Květen 2004

Neznám jiné takové zemětřesení.

Tomáš Němeček

S pražským primátorem Pavlem Bémem o drogách, matrjoškách a bytě ve Špindlu

Jste expert na protidrogovou politiku. Kdy zmizí dealeři z Jindřišské ulice a z Václavského náměstí?

Až přesvědčíme dospívající generaci, že drogy nejsou to pravé ořechové, až bude dobře fungovat primární prevence, až budou fungovat maminky a tatínkové, protože rodina je primární prevence, až se sníží poptávka po drogách. Až policie a soudy začnou mnohem razantněji a tvrději postihovat drogový obchod, až albánští překupníci drog nebudou odcházet od soudu na směšnou kauci.

To je vaše odpověď na otázku, kdy zmizí dealeři z centra města, jehož jste primátorem?

Dobře, je samozřejmě možné postavit policistu do Jindřišské ulice, přítomnost strážníků v ulicích je vynikající preventivní fenomén, ale naráží na limitovaný počet strážníků. Udělám vše pro to, aby počet strážníků a policistů v ulicích byl výrazně vyšší než dnes, je to jedna z možností, jak začít účinně bojovat s každodenní drobnou kriminalitou, která otravuje turisty, Pražany i mě osobně. Zvýšili jsme výrazně rozpočet městské policie, po složitých jednáních s Policií České republiky budou zvýšeny počty policistů v Praze o 500 lidí a teď pro ně hledáme ubytovny.

Kdy tedy zmizí dealeři z Jindřišské ulice?

Podívejte se, já jsem připraven tam poslat strážníka hned zítra, ale dealeři pak přejdou do Vodičkovy.

Zavedeme mýtné

V rozhlase jste loni oznámil, že „700 tisíc aut v Praze bude, ať se vám to líbí nebo ne“. Vidíte to skutečně tak fatalisticky?

Odpovím vám protiotázkou: Vy znáte způsob, jak ten počet snížit? Jako primátor za stranu, která zastává konzervativně-liberální přístupy, nebudu vyvlastňovat automobily.

Co třeba zvýhodnit veřejnou dopravu?

Ale to už o mnoho víc než dnes nejde! Praha zvýhodňuje městskou hromadnou dopravu nevídaným způsobem, dotujeme dopravní podnik z 80 %. To v žádné evropské metropoli nenajdete. A zároveň nenajdete v Evropě metropoli, kde by 60 % přepravy zajišťovala MHD (městská hromadná doprava, pozn. red. CS-magazínu).

Proč mluvíte hned o vyvlastňování automobilů? Můžete zdanit vjezd do centra.

To chceme. Mýtné za vjezd do centra Londýna má po roce fungování skvělé výsledky. Jednak přináší peníze, které se dají investovat do veřejné dopravy, jednak omezilo automobilovou dopravu v centru asi o 30 %.

Kdy mýtné zavedete?

Uvažujeme o letech 2007 – 08. Z hlediska plynulosti a pružnosti dopravy je to jediné možné řešení. Potřebujeme nejprve pokročit s dvěma prstenci rychlostních komunikací, kam bude doprava odvedena – s vnitřním městským okruhem a tranzitem kolem Prahy. Tato výstavba má už zhruba desetileté zpoždění, ale teď se konečně hýbe. V letech 2009 – 10 bude zprovozněno tak 70 – 75 % městského okruhu a významná část tranzitu.

Nemůžete zavést mýtné i jinde než v centru, třeba na Letné?

To nejde. Neexistuje město, které by si mohlo dovolit zpoplatnit vjezd v tak rozsáhlé oblasti – hlídat střední prstenec Prahy, kde žije 300 tisíc obyvatel, není technicky možné. Systém by stál nejméně deset miliard.

Budete rušit parkovací místa v centru? Tím směrem šla Kodaň a rychle tím zvýšila počet cyklistů i pěších v centru.

Nemůžeme rušit parkovací místa, aniž bychom je nahradili. Jediné, co děláme, je úprava uličního parteru – v ulici už nejde parkovat třeba kvůli vysazeným stromům. Ale to není součást cílevědomého programu.

