Květen 2004

K čemu jsou dobří démoni

Emanuel Mandler

Článek Evy Hahnové a Hans H. Hahna Démon Edvard Beneš (Lidové noviny - Orientace 3. 4. t. r.) se pozastavuje nad tím, jak se v Německu démonizuje osobnost dr. Edvarda Beneše a spolu s tím i činy, jichž se dopustil proti sudetským Němcům. Tzv. odsun Němců je označován jako genocida, spojení "Edvard Beneš a zločiny vyhnání" je dnes podobně populární jako spojení "Adolf Hitler a nacistické zločiny". Závěrem autoři, kterým se démonizace dr. Beneše ani trochu nelíbí, píšou: “Nejspíše by asi pomohlo, kdyby se alespoň ti čeští intelektuálové, kteří se angažují v české veřejnosti za větší porozumění pro odsunuté, a získali si tím úctu v německých médiích, vydali do Němec na pomoc: snad by alespoň oni mohli trochu posvítit do temných komor německé kolektivní paměti a pomoci tamním lidem nepropadat panické hrůze z přízraků neviditelných zloduchů, virů, démonů a monster”.

Nejsem jist, zda právě já patřím k oněm intelektuálům, které mají na mysli, ale i tak jim rád vyhovím. S Evou Hahnovou a Hans H. Hahnem nesouhlasím, že v Německu panující “jednostranný pohled na druhého československého prezidenta” je dílem “lobby vyhnanců”, a vůbec mám na otázky vyhnání Němců zcela jiné názory než oni. Souhlasím však s nimi, že postava dr. Beneše je často v Německu démonizována (podobně jako my Češi démonizujeme mnoho sudetoněmeckých záležitostí). Chci se zmínit o dvou “démonizacích”: o srovnávání dr. Beneše s Hitlerem a o vyhnání Němců jakožto o genocidě.

Začněme tím druhým. Vyhnání Němců jako genocida vychází z pojetí prof. Ermacory, že se za genocidu sluší považovat nejen úsilí o fyzické vyhubení určitého etnika, ale i o jeho likvidaci jako národa, například jeho “rozprášení” po Evropě. Myslím, že toto pojetí je neudržitelné, protože podle něho je tzv. odsun Němců, jejichž velká většina zůstala naživu, právě takovou genocidou jako holocaust, opravdové vyvraždění evropských Židů. Mezi oběma těmito tragickými akcemi je – naštěstí pro sudetské Němce – takový rozdíl, že je zapotřebí jej zvýraznit i terminologicky; jediný termín pro oba by onen základní rozdíl smazal.

Eva Hahnová a Hans H. Hahn považují v Německu populární spojení "Edvard Beneš a zločiny vyhnání" za nevěcné. To je ovšem omyl, Edvard Beneš byl nelítostným stoupencem a propagátorem vyhnání, učinil z něho východisko poválečné revoluce a nese za zločiny vyhnání nepochybně odpovědnost. Avšak srovnání dr. Beneše s Hitlerem (což je ona druhá démonizace, o které hovoříme), není oprávněné a to už pro rozdíl mezi genocidou a vyhnáním. Vyhnání Němců z Československa, za něž nese Edvard Beneš značný díl odpovědnosti, bylo, vyjádříme-li je dnešním, ale přesným termínem, etnickou čistkou.

Co je etnická čistka, o tom vypovídá její název. Jde o “vyčištění” jistého etnika z určitého území (v daném případě Němců z Československa). Už z názvu je zřejmé, že etnická čistka je akt násilí a zahrnuje krutosti a hrubostí při “čištění” území, často i vraždění. Genocida ovšem znamená pouze vraždění, jednotlivců i celého národa. Vyhnání bylo tragické a neomluvitelné, ale – nebyla to genocida. Mezi Hitlerem a Edvardem Benešem není rozdíl jen v katastrofě, kterou Adolf Hitler způsobil celému světu, ale také rozdíl “kvalitativní”, tedy v tom, že Edvard Beneš na rozdíl od Fűhrera nese značnou část odpovědnosti nikoli za genocidu, nýbrž “pouze” za etnickou čistku. Benešovy dekrety jsou mimo jiné legislativou etnické čistky – nikoli genocidy.

Není věcného důvodu, proč Edvarda Beneše omlouvat, ani proč ho svatořečit.