Květen 2004

Co je to být židovkou v Severních Čechách.

Jiřina Urbanová

Žid je v tomto prostředí nadávka. Jsou lidé, kteří se k židovství nehlásí, protože se jednak bojí, a právem, jednak ani nevědí, co židovství je. Velmi dlouho jsem nevěděla, že židovkou jsem. Přesto jsem inklinovala k lidem židovského původu už proto, že byli odsunování k okraji tehdy totalitní společnosti. Moje rodina byla komunistickým režimem postižena do té míry, že v roce 1948 mamince bylo ve vazbě přepáleno chodidlo žhavým železem. Jako děti ženy, která za druhé světové války pracovala v odboji proti nacismu ve skupině generála Bílého a Eliáše jsme byly s bratrem ukrýváni, někdy za velmi tvrdých podmínek. Po roce 1948 jsme byly opět mimo domov, neboť maminka opět seděla v kriminále. Z koncentračních táborů měla sice podlomené zdraví, ale nebyla tělesně zmrzačena. Nejhůře nesla, že toto mohl udělat nejen člověk člověku, ale Čech Čechovi.

A nyní se dostáváme opět k židovi.V prosinci 2001 jsem dostala na mobil zprávu SMS poslanou přes počítač. Zněla: Židovko, brzy chcípneš! Stručné a jasné. Pokud se hlásíte veřejně k židovství, musíte s takovýmto jednáním počítat. Je jen otázka, zda se dáte zastrašit. Já to řešila tak, že jsem SMS ukázala starostovi města. Ten mi doporučil, abych podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Vím, že bych se práva v tomto regionu nedovolala a že bych ještě popudila určitý druh obyvatelstva nejen proti sobě, ale i proti svým přátelům. Domnívám se, že by bylo rozumnější pomocí osvěty, TV programů a přiblížením veřejnosti, co to vlastně židovství je, porovnat ho s křesťanstvím a ukázat jak mnoho společného v obou náboženstvích je. Vždyť židé světí sobotu, křesťané neděli. Ale stále to je 1 den, kdy Bůh odpočíval. Každé náboženství má své dny půstu a plného stolu. Již naši předkové věděli, že půst je zdravý a že jednou za čas je třeba tělo očistit od škodlivých látek obsažených v jídle. Říkáme, že dnes žijeme v moderní společnosti. Chovejme se podle toho. Budeme-li svoji víru samotnou praktikovat jen pro sebe, bude nevědomost ostatních naším nepřítelem. Její učení bude snadno zneužitelné po rasové stránce.

Koncem února tohoto roku, ležíc po těžké operaci na anesteziologicko- resuscitačním oddělení, jsem SMS stejného znění dostala opět. Kampaň proti židům byla v této zemi vedena velmi často. Podíváme-li se do historie, najdeme v každém století pogrom na židy. Když se na tyto pogromy podíváme blíže, zjistíme, že vždy, když židé svoji pílí a šetrnosti se dopracovali stavu, kdy se jim dobře dařilo, našlo se pár lidí, kterým práce nevoněla, kteří raději vysedávali v šenku a lili do sebe kořalku, ale rádi by přišli snadno k penězům. A nejsnadnější způsob byl uspořádat hon na židy. Prostě je sprostě okrást a zabít. Jejich majetek potom si osvojit a opět bylo za co pít. Dnes každý občan v této zemi ví, že židé jsou odškodňování za období druhé světové války. Není tedy proto pro nikoho tajemství, že židé přicházejí k penězům. A jsme opět tam, kde jsme byli v minulých století. Jenže dnes to již nejde tak snadno a tak se tento rasismus projevuje anonymně. Neznamená to, že by byl méně nebezpečný. Využívají se k tomuto mladí lidé s nízkým, nebo žádným vzděláním. Takové lidi lze snadno zfanatizovat. Proto se domnívám, že je na nás, abychom svou víru otevřeli pro veřejnost. Aby naše pohádky četly nejen děti židovské, ale děti všech náboženství i děti těch, kteří se nehlásí k žádné víře.

