědnost. Ale jsou tam i jiní... Třeba Špidla.

LN: Je tedy podle vás mezi českými politiky i nějaká osobnost?

Ne, Špidla není osobnost. Myslím ale, že je úplně čistý. Když se na něj ovšem podíváte v televizi, tak je otravnej. On nemá žádné charisma. Přitom já jsem se s ním jednou před nějakou večeří bavil francouzsky, a to byl šarmantní člověk! Byl humorný, vypravovali jsme si anekdoty. Ale jakmile je tam kamera, on začne dělat ty svoje grimasy. V tomto smyslu je Klaus o moc lepší. Já znám Klause už dlouho. Tedy není to můj intimní přítel. Potkal jsem ho, když ta jeho strana potřebovala peníze.

LN: A vy jste je ODS dal?

Ne! Já jsem tenkrát jednal s Čermákem, za kterým mě Klaus poslal. Já mám totiž zkušenost z Ameriky, jak shánět pro politické strany peníze. Čermák s Klausem mi tehdy říkali: "My chceme velký peníze! Od velkých podniků! My nechceme nějaké pěti- a desetikoruny!" Vysvětloval jsem jim, že se každá koruna počítá.

LN: Je podle vás Klaus arogantní?

Mám dojem, že se neuvěřitelně změnil. Prezidentská funkce mu sluší. Teď se chová jinak, než když byl premiér. Na začátku své velké kariéry říkal Američanům: "My si od vás nenecháme radit! Prostě nám jen pošlete peníze! My už víme, co s nimi." Takové řeči on tenkrát měl.

LN: Vy byste vlastně mohl dělat některému z českých politiků poradce - vzhledem k tomu, že jste kdysi radil i Ronaldu Reaganovi.

To byl zvláštní příběh. On je bývalý herec...

LN: Proto jste si byli blízcí, ne?

Herci říkali, že byl dobrý prezident, a politici říkali, že byl dobrý herec. Já jsem byl v komisi, která se zabývala komunikací a propagací. A taky jsem sháněl peníze pro jeho stranu.

LN: Jaký byl Reagan v době, kdy byl zdravý a ve funkci?

No, Reagan hrál tu roli prezidenta velice dobře. Byl optimistický, všechno bylo růžové, neměl vůbec žádné problémy a hrál to tak dobře, že mu lidé v podstatě věřili! Měl kolem sebe dobré poradce.

LN: Spíš mě zajímalo, jaký byl v osobním kontaktu.

On byl opravdu šarmantní. Ale já nemám rád herce a herečky. Ale měl jsem rád naše neformální setkání s Reaganovými. Byl to relax. Vůbec jsme nemluvili o politice. Ona ta velká politika Reagana nikdy nezajímala. Prostě hrál roli! Když mu někdo napsal dobrý dialog, tak byl i on dobrý. Horší to bylo, když mu někdo napsal špatný dialog.

LN: Vrátím se k původní otázce. Nechtěl byste nějakému českému politikovi dělat poradce?

Ale proč ne? Dělal jsem poradce několik let na Barrandově a nikdo mě tam neposlouchal. Nakonec mě Barrandov propustil. Takže to samé můžu teď dělat pro politiky!

LN: Kdo z českých politiků by potřeboval poradit? Nebo jinak. Říká se - komu není rady, tomu není pomoci. Komu má smysl radit?

Já bych mohl radit třeba Buzkové. Podívejte se na ni. Studenti z akce Týden neklidu jí donesli své petice, ona se obrátila ke svému asistentovi, dala mu petice a řekla: "Tak, teď jsem se toho zbavila." To přece jako zodpovědný politik nemůže udělat! Měla říci: "Prosím vás, dejte to na můj stůl, já si ty petice prohlédnu!" Tohle byla urážka lidí, kteří za ní přišli. Já bych mohl radit skoro každému politikovi. Neznám ani jednoho - tedy mimo Klause - který by pořádně věděl, jak se chovat v televizi a na veřejnosti. Říkal bych jim: "Nemusíte lidem říkat celou pravdu, ale říkejte jim ji aspoň částečně!" Já uznávám, že není lehké být dnes politikem. Lidé chtějí od státu vše. Dají peníze do kampeliček, protože si myslí, že dostanou 30 procent. To je přece nesmysl. Pak chtějí, aby to zaplatil stát.

