Květen 2004

Spravedlnost podle soudce Kubíčka.

Ondřej Kundra

Příběh z města, kde zmrzačit ženu není zločin – pokud je to Romka

Lydie Žigová (21) již nedokáže věřit ve spravedlnost. „Už mám jenom pořád hrozný strach,“ říká žena, kterou loni přepadli uprostřed noci v jejím jesenickém bytě tři násilníci, zbili ji tak, že oslepla na jedno oko, a jejímu muži rozřezali střepem obličej i tělo. První šok čekal Lydii u soudu: úspěšný pokus „dát cikánům na pamětnou“ vynesl jejím mučitelům krátké podmínky. A další rána přišla nyní. Poté co si rozbouřený ohlas veřejnosti i politiků na nepochopitelně nízký rozsudek vynutil obnovené projednávání případu, označil se jesenický soudce za „podjatého“ a věc bude nutné předat někomu jinému. Vyrovnání účtu se třemi násilníky, kteří mezitím stačili v rodném městě krutě zbít romského invalidu a napadnout několik dalších příslušníků tamní romské menšiny, se tak odkládá na neurčito. Bílý Jeseník s tím vřele souhlasí.

Nesvadbová chce na ulici

Život manželů Žigových tone deset měsíců od loňského přepadu stále v šeru a ve tmě: obě okna v jediné malé místnosti pod železniční tratí zakrývají těžké skříně. Mají zabránit, aby do bytu mediálně známé rodiny nevletěla oblíbená pomůcka severomoravských rasistů – zápalná láhev. V noci pak Žigovi raději nerozsvěcí; nechtějí totiž své bílé okolí „zbytečně provokovat“ už jen tím, že jsou doma. A i jinak jsou věci při starém. Lydie Žigová stále nevidí na oko rozbité úderem dlažební kostky a pokaždé, když v noci slyší pod okny hluk, mimovolně se roztřese hrůzou.

K jedné změně však v Jeseníku přece jen došlo. Po státním zástupci, který z obnoveného případu (viz rámeček) odstoupil před dvěma měsíci, teď pro „podjatost“ rezignoval i soudce Miloš Kubíček. Dozvědět se od něj podrobnosti je ovšem nemožné – v tom už se věci zase nemění. „Nemám zájem to jakkoli rozebírat a vysvětlovat, nemám zájem s vámi vůbec mluvit,“ opakuje Kubíček do telefonu zhruba totéž, co od něj bylo možné k věci manželů Žigových zaslechnout po celou dobu procesu. Své šéfy na krajském soudu v Olomouci ovšem přesvědčil, neboť ti mu minulý týden vyšli vstříc. „Rozhodli jsme kladně,“ říká krajský soudce Jindřich Bayer, který Kubíčkovu žádost posuzoval. „Pan soudce byl skutečně nepřiměřeně veřejně napadán a čelil nepřiměřeným tlakům i od některých politiků, a tak je pochopitelné, že nechce kauzu dál rozhodovat.“ Popsat konkrétní tlak a říci nějaká jména ale Bayer nechce: „Nebudu vám to specifikovat. To jsou interní informace.“

O Kubíčkově nástupci v případu tak musí nyní rozhodnout jeho nadřízená, šéfka jesenického soudu Jana Nesvadbová. Ta zatím odmítá sdělit, komu věc přidělí. „Já vám k té věci nebudu poskytovat žádné informace,“ drží se v mantinelech jesenické otevřenosti paní Nesvadbová. „Stále se o nás někde píše jako o rasistech, takže za chvíli už nebudu moct chodit po ulici. Takže nashledanou.“

Vůdčí osobnosti zdejšího resortu justice s postupem a chováním svých jesenických kolegů nesouhlasí. „To, že nechtějí poskytovat informace, je nepřijatelné. Soudci si musí zvyknout, že s veřejností by měli komunikovat i tehdy, když je daný případ pro ně mediálně nepříjemný,“ deklamuje předseda soudcovské unie Jaromír Jirsa. Problém je, že na toto „zvykání“ už zdejší soudci dostali patnáct polistopadových let – a příliš to s nimi nepohnulo. Takže co s tím? „Moc možností nemám,“ brání se Jirsa. „Mohu ale slíbit, že to při všech možných příležitostech budu těm soudcům připomínat a že budu usilovat, aby každý soud měl svého mluvčího.“

Podobně obecnými připomínkami nešetří ani ministr spravedlnosti Karel Čermák. „To, že se ten soudce odvolává při rezignaci na veřejnou kritiku, nepovažuji za rozumné vysvětlení. Pan soudce musí být připraven na to, že veřejnost bude jeho práci sledovat a případně i kritizovat,“ říká ministr Čermák.

