Květen 2004

Anton Makarenko, pedagog ve Stalinově éře

Zbyněk Petráček

Sovětský pedagog, podporovatel Stalina, jenž budoval pracovní kolonie pro mladistvé delikventy a řídil se heslem „Škoda každé rány, která padne vedle“. Člověk, jenž zachránil tisíce bezprizorných zvlčilých adolescentů žijících podle zákona džungle na periferiích chaosu porevolučního Ruska. Obě tyto charakteristiky najdeme v médiích a obě míří na jednoho člověka. Anton Semjonovič Makarenko, od jehož smrti uplyne ve čtvrtek 65 let (13. 3. 1888–1. 4. 1939), věru neměl osud zařaditelný do jednoznačného šuplíku plus či naopak minus.

Makarenko se narodil ve městě Belopolje v Charkovské gubernii. Od svých sedmnácti let působil jako učitel na základních školách, od šestadvaceti, kdy absolvoval pedagogický institut v Poltavě, pak na školách středních. Brzy po bolševické revoluci založil Gorkého pracovní kolonii, v jejímž čele stál v letech 1920–27, poté byl jmenován šéfem Dzeržinského dětské komuny. V obou místech se zaměřoval na výchovu bezprizorných mladistvých zločinců, a sice v kombinaci převýchovy fyzickou prací, vyučování, individuálního přístupu k delikventům, formování jejich charakteru a estetiky. Od té doby platí za zakladatele sovětské kolektivní výchovy. Byl ale proponentem stalinismu? To skutečně ne.

Makarenko v teoretických dílech (Pedagogická poéma) odmítal jak anarchistickou „volnou výchovu“, tak teorie biologického determinismu. Ještě za jeho života, v roce 1938, navštívil sovětské Rusko i zakladatel českého skautingu Antonín Benjamín Svojsík, aby se seznámil s tamními výchovnými postupy. Obrat přišel – jak píše Taťana Košmanova ze Lvovské univerzity – po Makarenkově náhlé smrti. V roce 1941 obhájil I. F. Kozlov disertaci s titulem Historický význam Makarenkova pedagogického odkazu, v níž prezentoval jeho koncept jako přetváření individuální osobnosti v nového sovětského člověka. Tato disertace byla vysoce ceněna v řadách komunistické strany, od té doby začal být Makarenko spojován se Stalinovou osobou a stal se pedagogickým idolem.

Řečeno dnešní terminologií, Makarenkův odkaz byl jeho vykladači vytunelován, zfalšován. Převýchova mladistvých kriminálníků v pracovních koloniích totiž tvořila pouze jeden segment celkového konceptu vztahu k mládeži. A právě tento segment, týkající se přístupu ke skutečně zvlčilým asociálům, tedy kolektivistická převýchova, byla poté aplikována na veškerou pedagogiku. Za to ovšem Makarenko nemohl, byť byl ještě v roce 1939 vyznamenán Řádem rudého praporu.

(Respekt)