V Čechách je mnoho rodin, kde je manželství smíšené. Děti slaví svátky židovské i křesťanské. Měli bychom si uvědomit, že i toto má pro děti svůj půvab. Jednak děti rády něco oslavují, jednak se učí velké toleranci. A to je v dnešním světě nejvíce zapotřebí. Svět se stal malým již tím, že se zrychlila doprava a konflikt, který se odehrává na jedné straně zeměkoule již není nepřenosný na stranu druhou. Zrovna tak záležitosti, které se odehrávají v severních Čechách se mohou a jistě stávají i v Praze. Není možné před touto skutečností zavírat oči. Mohli bychom na toto doplatit všichni.

A tak se ptám. Komu to vše prospívá? Vždyť židé opět přicházejí k penězům na úkor jiných. Tak mluví závist a nevědomost.Dnes nikoho nezajímá, že byli před půl stoletím okradení a vražděni. Že tyto peníze měli dostat hned po skončení války že odškodnění přichází pozdě a mnozí se ho nedožili. Dnes lidi zajímá, že někdo dostane peníze a oni ne. Tady vzniká závist a nenávist. A opět jsme u rasismu. Mladé skinheady ale musí někdo k tomuto názoru vést. K toleranci by měla mladé lidi vést škola. Jenže tato svůj úkol neplní. Spíše naopak. Tabu o židovství na našich základních školách spíše vede mladé lidi k protižidovskému myšlení. Nemělo by být běžné, aby si děti mezi sebou nadávaly „Ty žide!“. V dětské hlavičce je to horší než „ty blbe“ nebo „ty vole“. V televizi slyší o tom, že některé rodiny dostanou peníze, ale vědí, že jejich ne. Co bylo před půl stoletím je pro ně stejné jako to, co bylo před pěti sty lety. Už tedy pod vlivem svých rodičů a díky nefunkčnosti našich učitelů v těchto dětech pěstujeme závist a netoleranci. Co k tomuto říci? Někteří naši politici by si pod stromeček zasloužili psí náhubek.

Můj názor je ten, že pokud budeme se držet stranou společnosti, společnost nás nepřijme. Nejde o to, aby nás uctívali, jde o to, aby věděli, že když se pořežeme nebo uhodíme, že nás to bolí stejně jako je. Že chceme jen normálně žít, pracovat a radovat se ze života jako každý jiný. Že se smějeme a pláčeme pro ty samé věci jako lidé, kteří židi nejsou. Že být židem není stejné jako mít mor nebo jinou nakažlivou nemoc. V České televizi každý týden běží program zvaný „Chcete mě?“ Pan Srstka tam učí nejen děti, ale celou populaci, aby měli rádi zvířata. Je to velmi záslužná činnost a velice si této práce vážím. Jen mně v ČT chybí program o tom, aby se lidé měli rádi navzájem. Aby si uvědomili, že židi jsou též lidé. A také, že židé tuto zemi mají rádi, že za ni bojovali, že v české kultuře mají nezastupitelné místo.

Letošní rok je pro Severočeský kraj po kulturní stránce dosti významný. Bude se zde konat již desáté mezinárodní sympozium malířů a sochařů. Toto sympozium je jedinečné v tom, že všichni účastníci přijíždějí na své náklady a díla, které zde vytvoří, zde bez náhrady zanechávají. Domů odjíždějí též na své náklady. Peníze, které se takto získají, jdou na pomoc nemocnicím a jiným potřebným institucím pro všechny lidi v Severočeském kraji. V roce 2001 přijeli i umělci z Izraele, aby podpořili náš projekt. To však nebrání určité vrstvě lidí v jejich nacionalismu. Je vidět, že práce nejen našich médií je málo funkční, ale že o problematiku židů nemá zájem nikdo. Je zřejmé, že pokud se my budeme uzavírat před světem, svět se bude uzavírat před námi.