Květen 2004

Otravy ve jménu antických bohyní

Petr Klusoň

Rulík zlomocný využila řada traviček, například manželka římského císaře Augusta Lívie nebo kněžna Alžběta Báthoryová známá spíše pod přízviskem Čachtická paní. Jak souvisí vraní oko čtyřlisté s Athénou, Hérou a Afroditou?

Pelyněk pravý se odedávna používal jako lék. Naše babičky ho ordinovaly při horečnatých onemocněních, žaludečních obtížích, proti střevním parazitům, při jaterních chorobách nebo revmatismu. Jméno této rostlině dala vládkyně přírody, bohyně lovu i plodnosti Artemis. Latinský název pelyňku pravého totiž zní Artemisia absinthium. V Řecku a později i v Římě se na jaře, v době úplňku pořádaly slavnosti zasvěcené mocné Artemis. Při nich se pelyněk pojídal jako ztělesnění bohyně samé. Řekové navíc odvar z této rostliny považovali za nápoj síly a odvahy. Stejně k pelyňku přistupovali i Římané. Podle Pliniových zápisů dostal vítěz v závodu čtyřspřeží pohár nápoje udatnosti připraveného právě z této byliny. Tradice přežila dokonce i římskou říši. Po pádu mocného impéria se pelyněk pravý objevuje spolu s dalšími rostlinami ve starogermánské vykuřovací směsi zvané devatero bylin. Ta měla odehnat nedobré duchy a dodat sílu, zdraví i odvahu.

Absint - zákeřný nápoj umělců

Verlaine, Maupassant, Baudelaire, Apolinaire, Gauguin, van Gogh, Toulouse-Lautrec, Manet, Pegas. Co spojuje tyto slavné umělce? Všichni žili zhruba ve stejné době a patřili mezi vyhlášené pijáky absintu. Hlavní složkou jemně zeleného alkoholického nápoje jsou právě silice již zmiňovaného pelyňku. V 19. a na počátku 20. století se absint stal nedílnou součástí života i tvorby mnoha francouzských umělců. Historie tohoto nápoje však sahá ještě hlouběji do minulosti. Ve starogermánštině byl slovy Wehr a Muth, tedy "válečná odvaha", označován magický nápoj, pravděpodobně opět s obsahem pelyňku. Spojíme-li tato dvě slova dohromady, dostaneme vermut. Moderní historie absintu však začíná až v roce 1792. Nápoj tehdy vyrobil francouzský lékař Pierre Ordinaire a předepisoval ho jako lék. Po pěti letech získal recepturu Henri Louis Pernod, který začal s velkovýrobou a prodejem absintu. Spotřeba neustále stoupala. V roce 1914 se ve Francii vypilo neuvěřitelných 40 milionů litrů absintu. O rok později však byla jeho výroba striktně zakázána. Ukázalo se totiž, že dlouhodobá konzumace tohoto nápoje vede ke vzniku závislosti. Jde tedy vlastně o chronickou otravu jedovatým thymolem, alkoholem obsaženým v silicích pelyňku. Postižení trpí třesem, kolikami, bolestmi údů nebo křečovitými záškuby svalstva. Objevují se však také poruchy intelektu, dostavují se hrozivé halucinace, těžké deprese a epileptické záchvaty. Psychiatři hovoří o etické degradaci individua.

Smrtelně jedovatá "půvabná paní"

Od řeckých bohyní jsou však odvozeny i názvy dalších rostlin. Žena, která přestříhávala nit lidského života, neúprosná řecká bohyně osudu Atropos dala jméno rulíku zlomocnému. Latinský název této byliny totiž zní Atropa belladonna. Přídomek belladonna znamená "půvabná paní" a souvisí se skutečností, že atropin - alkaloid obsažený v rostlině, výrazně rozšiřuje zornice. To se především v renesanční Itálii považovalo za znak neobyčejné krásy. Dámy se proto hromadně, dobrovolně a chronicky intoxikovaly atropinem. Rulík zlomocný však s oblibou využívala řada travičů a traviček, například manželka římského císaře Augusta Livie nebo kněžna Alžběta Báthoryová známá spíše pod přízviskem Čachtická paní. O neblahých vlastnostech rulíku se už ve 4. století př. n. l. zmiňuje učenec Theofrastus. Prudce jedovatá je celá rostlina. Obsahuje totiž tropanové alkaloidy - atropin a hyosciamin, v menším množství pak skopolamin a belladonnin. Minimální smrtelná dávka atropinu činí asi 0,1 gramu. Traviči často využívali skutečnosti, že otrava může nastat i po opakovaném požití masa nebo mléka zvířete, které rulík zlomocný spáslo. Musíme si však uvědomit, že někteří živočichové jsou vůči atropinu poměrně odolní, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat. Jako příklad lze uvést kozy, králíky, ovce, bažanty, zpěvné ptáky nebo plže.

Vraní oko přitahuje především děti

Podobně jako Artemis a Atropos jsou prostřednictvím jedovatých rostlin "zvěčněny" i další antické bohyně. A to dokonce slavná Athéna, Héra a Afrodita. S tímto božským trojlístkem je spjato vraní oko čtyřlisté. Jeho latinský název Paris quadrifolia je v tomto případě převzat z řecké mytologie. Bobule vraního oka představuje jablko sváru z báje, ve které Paris soudil spor mezi Athénou, Hérou a Afroditou. Čtveřice listů obklopující plod zpodobňuje Parise a tři rozhádané bohyně. Vraní oko může být nebezpečné především pro malé děti. Tmavě modrý plod totiž přitahuje jejich pozornost a svádí k ochutnání. Jedovatá je však opět celá rostlina. Obsahuje toxické saponiny paristyfnin a paridin. Tyto látky způsobují podráždění žaludku a střev, mohou ovlivňovat dokonce i srdce. Otrava se pak projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením zorniček. Smrtelné případy jsou však spíše vzácné.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)