Červen 2004

SCI-FI: Tušení doktora Součka

Ross Hedvíček

Bylo 26. prosince 1978 a doktor Ludvík Souček seděl ve své kanceláří v ošklivé budově na náměstíčku naproti obchodního domů Kotva a měl tušení. Tušení nejen stínu a souvislosti, ale hlavně tušení neblahé. On už jich za ty roky měl těch tušení pár, ale tohle vypadalo na velký průser.

Napřed ty stíny Američanů. Ale ty už byly pryč. Pak ty stíny jejich příbuzných, co se v Praze objevily před půl rokem. Ale to už nebyly stíny, ale úplně živí Američané s hromadou otravných otázek, že nakonec musel doktor Souček zavolat "nahoru", aby zamini zavolalo na americké velvyslanectví a aby otravné Američany šupem poslali zase pryč i s jejich otázkami. A vůbec se okolo téhle věci, která byla vždy klasifikována jako státní tajemství - což je ještě lepší tajemství než obyčejné přísně tajné - začalo všechno nějak podivně hýbat. Jak dlouho je možné ukrývat pravdu? Navždy? V Československu ano. Chtěl o tom doktor Souček mluvit?

Všechno začalo tehdy v Koreji. ČSR tehdy vyslala kontingent vojáků, všechno prověření komunisté - oficiálně se tomu říkalo "československá mise", aby tam vybudovali nemocnici. Jenže v oné nemocnici se dělaly pokusy na amerických válečných zajatcích. Mengele by blednul závisti. Všechny možné. Od obyčejných amputaci typu "co to s vojáčkem asi udělá?" až po zkoušení chemických a biologických zbraní. A různé ty drogy na hlavu - mind-altering drugs and mind-control drugs - zajatci pak ani nevěděli, kdo jsou a kde jsou, a "šli jako ovce", jak pravil svědek. A když už nebyli k ničemu, tak cesta vedla do krematoria. Krematorium na spalování obětí tohoto "lékařského výzkumu" vybudovali taky příslušníci "československé mise". Po skončení "výzkumu" byli zajatci, kteří to nějak zvládli přežít, popraveni. Československé krematorium v Koreji běželo na plný výkon nepřetržitě celé měsíce.

Zajímavé bylo, že už tehdy - začátkem padesátých let - experimentovali čeští a sovětští "lékaři" s kokainem a heroinem. Joseph Douglass popisuje v knize Red Cocaine, jak na americkým zajatcích byly zkoušeny různé dávky kokainu a heroinu za účelem vyvolání miniinfarktu srdce, případně celých sérií těchto miniinfarktů.

Výzkum to byl tak zajímavý, že po změně válečné situace v Koreji se to celé přestěhovalo do nemocnice v Praze-Střešovicích. Krematorium už ani nebylo potřeba stavět - už bylo na místě. Generál Šejna později před americkým Kongresem dosvědčil, že řada pitevních zpráv z pitev těchto zajatců mu prošla rukama. A ještě i po úplném skončení války v Koreji bylo sto amerických zajatců, ve skupinách po dvaceti pěti dopraveno do Střešovic. Většina z nich prý byla odtud poslána do Sovětského svazu a pochopitelně už o nich nikdo nikdy neslyšel. A tak dodnes jsou v českých nemocnicích ve funkcích primářů a docentů i lidé, kteří to tehdy v padesátých a šedesátých letech jako mladí "lékaři" zažili a zúčastnili se - nadějní čeští Mengelové...

Podobná situace se opakovala později ještě jednou - v šedesátých letech začali přilétat do Prahy američtí váleční zajatci z Laosu a Vietnamu. Autobusy se začerněnými skly je dopravovaly na místo určení - někteří už Prahu neopustili, někteří prý pokračovali zase do Moskvy. Šejna to odhadoval na dalších 200 zajatců.