Líbí se vám novostavby, jaké v poslední době v Praze vznikají?

Líbí se mi třeba rekonstrukce ateliéru Langhans ve Vodičkově ulici, nelíbí se mi sterilní novostavba na Karlově náměstí. Nejsem odborník na architekturu, ale osobně bych si přál v Praze daleko odvážnější, kreativnější, provokativnější projekty. V současnosti jde o kompromisy mezi snahou investora a tlakem památkářů a orgánů územního rozhodování – výsledkem bývá sterilita.

Když už jsme u vzhledu Prahy: proč je hlavní turistický tah ze Staroměstského náměstí na Karlův most tak odpudivý?

Vím už, jak se vypořádat s nevzhledností Karlovy ulice, kde fasády hyzdí ruské matrjošky, kožešinové čepice a jiné podřadné cetky. Na posledním jednání rady jsme přijali vyhlášku, která prohlašuje dveře a fasády památkově chráněných domů za tržní místo a fakticky zatlačí ten nevzhledný sortiment zpátky do obchodů za výlohu. Je to chytrá, inteligentní a nenásilná metoda.

Matrjošky a čepice ale zůstanou.

Zůstanou, protože nebudeme trhovcům určovat sortiment. Ani nevím, jak bychom to dělali. Ale nebudou obtěžovat na ulicích a rušit vzhled památkové rezervace.

Už i americké noviny si všimly, že Praha je dnes oblíbeným cílem Britů, kteří sem přijíždějí do hospod a nevěstinců. Vadí vám taková pověst města?

Jako primátor bych udělal fatální chybu, kdybych se nesnažil rozumnými prostředky podpořit cestovní ruch. Praha vytváří čtvrtinu českého HDP, a z toho 60 % je vázáno na poskytování služeb, především v turistice. Proto propagujeme Prahu v zahraničí, lákáme na koncerty populárních hvězd i klasiky, investujeme do neuvěřitelného kulturního zázemí… Samozřejmě naším cílem jsou movitější turisté než ti, kteří přiletí charterovým letem z Londýna a zpět za 1500 korun a stráví víkend u piva nebo v jiném podniku. Ale neznám na levnou turistiku jiný nástroj, než tvrdé dodržování zákonů a vyhlášek.

Šmerda a kostlivci

Jak to, že Praha uzavírá tak neuvěřitelné smlouvy jako třeba s podnikatelem Milanem Šmerdou, který platí pakatel za možnost provozovat výnosné trhy na Staroměstském náměstí?

Smlouva byla podepsána za mého předchůdce Kasla a skutečně není pro Prahu zrovna výhodná. Mimo jiné má dvouletou výpovědní lhůtu. Takovou smlouvu bych neuzavřel.

Ale vypověděl jste ji teprve, když vánoční strom málem zabil britského turistu. Proč to nešlo dřív, od čeho máte právníky?

Pracují na tom. Nejprve jsem vypověděl smlouvu, pak jsem zadal zpracování právních posudků, jestli ji nelze rozvázat rychleji třeba prohlášením za neplatnou. Tato stanoviska ještě nejsou hotová. Ale smluvní vztah lze ukončit také dohodou a o tom už tři měsíce vyjednávám. Takže říkám populisticky: navzdory dvouleté výpovědní lhůtě ukončím vztah se společností pana Šmerdy do konce roku.

Kolik tak nevýhodných smluv ještě Praha má?

Po nástupu do funkce na mě vypadávali kostlivci ze skříní s frekvencí jeden za den. Dnes už se frekvence snížila, nicméně tak jednou do měsíce objevím případ, který mi dělá vrásky. Posledním příkladem je vztah Prahy k Pražské vodohospodářské společnosti a k firmě Vivendi, která před třemi lety privatizovala Pražské vodovody a kanalizace. Nejsem přesvědčen o výhodnosti uzavřených smluv. Ale jako primátor jsem vázán dřívějšími usneseními zastupitelstva, která mi ukládají podepsat smlouvu o smlouvě budoucí.

