Květen 2004

Miliardě Indů buší srdce rychleji

Michaela Lounková

Od Madrásu po Karáčí se nediskutuje o ničem jiném. Lidé pokřikují na televizní obrazovky, úřady krátí pracovní dobu a ve městech se díky slabší dopravě pročišťuje zamořené ovzduší. Co se děje? Indické kriketové družstvo hraje v Pákistánu pětitýdenní turnaj s tamějším celkem. Díky kriketu, v obou zemích jednoznačně nejoblíbenějšímu sportu, mohou lidé nejen zapomenout na své každodenní starosti, ale také si užít pocitu národní hrdosti. Týmy Indie i Pákistánu navíc patří ke světové špičce.

Současná indická vláda pod vedením Indické lidové strany (BJP) ještě v únoru uvažovala o tom, že kriketovému výběru cestu do Pákistánu nepovolí. Prohra národního mužstva by mohla negativně dopadnout na výsledky BJP v celostátních volbách, které začnou příští týden. Ale milionům kriketových nadšenců v obou zemích se ulevilo, když si to premiér Atal Bihárí Vádžpéjí rozmyslel a reprezentaci požehnal slovy „vyhrajte zápas i srdce všech Indů“. A tak se dnes dospělí i děti mačkají v restauracích, kinech a domácnostech u malých televizí, aby mohli sledovat zápasy. Jména hráčů i historii jejich úspěšných nahození, odpalů a přeběhů zná každý nazpaměť. Nejzbožňovanější je odpalovač Sačin Tendulkar. Jak prohlásil jeden indický novinář, „když Sačin zvedne svou pálku, miliardě Indů se rozbuší srdce rychleji“.

Vzhledem k tradičním antagonismům hinduistické Indie a muslimského Pákistánu, dvou jaderných mocností, mívají vzájemné zápasy silný emocionální a nacionalistický náboj. Ještě v roce 1999 pákistánské mužstvo odehrálo turnaj v Indii, ale rok poté indická vláda pro napjaté vztahy s Pákistánem zakázala vzájemné střety na území obou zemí. Od té doby mohla Mezinárodní kriketová rada plánovat taková utkání pouze v třetích státech. Letos se ale Vádžpéjí sešel s pákistánským prezidentem Parvízem Mušarafem a vztahy se zlepšily. Kriketový střet to potvrzuje a jeho doposud klidný průběh vnucuje dojem, jako by možná nyní bylo možné se domluvit i na tak problematických věcech, jako je spor o Kašmír. „Zatímco dříve jsme si pohrávali s bombami, dnes hrajeme kriket,“ říká dnes Vádžpéjí. Samotní hráči jsou však opatrní a o politice se zdráhají hovořit. „Náš tým se bude soustředit jen na kriket, na nic jiného,“ prohlásil před odletem do Pákistánu kapitán indického družstva Sourav Ganguly.

Turnaj se skládá z pěti jednodenních střetů v Karáčí, Rávalpindí, Péšáváru a Láhauru a tří klasických pětidenních zápasů v Multanu, Láhauru a Rávalpindí. Jak se shodují indická média, Pákistánci udělali maximum pro to, aby turné proběhlo bez problémů. Přestože se kvůli přísné vízové politice Indové do Pákistánu jen tak nedostanou, pro deset tisíc fanoušků vydal Islámábád razítka do pasů okamžitě. Jejich přesun proběhl hladce: letecké společnosti vypravily speciální lety a posílena byla také autobusová a vlaková doprava. Patnáctičlennou indickou reprezentaci chrání speciální pákistánská vojenská jednotka, neboť každý ví, že extremisté řadí třeba Tendulkara asi vysoko na svých seznamech lidí určených k likvidaci.

Ale Pákistánci přijali indické diváky tak přátelsky, jako by snad mezi zeměmi nestály roky vzájemné nenávisti a válek. „Lidé si s námi povídali, nabízeli nám zdarma jídlo i pití, nemohu tomu stále uvěřit,“ prohlásila jedna indická fanynka. Romanci dokládá i fakt, že zatím se nikde nestrhla pranice ani žádný jiný incident. První část jednodenních zápasů vyhrála Indie těsně poměrem 3:2. V pětidenních utkáních je stav vyrovnaný jedna ku jedné, a tak rozhodne závěrečný střet, který bude zahájen toto úterý v Rávalpindí. A pak už zbývá jediné. Pokusit se, aby důvěra a přátelskost ze vztahů opět nezmizela.

(Respekt)