LN: Takhle naletěla třeba spousta starých lidí.

Naletěli i mladí. A starší... Proč by starší lidé měli být blbí? Myslíte, že jsem blbej?

LN: Ne. Ale zpět k politikům. Co byste poradil Vladimíru Špidlovi?

Já se bohužel obávám, že Špidla nemá dar na veřejnosti vystupovat

LN: Takže jemu by žádný poradce už nepomohl?

Ani já bych mu nepomohl! Ať nechá mluvit svoji mluvčí. Ale možná bych mu přece jen poradil - aby si kontroloval ty svoje grimasy.

LN: Vrátím se k tomu, že nemáte rád herce. Přestože váš život vypadá velmi dobrodružně, byl i příjemný? Celý život jste se obklopoval lidmi, které nemáte rád.

Já jsem toho naštěstí měl s herci málo co do činění. Když tak jenom při formálních záležitostech.

LN: Myslím, že lžete. Třeba Sophii Lorenové jste sehnal švýcarského lékaře, když nemohla otěhotnět. A narodili se jí dva synové.

Tak byly tam výjimky... Například Peter Ustinov. To byl můj velice dobrý přítel. Ale stala se typická věc. Jednou mi dal přečíst scénář, podle kterého chtěl udělat film. Já jsem mu řekl, že je to strašné. O dva roky později mi telefonoval: "Film je hotový, přijď se podívat." Vydal jsem se tedy z Paříže do Londýna. Musel jsem mu pak říct: "Je to horší, než jsem si to představoval." Od té doby se mnou nemluvil. A to byl u jedné z mých mnoha svateb!

LN: A vy jste byl na jeho nedávném pohřbu?

Ne. On mě nepozval! Tak strašně se na mne zlobil, že mě ani na svůj vlastní pohřeb nepozval! Ale byl to opravdu úžasný člověk. Když už ale mluvíme o hercích, tak třeba takový Sean Connery... Znám ho od doby, kdy začal svoji kariéru. Když ale přijel do Prahy, několikrát jsem telefonoval lidem okolo něj, že bych ho rád pozval na večeři. Vůbec se neozval. Kdybych mu zavolal v době, kdy jsem byl prezidentem United Artists, ať přijde na večeři, no tak to by klidně i přiletěl! Teď mě už ale nepotřeboval. Nebo třeba Barbra Streisandová. Když jsme plánovali Yentl, tak byla každých deset minut u telefonu. To bylo samé "Norberte sem, Norberte tam". Ale nedávno jsem na ČT o ní viděl dokument, kde vykládala, že byla producentka tohoto filmu a dávala pozor na každý dolar. Ta kurva sprostá! Ani jeden halíř do toho filmu nedala! Vydávala peníze jako blázen a nic ji to nestálo! Já jsem se s ní tenkrát kvůli penězům tak hádal... Když jsme zrovna točili v Londýně, ona chtěla peníze na bydlení. To byly strašné hádky. Tisíc dolarů sem, tisíc dolarů tam... Nakonec dostala na bydlení čtyři tisíce dolarů na jeden den. A bydlela zadarmo v domě Micka Jaggera! Na peníze je ona strašná.

LN: Jestli to tak bylo, tak asi není divu, že herce nemáte rád.

Proč bych měl mít rád herce? Robert de Niro mně telefonuje ve tři hodiny ráno z Tokia, že jeho pokoj je menší než režisérův. Řekl jsem mu: "Zavolej hotelové službě. Proč voláš mně?" Pro mě jsou herci jako děti. Když něco chtějí, tak hned. Jsou zkažení.

LN: Čeští herci takhle rozmazlení asi nebudou.

Obecně jsou horší herci, kteří nehrají divadlo. V Americe není filmových herců, kteří by hráli i divadlo, mnoho. Třeba Dustin Hoffmann to jednou za čas dělá. Ale takový Bruce Willis by v divadle ani hrát nemohl. Ten má při hraní jenom jeden výraz. Evropští herci jsou jiná rasa. Ale vezměte si herečku Veškrnovou. Chová se jinak než herci, které já znám? Já jsem se s ní několikrát setkal. Když mě potřebovala, byla nesmírně milá.

LN: Ale určitě neměla jeden výraz, jako má podle vás Willis.