To je známý případ: před komunálními volbami Praha prodloužila kontrakt s Vivendi o provozování služeb o 13 let, do roku 2026. Co s tím budete dělat?

Hledám způsob, jak se z této povinnosti vyvázat, ale musím přiznat, že ho nenacházím.

Jaká jste udělal opatření proti korupci na magistrátu?

Nastavil jsem pravidla pro zadávání zakázek, zajistil kontrolu a určil sankce. Budete se divit, ale předtím tu nebylo jasné, kdo a jak zadává veřejné zakázky, kdo a jak je kontroluje, a pokud se objeví problém, jaké z něj vyplývají sankce. To považuji za jeden z největších úspěchů. Kromě toho jsme výrazně posílili pravomoci kontrolního odboru a vnitřního auditora. Kontrolní zprávy jsou dnes ve větší či menší míře veřejně přístupné – jako novinář se můžete kdykoli zeptat ředitelky kontrolního odboru, co a jak se kde kontroluje. I když chápu, že pro veřejnost a média je daleko atraktivnější debata o tom, jestli někdo byl, nebo nebyl vyhozen.

To je přece podstatná věc.

Pro mne je hlavní systém, ale souhlasím, že i potrestání viníků je důležité, protože se tím vytváří svého druhu zvykové právo, jakýsi příběh o tom, co se smí a co nesmí.

Odvolal jste ředitele odboru městského investora Jozefa Macka, který přihrával zakázky firmě Navatyp a přitom od ní dostal luxusní byt ve Špindlerově Mlýně za poloviční cenu. Tím očista končí?

Já jsem ho neodvolal kvůli Navatypu, ale kvůli obrovskému nepořádku v zadávání veřejných zakázek. A není to jediný případ. Proběhla šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, naše vnitřní kontrola i šetření auditora a na jejich základě jsme udělili stovky sankcí: dotyčný pracovník magistrátu buď odešel, nebo ztratil funkci, nebo přišel o osobní ohodnocení či pohyblivou složku mzdy.

Přijde na to, jak citelné sankce to byly.

O tom se samozřejmě dá debatovat, ale pokud se ptáte na očistu: na všechna manažerská místa byla vypsána výběrová řízení, všichni současní vedoucí odboru prošli výběrovými řízeními a v 18 případech byli původní ředitelé odborů nahrazeni jinými. Celkem máme na magistrátu 46 odborů a počet vyměněných ředitelů dosahuje téměř 50 %. Neznám jiné takové personální zemětřesení ve veřejné správě.

Vaši úředníci tedy dostali vzkaz, že kdo bude mít nepořádek jako Macko, musí jít. Ale zároveň také, že pro politiky to neplatí. Zlevněný byt ve Špindlerově Mlýně si koupil i třeba tehdejší předseda zastupitelů za ODS Rudolf Blažek a po volbách se stal vaším radním.

Nemůžu ovlivnit volené politiky.

Dobře, a co si o tom myslíte?

Rudolf Blažek je kvalitní radní pro oblast bezpečnosti. Ale nedělá mi radost skutečnost, že si pořídil za zmíněných podmínek a za netržní cenu byt v Krkonoších.

Vy byste tu nabídku Navatypu nevyužil?

Ne.

Proč?

Za prvé by to pro mne nebyla dobrá investice. Jezdím do Špindlerova Mlýna dvakrát pětkrát za rok a nestihl bych ho využít. Za druhé nevím, proč bych si měl kupovat za zvýhodněnou cenu jakoukoli nemovitost, když jsem přesvědčen o potřebě rovných podmínek na trhu. A za třetí bych to považoval za politicky velmi neprozíravé.

Městská rada odvolala úspěšného ředitele ústavu sociální péče v Horní Poustevně, který se snažil své klienty s mentálním postižením postupně zapojit do běžného života a ústav zrušit, podle názoru rady ale překračoval rozpočet. Co jste si vy osobně myslel o celém projektu?

