Květen 2004

Výletníci z Říše středu. Čína se rozbíhá k velkému skoku do masové turistiky

Lubomír Smatana

Číňané se dávají do pohybu. Vláda uvolnila poměry a od letošního 1. ledna může každý bez rozdílu požádat o vydání cestovního pasu. Doposud jej mohli získat pouze obyvatelé trvale přihlášení k pobytu ve velkých městech, jako je Peking nebo Šanghaj. V ostatních případech uspěli pouze prominenti nebo ti, kdo dokázali zaplatit tisícidolarové úplatky. Drtivá většina Číňanů je sice na výlety do ciziny příliš chudá. Podle průzkumů se však přesto náhle nabyté možnosti chystá co nejdříve využít na 300 milionů jejich bohatších krajanů. Tento zástup už v nejbližších letech pořádně zamíchá kartami světového turistického průmyslu. Čínská administrativa se však s vidinou zisků snaží k cestování přimět i nemajetnou většinu. Období tvrdé regulace pohybu obyvatel se tak v Říši středu stává minulostí. Dobrá zpráva má však i své temné stránky.

Zapomeňte na UNESCO

„Před patnácti lety to bývalo velmi klidné místo. Vedla tam jenom úzká kamenitá stezka, po níž se k cíli vydal jenom ten, kdo opravdu chtěl. Mniši tehdy byli, myslím, docela rádi, když čas od času mohli přijmout nějakého poutníka,“ vzpomíná rakouská sinoložka Sabina Čang (37) na klášterní komplex Tcha er-s v západočínské provincii Čching-chaj. Komunita několika set tibetských mnichů ale měla smůlu. Jejich sídlo leží pouhých 30 kilometrů od hlavního města provincie Si-ningu a místní vláda se z něj rozhodla udělat turistickou atrakci. Minibusy odjíždějí z metropole každou čtvrthodinu a denně vychrlí na zbrusu novém asfaltovém parkovišti před klášterem tisíce turistů. Mnichům nezbylo než otevřít brány. Kdyby návštěvníky odmítali, úřady by je z místa, jež je pro tibetský buddhismus velmi důležité, vystěhovaly.

O pár set kilometrů dál stojí v horách další klášterní komplex Labrang (Sia-che). Po Lhase je to druhé nejdůležitější místo tibetské vzdělanosti. Tisíc mnichů zde studuje tradiční medicínu, filozofii, historii a tibetštinu. Zatím ještě studují a žijí v relativním klidu, protože cesta z hlavního města provincie Lan-čou trvá autobusem 6 hodin. Jenže nová dálnice se přibližuje každým dnem a výstavba letiště v horách je na spadnutí. Do pěti let čeká Labrang stejný osud jako klášter Tcha er-s.

Obětí masové turistiky se však v Říši středu nestávají jenom náboženská centra. Národní park Čang Tia-ťie v provincii Chu-nan se dostal do seznamu UNESCO v roce 1992. O sedm let později nechala provinční administrativa vypracovat projekt na výstavbu obřích výtahů, které by turisty dopravovaly na špičky rozeklaných hor nad hlubokým údolím. Čím více turistů, tím více peněz, uvažovali při zadávání projektu úředníci. Na skalní sráz dnes proto vedou 172 metrů vysoké ocelové konstrukce a tři prosklené kabiny začaly v roce 2002 vozit turisty k velkolepé vyhlídce. Za dobrého počasí se v nich každý den vystřídá až 18 tisíc lidí. Po třech měsících provozu sice ministerstvo stavebnictví provoz výtahů zakázalo, ale loni v srpnu se sklenění pavouci rozběhli po skalním masivu znovu. Hlavní inženýr Čou Č-jüan to pro týdeník Beijing Today shrnul jasně. „Výtahy jsou pro turisty velmi výhodné, i když z hlediska životního prostředí by tu asi být neměly. Teď už je ale příliš pozdě cokoli měnit.“

Jen stěží by se na rozhodujících místech našel někdo, kdo by jeho slova měl chuť zpochybňovat. Příjmy z turistiky totiž loni státní kase přinesly více než 459 miliard jüanů (45,9 miliard eur), což představuje rovných 5 % čínského HDP.

Zlatý týden

Pravý turistický hodokvas nastává v Říši středu během tří hlavních svátků. Na začátek roku podle lunárního kalendáře připadají Jarní neboli Novoroční svátky, v prvním májovém týdnu Číňané oslavují komunismus a v září založení ČLR. Během těchto dnů se pravidelně dává do pohybu na 800 milionů lidí, kteří masivně povzbuzováni svými vůdci, navštěvují doporučené turistické cíle a utrácejí peníze. V září loňského roku takto utratili 4 miliardy dolarů. Pro všechny tři svátky se proto už vžil nový obchodní výraz Zlatý týden. Údaje o tržbách z letošních Jarních svátků dosud nejsou k dispozici, ale ekonomové odhadují, že předčily všechny dosavadní rekordy. Nasvědčují tomu i statistiky ministerstva dopravy, podle nichž bylo během nedávných Jarních svátků prodáno přes dvě miliardy jízdenek.

Nedělní výprava na přeplněný Karlštejn je pak ale ve srovnání s výletem na doporučený turistický cíl v Číně hotová selanka. Zasněžený vrchol Nefritové hory v jihočínské provincii Jün-nan se vypíná do výšky 5500 metrů. První horolezecká výprava jej zdolala až v roce 1963. Od té doby se však leccos změnilo. K úpatí kopce dnes vede hladká asfaltová silnice, parkoviště lemují stovky stánků a z desítek turistických autobusů vyskakují davy nadšených zákazníků. Rychle se snaží vyfotografovat krojované domorodce z kmene Naxi, kteří za úplatu pózují před majestátní horou, a pospíchají na nejvyšší lanovku Asie, která je během pouhé půlhodiny vyveze na vyhlídkovou plošinu ve výši 4506 metrů. „Bylo to peklo, nahoře všichni začali telefonovat, svačit, fotografovat, kouřit, křičet jeden přes druhého. Pak se jim ale z prudké změny výšky udělalo zle a piknik se změnil v hromadné zvracení. Z malého obchůdku hned vyběhla obsluha a začala rychle prodávat kyslíkové masky, zmrzlinu a suvenýry. Do toho lanovka přivezla další várku turistů a všechno se opakovalo,“ líčí zážitky z výletu na Nefritovou horu jeden z českých turistů Tomáš Ujčík.

Svět v pohybu

Podle expertů Světové turistické organizace (WTO) se do roku 2020 stane Čína nejnavštěvovanějším turistickým cílem světa. Jako rozlehlá, velmi členitá země s více než padesátkou kulturně velmi odlišných národnostních menšin a množstvím památek ze všech historických období k tomu má všechny předpoklady. Podle úředních statistik přijelo loni do Číny 11,5 milionu zahraničních turistů. Už za 15 let jich však podle odhadů WTO přijede nejméně desetkrát tolik.

Cestovat se díky uvolnění poměrů chystají i Číňané. Většina ze zmíněných 300 milionů by přitom ráda navštívila zejména Evropu. Ta jejich zájem jednoznačně vítá, a 12. března proto podepsala EU s Čínou smlouvu o porozumění a turistické výměně, na jejímž základě mají evropské země zjednodušit vydávání víz žadatelům, kteří chtějí starý kontinent navštívit prostřednictvím vybraných cestovních kanceláří.

(Respekt)