No dobře. Byla roztomilá blondýnka. Mně se některé její filmy líbily. Ale když chce hrát královnu... Tam žádnou hloubku v jejím výrazu nevidím. Možná ale moje nedůvěra vůči hercům vychází z toho, že jsem se stýkal s těmi hodně známými - a tedy zkaženými - herci. Výjimkou je třeba právě Sophia Lorenová. To je opravdová a úžasná dáma.

LN: Vrátím se k vašim úplně prvním zkušenostem s herci. Jako dítě jste se válel po klíně Adině Mandlové, Lídě Baarové... Byly to pro vás jakési hodné tety?

Ano, byly to pro mne tety. Mně bylo dvanáct a já jsem za nimi opravdu nechodil kvůli krásným nohám. Ony mi prostě dávaly čokoládu. Byli to pro mne docela obyčejní lidé. Můj otec říkával: "Herci? Režiséři? To jsou prostě lidi, které já si najmu, když pro ně mám práci. Zaplatím je a konec." U nás doma byli všichni. Vlasta Burian, Hugo Haas...

LN: Jednou jste si postěžoval, že čeští producenti svoji práci neumějí a na vaše rady nechtějí dát. Že jim nejde o komerci, ale o to, aby byli na festivalech...

Oni při filmování nemyslí na ty nejdůležitější lidi, tedy na diváky. Dělají filmy sami pro sebe. Ano, ty filmy jsou potom na intelektuální úrovni a jsou velice úspěšné na festivalech. V Evropě je film považován za kulturní činnost. Ale moje činnost ve filmu byla vždy obchodní. Společnosti mého otce vyrobily a financovaly sto dvacet filmů. A můj otec si nikdy neříkal producent, ale...

LN: Obchodník s filmem.

Ano! Obchodník s filmem! A jeho jméno najdete jen na jednom filmu. A to byl dokumentární film o Chagallovi a za to otec dostal Oscara. Ani já jsem nikdy nestál o to, aby na mých filmech bylo moje jméno. Moje jméno je taky jen na jednom filmu, a to...

LN: Vidím, že si ani nemůžete vzpomenout.

Jo, už vím. Zloděj. S Belmondem.

LN: Líbil se vám za posledních deset let nějaký český film?

Ale jo. Líbily se mi Želary. Miloval jsem Kolju. Přitom Kolju nepovažuji za velké dílo. Je to trošku soap opera. Ale úžasná. Vůbec Svěrák je něco samo o sobě. Ale udělal i Akumulátora, tehdy nejdražší český film. A úplně selhal.

LN: Jak se vám líbila Nuda v Brně?

Je to nuda. Nelíbilo se mi to.

LN: Vidím, že se neshodneme.

Já vám řeknu krásnou anekdotu mého otce. Sedí v kině a vedle něj je starší dáma. Dívají se taky na takovou "Nudu v Brně". Ona pláče a pláče, až jí můj otec řekne: "Taky jste ten film koupila?" Ale ještě musím říct, že se mi líbili Básníci. A krásný film je i Hřebejkovo Pupendo. Čeští filmaři - a vlastně evropští - dělají tu chybu, že si napíšou scénář, režírují ho a ještě si v něm zahrají. Pak už se na své dílo ani nemůžou dívat objektivně. Jako příklad uvedu Marhoula a jeho Mazaného Filipa. Já mám Václava velice rád, jsme velcí přátelé. Ale on mi říkal: "Já udělám film a všichni budou ležet smíchy na zemi!" A když film dokončil, řekl mi: "Norberte, já jsem udělal smutný film." Ano, tohle on uznal.

LN: Nejste příznivce festivalů. Zároveň jste řekl, že vy byste dokázal nejlepší festival udělat v Prčicích. Nechystáte se tedy stát se konkurentem Jiřího Bartošky?

Vůbec ne. Bartoškovi bych nechtěl dělat konkurenci. Festivalů je příliš. Například Karlovy Vary nejsou dobrý festival. Snaží se tam toho dělat strašně moc. Teď jsem četl, že tam chtějí uvést dvě stě padesát filmů. To je bláznivé! Kdo to může absorbovat? Pro mě mají smysl jedině festivaly v Cannes a v Berlíně. A festival já už budu dělat jedině s vámi. A s Lidovými novinami. Uděláme festival a nepozveme na něj žádné herce. Bude to antifestival. Žádné filmy. Budeme tam prostě jen kecat.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)