Ale to už bylo dávno. Doktor Souček nebyl jen zubař (pamatujete film Maratónec, jak Lawrence Olivier vrtal zuby Dustinovi Hoffmanovi s otázkou "Je to bezpečné?“), voják z povolání, enigma zahalena v záhadě, on byl i spisovatel, přímo "literární sopka" (to je citát)! Mezitím se doktor Souček na české veřejnosti proslavil autorstvím řady románů a publikaci v oblasti takzvané vědecko-fantastické literatury - tedy sci-fi - a častým vystupováním v televizní Vlaštovce s Olgou Čuříkovou. Začalo to knížkou Cesty slepých ptáků v roce 1964, která se posléze stala trilogii a pokračovala knihou Runa Rider v roce 1967 a Sluneční jezero (to zní jak foglarovka!) v roce 1968 - poslední dvě byly dokonce zdramatizovány jako fiktivní reportáž a vysílány v českém rozhlase - sice to byl krotký plagiát triků Orsona Wellese, když v předvečer Halloweenu 1938 zdramatizoval pro rádio hru H. G. Wellse "The War of the Worlds", ale v Česku stejně nevěděli kdo byl Wells

Po osmašedesátém pokračoval Souček v čilém publikování, vzpomeňme jen namátkou Operace KILL z roku 1970, Zájem galaxie z roku 1973 a pak už přišlo velké dílo Tušení stínu v roce 1974, následováno publikaci Tušení souvislostí v roce 1978. A teď už měl Ludvík Souček napsáno i jeho nejnovější tušení a to Tušení světla. Zatím jen v manuskriptu.

Sekretářka donesla kávu a zavřela za sebou dveře. Souček se po chvíli napil, zalapal po dechu a s rachotem spadl z křesla za svým psacím stolem. Byl to mohutný chlap se spoustou nadváhy. Sekretářka se podívala dovnitř a utíkala k telefonu. Po chvíli přišel zvenku s ruským přízvukem hovořící muž a poslal ji pryč. Obešel stůl k ležícímu Součkovi, který už se nehýbal, z kapsy vytáhl pouzdro s injekční stříkačkou a vyprázdnil ji do ležícího.

Oficiální oznámení znělo, že doktor Ludvík Souček (1926 - 1978), autor velké rady publikaci z oblasti sci-fi, zemřel na následky infrarktu. Víc nic. To víte, špatná životospráva a taky hodně pil. Výraz miniinfarkt nikde nezazněl. Asi nebyl českým "lékařům" znám. České veřejnosti zase nebylo známo, že dr. Ludvík Souček byl účastníkem oné československé "mise" v Koreji a že byl v době před jeho smrti opakovaně kontaktován rodinnými příslušníky amerických vojáků, kteří jsou dodnes klasifikováni jako MIA (Missing In Action).

Součkovo poslední dílo Tušení světla, které existovalo pouze v jediném exempláři, tak jak je autor napsal, záhadné zmizelo po jeho smrti v nakladatelství Albatros, kde mělo být připraveno a přepsáno k vydání. Nikdy nebylo nalezeno.

U sci-fi povídek se sice nikdy zdroje neuvádějí, ale to víte, Češi jsou Češi, bez zdroje uvěří jen Právu..., takže tady máte pár zdrojů k mému sci-fi:

http://www.aiipowmia.com/testimony/sejna17.html

http://www.aiipowmia.com/faxnet/sejnapasses.html

http://library.thinkquest.org/C001155/noframes/exposition_spring.htm

http://www.frankolsonproject.org/Articles/NorthKoreans.html

http://www.btinternet.com/~old.whig/freelife/fl33elam.htm

http://www.pir.org/main2/Jan_Sejna.html

http://www.pray4pows.org/usa/korwar/us_news_fresh_evidence96.html

http://www.usvetdsp.com/story27.htm

http://members.tripod.com/~msg_fisher/fleet-3b.html

We will bury you, by Jan Sejna, 1982

Decision-Making in Communist Countries : An Inside View, by Jan Sejna

Red Cocaine: Thé Drugging of America and the West, by Joseph D. Douglass, New York: Edward Harle Limited, 1999 edition, 182 pages, paperback.

Autor tímto děkuje P. P. za původní informací a plk. L. C. v. v. za odvahu to všechno potvrdit.

(březen 2002)