Květen 2004

Jak se rodila první kapesní kalkulačka.

Cliff Stoll

Jmenovala se Curta a svému vynálezci v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald zachránila život

Celé dlouhé generace vědců si stýskaly, kolik času jim zaberou prosté aritmetické výpočty. Co by dali za malou kapesní kalkulačku, která by tyto úkony spolehlivě provedla za ně! Ale až do roku 1947 taková kalkulačka k dispozici prostě nebyla. A přitom se tento vynález zrodil v nelidských podmínkách nacistického koncentračního tábora v Buchenwaldu.

Celá dvě desetiletí po roce 1947 přicházely nejlepší kapesní počítačky z Lichtenštejnska. V této alpské minizemičce sestavil Curt Herzstark nejdůmyslnější počítací strojek, jaký kdy vyšel z rukou inženýra. Reklamy na stránkách Scientific American z 60. let o ní psaly: "Curtův přesný počítací přístroj sčítá, odčítá, násobí, dělí, počítá druhou a třetí odmocninu, řeší vzorce pro obsah plochy a všechny další početní úlohy... Možné odebrat na zkoušku. Pouhých 125 dolarů."

Toto zařízení, tak podobné mlýnku na pepř, které dodnes vlastní pár šťastlivců, dokázalo vše, co dnes umí moderní kapesní kalkulačka za deset dolarů. S jedinou výjimkou - "mlýnek" pracoval na čistě mechanickém principu: žádné baterie, k sečtení čísel stačilo zatočit klikou. Curta nemá žádný vypínač, paměť vyčistí šikovný prsten. Není to žádné logaritmické pravítko zaokrouhlující výsledek na tři až čtyři místa - Curta počítá s přesností na jedenáct míst.

No dobře, provádí to aritmetické výpočty. Proč se tedy kalkulačce Curta přezdívá "poklad civilizace" a "zázrak techniky"? Proč je sběratelé s láskou uchovávají, když každá levná počítačka pracuje mnohem rychleji?

Protože s jejími udivujícími aritmetickými schopnostmi přichází pocit mechanické elegance a jistoty. Kalkulačka Curta spojuje přesnost švýcarských hodinek, dokonalou techniku staré kamery Nikon F a eleganci tanga - vše se nachází v jednom válci. V 50. letech Curta šokovala - počítací stroj, který můžete nosit s sebou! O to více se člověk diví při zjištění, že se tento úžasný vynález zrodil v koncentračním táboře Buchenwald.

Velké problémy s malými rozměry

Stejně jako se dnes technici snaží vyrobit notebooky lehké jako pírko, toužili inženýři celá léta po přenosném počítacím stroji. Thomas de Colmar sestavil v roce 1855 pro výstavu v Paříži sčítací stroj o velikosti klavíru. O padesát let později uměl Millionaire Calculator nejen sčítat a odčítat, ale také násobit a dělit. Stále však vážil víc než 27 kg. Skutečný kapesní kalkulátor civilizaci přinesl až Curt Herzstark.

Narodil se v roce 1902 a u počítacích strojů vyrostl. Jeho otec prodával ve Vídni kancelářské stroje. Během několika let rodina vybudovala továrnu na počítačky. Ta vzkvétala a mladý Curt předváděl stroje po celém Rakousku. Ve 30. letech se obchod s počítačkami znásobil. "Ale na trhu pořád něco chybělo," vzpomínal později Herzstark. "Každý říkal, potřebuji počítací strojek, který se mi vejde do kapsy." Výrobci jako Monroe, Fridena Marchant zkoušeli zmenšit velké stolní modely, ale bezúspěšně. Marchantův "lehký" sčítací stroj vážil 15 kilo. Účetní ho nosili s sebou v kufrech. Ano, tak lidé v roce 1935 chápali pojem "přenosný".

Když Herzstark viděl, jak dopadají pokusy o miniaturizaci, začal ve 30. letech znovu od začátku. Jak by měl takový strojek vypadat, aby se s ním dobře pracovalo? "Nemůže to být krychle nebo pravítko; měl by to být válec, takže ho můžete držet v jedné ruce. A zatímco ho v jedné ruce držíte, můžete ho druhou rukou nastavovat. Výsledek by se měl objevit navrchu," uvedl Curt Herzstark v rozhovoru v září 1987. Koncem roku 1937 byl Herzstark připraven ke stavbě přenosné kalkulačky se čtyřmi funkcemi. Potom přišel Hitler.

Deportován do Buchenwaldu

V březnu roku 1938 vstoupila německá armáda do Rakouska. Jako syn katoličky a žida měl Herzstark od začátku potíže. "První týdny byly hrozné. Nejdříve lůza, potom antisemité a všechny ty hrozné věci." Na prohlídku továrny přijeli němečtí důstojníci. K jeho překvapení ho požádali o přesné výrobky pro armádu. Závod začal vyrábět měřidla pro německé tanky. Pár let to šlo dobře. "Ale v roce 1943 byli dva lidé z naší továrny zatčeni," říká Herzstark. "Poslouchali anglický rozhlas, zkoušel jsem se za ně přimluvit na gestapu. Gestapák mě ale vyhodil se slovy: "To je nestoudnost. Poloviční Žid si dovolí přimlouvat se za takové zrádce!"

