Květen 2004

Proti teroru děláme co můžeme.

Jindřich Šídlo, Petr Šimůnek

Děj se vůle Boží. Se šéfem rozvědky o tom, čemu dokážou tajné služby zabránit, proč nechytily bin Ládina, a o tom, kdo je na řadě příště

V boji s teroristy, kteří mají na mušce Evropu, Česko nevyjímaje, hraje velkou roli rozvědka. Jaká je ta česká, které velí bývalý katolický kněz František Bublan?

Jak je možné, že tajné služby, jejichž hlavním úkolem je boj s terorismem, nedokážou zabránit takovým útokům, jako byl ten madridský?

Zvykli jsme si žít ve velmi svobodném prostředí. A obrana proti tomu, když toho chce někdo zneužít, je velmi těžká.

To jistě. Obvykle se však po takových útocích ukáže, že za nimi stáli lidé, které měly tajné služby dobrý důvod sledovat...

Ale nemůžete sledovat lidi jenom proto, že mají jinou pleť nebo jiné náboženství. Samozřejmě, že tam je riziko větší, ale není samospasitelné kontrolovat nebo vyhostit všechny Araby. Může to udělat kdokoliv jiný. Dobře vím, že když někdo přestoupí na jiné náboženství, je většinou papežštější než papež, pokud tu nauku přijme se vším všudy. Vždyť i my tady máme katolický Taliban - a většinou jsou to konvertité.

Selhaly španělské tajné služby?

To neumím posoudit, ale vím, že tam jisté signály vůči Maroku byly. Španělé přiznávali, že tam problém je, ale že neodhalili včas těch pět jedinců, to se může stát...

Španělé ze začátku s jistotou tvrdili, že v Madridu útočila ETA.

Možná to vycházelo z předvolební situace. Já jsem však byl od začátku z devadesáti procent přesvědčen, že to ETA není. Vycházel jsem z úvahy, že ani nejhloupější Bask by to neudělal tři dny před volbami. ETA navíc nikdy neútočila na civilisty.

Má Česko hodně slabých míst, kde by teroristé mohli zaútočit?

Celá naše civilizace má spoustu slabých míst... Ti útočníci se hlavně bojí vlivu západní kultury. A snaží se západní svět napadat v jeho běžných situacích. Proto nejsem přesvědčen, že by se nějaký další útok měl stát na nějakém summitu nebo hokejovém šampionátu, které jsou dobře střeženy. Spíš může přijít zase při běžném životě. Lidi pojedou do práce jako v Madridu nebo do ní už přijdou jako v New Yorku ve dvojčatech... To jsou slabá místa. Náš všední život. A oni si řeknou: Podívejte, jak vám ho zničíme.

Jsme pro teroristy terčem první kategorie vzhledem k postoji k Iráku?

To se obtížně definuje. Kdybychom se snažili uvažovat jako al Kajda, asi by nám vyplynulo, že na řadě jsou Británie, Itálie, Polsko, prostě nejbližší spojenci USA. Ale bojím se, že teroristé uvažují jinak. Já se bojím hlavně toho, co se stalo ve Španělsku po volbách. Je to špatný signál: Tak nás nechte na pokoji a my se odněkud stáhneme.

Takže jsme pro ně stejně zajímaví jako země, které jste jmenoval?

Nejsme, možná jsme v nějaké širší množině. Já si spíš myslím, že se další útok odehraje v nějaké arabské zemi. Se stejnou pohnutkou půjdou i proti vlastním lidem. My se ale s tím rizikem musíme naučit žít.

Je možné válku s terorismem vyhrát?

Musím věřit, že ano. Ale bude to možná na desetiletí.

Jak je možné, že ve světě obkrouženém satelity, díky nimž si můžete z vesmíru přečíst jídelní lístek v restauraci, ještě nedokázaly tajné služby chytit Usámu bin Ládina?

