Květen 2004

Šéf vojenské rozvědky skončil. Očistná lázeň se nekonala

Jaroslav Spurný

Seriál výměn na postech šéfů vojenských tajných služeb pokračuje – a pomalu dostává obrysy absurdního dramatu s předlistopadovými kádry v hlavní roli. Po předloňském vyhazovu šéfa rozvědky Andora Šándora se teď poroučel samotný šéf Vojenského zpravodajství Josef Prokš, který před rokem a půl nahradil Jiřího Giesla. Oficiálně z rodinných důvodů. Podle kuloárových informací byla hlavní příčinou jeho neschopnost zvládnout reorganizaci služby a zbavit se nedůvěryhodných lidí, kteří v posledních letech zatahují zdejší vojenské tajné služby do jednoho skandálu za druhým.

Bylo to tady strašné

Prokš nevydržel ve funkci zrovna dlouho. Nastoupil s velkými nadějemi. „Vyčistím službu od zkompromitovaných lidí,“ sliboval. „Bylo to tady strašné – zaměstnanci porušovali předpisy, kopírovali si tu ve velkém tajné materiály ve snaze mít v ruce něco na schopnější kolegy,“ popsal stav, v jakém službu převzal po svém předchůdci. Bylo krátce po aféře Srba (viz rámeček) a Prokš se dušoval, že do pošpiněné instituce nabere nové, nezkompromitované lidi, byť jejich zapracování potrvá léta a na tu dobu poklesne výkonnost služby. „Spojenci z Aliance toto riziko akceptují,“ říkal do médií nový šéf Vojenského zpravodajství (VZ). „Čeká nás očistná lázeň.“

Hned po nástupu do funkce se Prokš musel vyrovnat s tehdy čerstvě prozrazeným faktem, že ve vojenských tajných službách pracuje na sto agentů StB nebo předlistopadových kádrů ze Zpravodajské služby generálního štábu – což byla de facto filiálka sovětské armádní rozvědky GRU. Bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík loni na jaře, těsně před svým odchodem z funkce, pověřil Prokše, aby ve vojenské službě udělal nové bezpečnostní prověrky. Výsledek ho roztrpčil. „Mám informace, že generál Prokš dává prověrky nejen bývalým agentům StB, ale i rezidentům a držitelům konspiračních bytů z doby totality,“ řekl Tvrdík Respektu loni na podzim, kdy čekal, jak se vyvine jeho budoucí kariéra. Prokš i nový ministr obrany Miroslav Kostelka tato tvrzení popřeli, podle neoficiálních informací je to pravda. Například ředitelem operativního oddělení vojenské rozvědky je, nebo přinejmenším ještě nedávno byl příslušník bolševické tajné služby Jan Kocourek, a jeho zástupcem bývalý politruk Jaroslav Ret. Další předlistopadový důstojník Daniel Koláček byl pět let, do roku 2000, šéfem rezidentury v Moskvě a dnes pracuje na ústředí rozvědky. Z rozvědky prý odešlo jen osm lidí.

O tom, jak nakonec dopadl jeho slib přivést nové lidi na místo protřelých, ale totalitou poznamenaných kádrů, nechce odvolaný Prokš mluvit. „Podle zákona. Žádné informace z mé práce vám nebudu poskytovat,“ odpovídá stručně generál, který se stal poradcem ministra obrany.

Mimochodem, sám Prokš velel za normalizace rotě průzkumného praporu, která podléhala StB, a pak se stal šéfem jednotky průzkumníků speciálně připravované na vysazení proti americké armádě dislokované v západním Německu. A jeho předchůdce Jiří Giesl zase pracoval za totality jako vojenský přidělenec v Sýrii a Egyptě a měl úzké kontakty na GRU.

Tři ředitelské posty

Politici se dnes netají tím, že Prokš reorganizaci služby a prověrky nezvládl. „Byl to spíše výkonný voják než muž schopný vytvářet koncepce,“ říká Tomáš Kladívko, předseda Komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství. Podle Kladívka je nutná naprostá reforma vojenské služby, kterou Prokš ani nezačal. Malá ukázka dnešního stavu: vojenské zpravodajství se skládá z kontrarozvědky neboli Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) a rozvědky, kromě celkového vedení má mít každá z větví ještě svého vlastního šéfa. Vedením celé služby byl ve čtvrtek pověřen Miroslav Krejčík, který je zároveň velitelem VOZ – a protože rozvědka neměla ředitele, šéfuje Krejčík provizorně i jí. Zastává tři ředitelské posty. Na ministerstvu obrany se připravuje reorganizace, podle níž by obě větve sloučily svoje týlové zázemí a jen jejich výkonné složky – operativa – by pracovaly samostatně. „Kromě jednoduchosti to pravděpodobně přinese i šanci zbavit se neschopných a zkompromitovaných lidí. A hlavně, sněmovna zatím může kontrolovat jen práci kontrarozvědky, VOZ. Rozvědka stojí mimo jakoukoli parlamentní kontrolu a podle toho to tam vypadá. Po sloučení by se naše pravomoci měly rozšířit na obě složky,“ říká Kladívko.

Jak komentují situaci v armádní tajné službě experti? Podle šéfa rozvědky Františka Bublana „jde pravděpodobně o to, že se tam nevyrovnali s totalitní minulostí“. Podobný názor má i stínový ministr obrany Petr Nečas. „Časté výměny šéfů ukazují, že současné vedení resortu neumí stav své služby řešit, je nutné postavit novou službu, která nebude hrozit stále novými skandály,“ říká.

Náplastí na tento neveselý stav je čerstvá zpráva, že do kontrarozvědných zpravodajských orgánů Severoatlantické aliance nastoupil na začátku dubna první zástupce České republiky – jako vůbec první vyslanec postkomunistických zemí. „Je to úspěch,“ říká Tomáš Kladívko. „Jen doufám, že nepůjde nadlouho jen o výjimku potvrzující pravidlo.“

RÁMEČEK

Aféra agenta Salimy

Teprve prozrazení vysoce podezřelé smlouvy o pronájmu státního hotelu Český dům v Moskvě tuzemským soukromníkům odhalilo šokující fakt: sekretář ministra zahraničí Kavana Karel Srba pracuje jako agent pro vojenskou rozvědku. To se psal rok 2001 a krátce nato vyšla najevo ještě překvapivější skutečnost: pro stejnou instituci pracoval Srba už před listopadem 1989. Zůstat ve stavu i po revoluci nebylo těžké – vojenská tajná služba zůstala až do poloviny devadesátých let téměř bez personálních změn. Podezřelé a policií dodnes prověřované okolnosti smlouvy donutily Karla Srbu opustit na jaře 2001 post generálního sekretáře ministerstva zahraničí (dnes sedí na osm let v kriminále za organizaci nájemné vraždy nepohodlné novinářky). Ministr obrany Tvrdík dal tehdy rozkaz, aby vojenská rozvědka přerušila se Srbou spolupráci, ale šéf rozvědky Andor Šándor neuposlechl. Když to ministr o rok později zjistil, Šándora odvolal. Přímým důsledkem aféry bylo i Prokšovo zjištění, že si rozvědčíci „kopírují tajné materiály“, a následný fakt, že se ministr rozhodl znovu prověřit důstojníky zkompromitované službou v minulém režimu. Jak to dopadlo, ministerstvo tají.

(Respekt)