Nakonec byl Herzstark sám uvězněn, přes věznici Pankrác se dostal do koncentračního tábora Buchenwald. "Byl jsem zcela na dně a myslel jsem, že musím umřít. Zavolali mě před velitele, měl v rukou moje spisy a řekl mi: Dodával jste armádě přístroje. Pokud budete plnit naše rozkazy a budete dobře pracovat v továrně, máte šanci přežít." V továrně Mibau vyráběli vězni za otrockých podmínek součásti pro balistické rakety V-2, takzvanou Hitlerovu zázračnou zbraň. Herzstark se tady ocitl v postavení s určitým vlivem, které mu umožňovalo pomoci spoluvězňům, jež by jinak čekala smrt v kamenolomu. Po letech Lucembursko udělilo Herzstarkovi z vděčnosti za záchranu několika jeho občanů čestné občanství.

Přesto však měl Herzstark tehdy strach, že vše praskne. "Kdyby se to esesáci dozvěděli, nepřežil bych příští den. Ale osud mi znovu pomohl. Když se Němci stahovali z Itálie, odvezli odtud nejrůznější stroje. Jednou přijela do Buchenwaldu dvě plná nákladní auta. Vykládal jsem je a majitelé místních továren si je přišli prohlédnout. Jeden z nich se na mne zahleděl. "Herzstark?" "Ano, jsem Herzstark." "Walther," představil se i on. Fritz Walther, Herzstarkův dávný konkurent, se opět zabýval výrobou zbraní. Ve válečném Německu byl Walther celebritou. Rozpoznal, že vězeň Herzstark je mnohem cennější než jakákoli italská kořist, a informoval velitele Buchenwaldu.

Brzy poté dostal Herzstark od šéfinženýra příkaz: "Vím, že jste pracoval na nové věci, na malém počítacím strojku. Dovolíme vám dělat a kreslit si, co chcete. Když to bude opravdu fungovat, dáme to vůdci jako dárek, až vyhrajeme válku." "Bože!" pomyslel jsem si. "Když dokážu tu kalkulačku sestrojit, prodlouží to můj život. Hned na místě jsem začal kreslit."

V táboře byl Herzstark den co den svědkem děsivé reality. "Když někoho věšeli, museli jsme přihlížet. Hrozné. Věšeli lidi tak, aby umírali pomalu, dlouho. Nejhorší byli mladí esesmani. Pokud se jim vězeň znelíbil, zastřelili ho."

Jedenáctého dubna 1945 už Herzstark téměř dokončil své výkresy, když spatřil přijíždějící džípy. Voják u volantu volal: "Jste volní!" Byli to Američané. Někteří z nich při pohledu na mrtvoly naskládané do deseti vrstev zvraceli. "Nedalo se to pochopit. Kdybych byl třeba právníkem, bídně bych zašel. Poslali by mě do lomu a za dva dny by všechno skončilo. Tak jich zemřely tisíce. Bůh a moje profese mě zachránili," vzpomínal Herzstark.

Lichtenštejnský kníže počítá a počítá

Po osvobození odešel Herzstark do Výmaru. Zamířil do jedné z mála továren, které ještě stály, a ukázal tam svůj projekt. K výrobě prototypu kalkulačky postačily dva měsíce. Sotva byly podepsány smlouvy, přišla sovětská armáda. Herzstarkovi bylo hned jasné, kolik uhodilo. Sebral prototypy a vydal se do Vídně. Cestoval pěšky, spal na zemi. Stará továrna jeho rodiny byla nepoužitelná. Herzstark peníze neměl a pokusil se získat pro své plány nějakého investora. Marně, Evropa byla v troskách a měla jiné starosti.

Pak Herzstarkovi svitla naděje v Lichtenštejnsku. Tamní kníže chtěl ve své malé alpské, takřka výlučně zemědělské zemičce prosadit průmysl. Kalkulačka ho velmi zaujala a sám na ní počítal. "Kníže byl ihned nadšený a řekl, že právě tenhle projekt jeho země potřebuje."

Nejprve šlo všechno hladce. Lichtenštejnsko vytvořilo společnost Contina a Herzstark v ní pracoval jako technický ředitel, dostal třetinu akcií a měl dostávat podíl z každé prodané kalkulačky. Prvních 500 kalkulaček Curta se dostalo do prodeje v roce 1948. Poptávka po nich rychle rostla a výroba se zvýšila na několik set kusů za měsíc. Když však investoři Continy viděli takový pokrok, spikli se proti Herzstarkovi, firmu reorganizovali a zrušili jeho podíl. Podobně jako Edison, Tesla a mnoho dalších měl být i Herzstark připraven o zisk z vynálezu. Ale patent stále zněl na vynálezcovo jméno. Protože firma nikdy nezískala patentová práva, přinutil je Herzstark k dohodě.

Stejně jako křemíkové hodinky na baterie vytlačily natahovací hodinky, zastínily nové elektronické kalkulačky slávu Herzstarkova vynálezu. Po 150 000 prodaných kusech se výroba zastavila a poslední Curta byla prodána na počátku 70. let. Od té doby se žádný mechanický kalkulátor nevyrábí.

Herzstark opustil společnost Contina na počátku 50. let. Poté působil jako konzultant pro výrobce kancelářských strojů a žil ve skromném bytě v Lichtenštejnsku. Lichtenštejnská vláda uznala jeho stížnosti za oprávněné, až když dosáhl věku 84 let; zemřel o dva roky později, v roce 1988. A jeho kalkulačka v rukou několika šťastlivců, kteří ji vlastní, stále spolehlivě a přesně funguje.

(Článek byl připraven ve spolupráci s časopisem Scientific American. Text v plném znění můžete najít v prvním letošním čísle českého vydání Scientific American, které je již k dostání. Další informace www.sciam.cz)

(MF DNES)