Musíme se ptát, jak a kde teroristé vyrůstají. Jádro bylo v Afghánistánu. Lidé se už odmalička školili v talibanských školách. Rodiče děti odevzdali, když jim bylo deset, měli zaručeno, že je o ně postaráno, možná dostali i peníze. Děti byly vychovávány v tom, že z nich jednou budou bojovníci za svatou věc. Nedokážeme odhadnout, kolik lidí se tam vyškolilo. Všichni se znají odmalička. Do takového prostředí se těžko proniká.

Koupit se prý dá každý.

Tady ne. Kdyby to byla ETA, je to něco jiného. Ale tady je to postaveno na ideologii, víře, navíc s vizí věčného života.

Stejně tak se nepodařilo chytnout válečného zločince Radovana Karadžiče, který nežije v Afghánistánu, ale uprostřed Evropy v Srbsku.

No... Víte, jak dopadly v Srbsku volby. Ti lidé se mají kam schovat.

Když nás politici uklidňují, že bezprostřední útok nehrozí, znamená to opravdu, že nehrozí, nebo to je optimismus na základě nedostatku informací?

My politikům říkáme: Nemáme informace, že by něco hrozilo. Protože je nemáme. Ale to Madrid taky neměl. Tak. Děj se vůle Boží. Děláme, co je v našich silách. Nemůžeme zavřít školy, nejezdit metrem, nelítat. To je to, co by oni chtěli. Aby pak lidi řekli: My s vámi souhlasíme, ustoupíme vám, jen abychom mohli ty naše krámky otevřít.

Máte po 11. září a 11. březnu v Madridu osobně větší strach?

Ne, spíš mám strach, že se něco takového stane u nás, protože něco zanedbáme. Ale s permanentním strachem se nedá žít.

Prý nemáte rád slovo "špión".

Ale ne, jen mi přijde legrační. Je to spíš označení pro filmové postavy. Spíš bychom měli říkat zpravodajec.

Jak se tedy liší práce skutečného špióna české rozvědky od romantických představ z filmů?

Ta práce je hlavně hodně různorodá. Zpravodajská služba má samozřejmě operativu, která se možná v určitých momentech podobá tomu, co vidíme ve filmech. Větší část však spočívá v kvalitní a silné analytice.

Znamená to, že má Česko své agenty s "povolením zabíjet", kteří mají deštníky napuštěné jedem?

Ale ne. Operativa je od toho, aby se dostala do určitého prostředí. Prakticky ve všech krizových oblastech v zahraničí se informace jinak než operativně získat nedají. Posláním operativy je dostat se do prostředí, nějaký čas tam být a pak z něj třeba i odejít tak, aby nebylo jasné, že tam někdo působil.

Mohou se naši lidé dostat do situace, kdy mohou bojovat o život?

Takovou situaci jsme ještě neměli. Ale byly už takové, kdy jsme museli odněkud odejít rychleji...

Izraelské tajné služby třeba provádějí běžně "popravy" svých nepřátel. Jak se k tomu přistupuje ve zpravodajské komunitě? Ví se to, respektuje se to a nemluví se o tom?

Izraelská služba to nikdy oficiálně nepřizná. V komunitě se to třeba ví nebo tuší, jak pracují, ale nemluví se o tom. Ale Izrael je něco úplně jiného. Ten stát je ohrožen a možná používá opravdu jiné postupy než my. Mají i jiné zákony. Jejich způsob práce přejímat nemůžeme.

Jak se s takovými metodami lidsky vyrovnáváte? Vy, teolog?

To záleží na situaci. Neříkám, že je to správné. Pokud to však zachrání nějaké lidské životy... Je to spojeno s tím, jak se vlastně postavit zlu.

Lze zpravodajskou práci provádět, aniž by se při tom porušovaly zákony cizí země, lidská práva atd.?

No samozřejmě, že úplně vždycky ne. Mám takovou omluvu, že aspoň porušujeme zákony cizích zemí, a ne té naší.

Jste jedním z nejinformovanějších lidí v zemi. Spí se vám s tím dobře?

Ale jo, zvykl jsem si, spím bez prášků. Jen hůře vstávám.

(MF DNES)