Mládí nevybouřené

V Jeseníku samotném panuje pro soudce Kubíčka mnohem větší pochopení. Úředníci i „hlas lidu“ jsou totiž zajedno v přesvědčení, že při útocích na Romy nejde o nic důležitého, že to je jen – jak poznamenal ředitel zdejší obchodní akademie Ivan Prokop – „excesy mladých nevybouřených lidí“. „Jsou to spíš takové šarvátky, běžné vyřizování účtů, rozhodně tu nevládne rasismus,“ říká místostarostka Jeseníku Jarmila Javoříková (nezávislá). „Hodně mají na našem negativním obrazu podíl pražská média, která ty jednotlivé kauzy napadení Romů dokola připomínají a rozdmýchávají a tím vytváří o Jeseníku nepravdivý dojem, že je rasistické město.“

Nevybouřená jesenická mládež ovšem jenom za poslední dva měsíce dvakrát brutálně zaútočila čistě kvůli etnické odlišnosti napadeného. Jednou neonacisté na místním autobusovém nádraží ztloukli do bezvědomí tělesně postiženého Lukáše Tokára, podruhé zase s výhrůžkami zabitím honili po městě „černé svině“ – rozuměj romské matky s jejich dětmi. Na obou incidentech se rozhodující měrou podíleli aktéři loňského nájezdu na byt Žigových. „Vůbec se těm klukům nedivím,“ glosuje v centru Jeseníku dění penzista tlačící kolo, který se odmítá představit. „Vždyť ti cikáni nepracují, jenom se válejí, pobírají sociální dávky a dokola rodí další a další děti. Je proto potřeba držet je stále ve střehu, aby ten život neměli tak jednoduchý.“ Totéž, jen jinými slovy prohlašuje i místostarostka Javoříková: „Spekuluje se, že pan Žiga si o to napadení mohl koledovat svým způsobem života. Chodil prý hrát na automatech a střídal ženy. “

O tom, že Romové jsou „přinejmenším spoluzodpovědni“ za útoky skinheadů proti sobě, je přesvědčena i úřednice Ludmila Liberdová, která má na jesenické radnici v agendě drogy a romskou menšinu. „Jestli se někdy zdejší Romové cítí nějak ohroženi, tak jsem jim už doporučila, ať nevycházejí ven a zůstanou doma,“ říká paní Liberdová. „Dívám se na to totiž tak, že Romové si za ty potyčky můžou vlastně do jisté míry sami – chodí třeba tam, kam nemají, a včas nedokážou z toho místa, kde jim třeba něco hrozí, odejít.“

Podle místostarostky Javoříkové Jeseník rozhodně nepatří mezi města, kde by byli Romové kvůli rasistům ohroženi. „Osobně si myslím, že se tu nemají čeho bát,“ říká místostarostka. Její kolegyně Liberdová je stejného názoru. „Tady není žádný rasismus,“ řekla nedávno romskému listu Romano hangos. „Ale vy nemůžete vnímat zdejší atmosféru, protože tu nežijete. Připouštím, že dochází k určitým záležitostem, které nemusejí vyznít tak, že je o Romy dobře postaráno.“

RÁMEČEK

Soudci a žalobci v akci

Trojice mladých neonacistů – Petr Blajze, Martin Jaš a Martin Stiskala – napadla manžele Žigovy loni v červnu. Útočníci k nim přišli nad ránem, boucháním na dveře a křikem „policie, otevřete“ si vynutili vstup do bytu a jeho vyděšené obyvatele pak brutálně zbili.

Na začátku letošního ledna poslal mladíky za tento čin soudce okresního soudu v Jeseníku Miloš Kubíček na podmínku s tříletým odkladem domů a jesenický státní zástupce Ladislav Prouza se proti rozsudku neodvolal. Navzdory otázkám a pobouření, které mírný verdikt vyvolal, jej soudce od začátku odmítal veřejnosti vysvětlit – a vedení jesenického soudu jej v tom podpořilo. „O rozsudku se nebudu bavit,“ odrážela letos v lednu média Kubíčkova nadřízená Jana Nesvadbová. Důvod laskavého přístupu k nočním násilníkům nenajdeme ani v rozsudku samotném: „Tresty byly uloženy tak, aby splnily svůj účel z hlediska individuální, tak i generální prevence. Smyslem tohoto rozhodnutí je vést obžalované k řádnému životu,“ píše tam Kubíček obecně. K nespokojené veřejnosti se proto přidali i někteří politikové – místopředseda vlády Petr Mareš (US-DEU) tehdy prohlásil, že kabinet útok na jednom ze svých nejbližších zasedání jednoznačně odsoudí. Nakonec však původně slibovanou rezoluci nenavrhl. „Zkraje jsem byl vytížen kvůli jiným pracovním záležitostem a navrhovat to s odstupem mi nepřišlo už důležité,“ říká nyní Mareš.

Částečný obrat nastal ve chvíli, kdy se do kauzy vložila nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a na její popud se případem začalo zabývat Jeseníku nadřízené krajské státní zastupitelství v Ostravě. Jeho náměstek Vít Kasík v únoru sdělil, že kvůli „společenské nebezpečnosti činu“ a nízkým trestům dojde přes okresní zastupitelství v Bruntále k odvolání proti Kubíčkově verdiktu. To se skutečně stalo. Případ se tak v březnu opět vrátil na stůl soudci Kubíčkovi – a ten se z něj pak pro údajnou „podjatost“ sám vyloučil. Nové projednání případu nebylo dosud stanoveno.

(Respekt)