Je to efektivní a důstojný způsob práce s postiženými. Znám takové projekty, sám jsem v první polovině 90. let zpracovával první koncepční materiály na toto téma, na zavádění komunitní péče v oblasti psychiatrické péče, a pracoval jsem na podobném projektu jako expert Světové zdravotnické organizace. Čili když jsem Horní Poustevnu navštívil, projekt mě potěšil, ale nepřekvapil.

Jak jste spokojen s tím, že ústav stále nemá nového ředitele?

V pondělí 22. března proběhne před komisí druhé kolo výběrového řízení. Jsem přesvědčen, že bude vybrán ředitel, který bude mít respekt zaměstnanců, vztah k unikátnímu modelu komunitní péče v Horní Poustevně a bude zároveň rozumět ekonomice a řízení.

Když rozhodujete o rušení ústavů, škol nebo jiných institucí, máte dostatečné informace o kvalitě jejich služeb?

Rušení škol je obrovský problém v celé republice. Snažím se sbírat informace z více zdrojů, naslouchat i rodičům, místní komunitě, pracuji se všemi dostupnými zdroji.

Jak poznáte kvalitní školu?

To je otázka. Je kvalitní škola ta, kde jsou děti spokojené? Nebo kde se podle mezinárodního srovnání hodně naučí? Nebo škola bez ekonomických problémů? Nebo škola, s níž je spokojena místní komunita? V podstatě toto všechno jsou kritéria, která sledujeme. Když přichází radní zodpovědný za oblast školství s návrhem na další slučování nebo rušení, pokaždé ode mne dostává stejné zadání – zjistit, jak je s tímto návrhem ztotožněna místní komunita. Chci slyšet zástupce komunity, dostáváme informace od příslušných městských částí. A při tom všem je třeba vědět, že žádné řešení neuspokojí všechny: když se ruší škola, pokaždé se to někomu nelíbí.

Počty lze snížit

Jak jste daleko se svým volebním slibem o výrazném zeštíhlení pražského magistrátu?

Učinil jsem tehdy populistické prohlášení, že až budu odcházet z funkce, počet zaměstnanců úřadu bude začínat jedničkou, nikoli dvojkou. Hlavní město Praha je totiž jedním z největších zaměstnavatelů v zemi. Na samotném magistrátu zaměstnáváme přes dva tisíce lidí a v akciových společnostech, kde máme většinový podíl, přibližně dalších 14 tisíc. Neznal jsem tehdy detailně situaci, byl to spíš odhad po zkušenosti s desetkrát menší Prahou 6. Ale dneska už vím, že tyto počty lze skutečně snížit. Část agendy budeme digitalizovat, část převezmou jiné instituce – samozřejmě nikoli ty, které podléhají magistrátu, to by byla jen škatulata, hejbejte se. A také už vím, kde má úřad vnitřní rezervy, kde je oprávněné klást větší požadavky na menší počet pracovníků. Takže své populistické prohlášení splním.

Jaký dnes máte životní pocit? Stálo za to být primátorem?

Praha je nádherné místo a staví před vás mnoho výzev a poselství. Svou práci dělám rád.

To je fráze. Je pravda, že se vám kvůli funkci rozpadla rodina?

Není to pravda. Například zrovna dnes dělám doma večeři, protože manželka odjíždí na hory.

Pavel Bém se narodil roku 1963 v Praze. Po studiu na Lékařské fakultě UK, kde postgraduálně získal diplomy v oboru psychiatrie a prevence drogově závislých, pracoval v psychiatrické léčebně v Kosmonosích a na Psychiatrické klinice FVL UK v Praze. Po roce 1990 působil jako šéf Centra pro drogově závislé ve fakultní nemocnici, Kontaktního centra pro drogově závislé v Praze a vládní Mezirezortní protidrogové komise. V roce 1998 se stal starostou Městské části Praha 6 za ODS, v roce 2002 byl zvolen primátorem hlavního města Prahy. P. Bém je ženatý, má dvě děti.

(Respekt)