Červen 2004

Zmrtvýchvstání u benzínové pumpy na Hulínské ulici

Ross Hedvíček

Při své první návštěvě České republiky před pěti lety jsem byl navštívit i kamaráda z autoškoly v Kroměříži Jardu Čumpelíka. Ovšem tou dobou už nebyl v autoškole, nýbrž starostou města Hulína. Zavolal jsem mu "jééé - přijeď!" a tak jsem jel. Nasadil jsem papachu a v davu mne nikdo nerozeznal. Auto jsem měl půjčené od švagra - starý zelený Žiguli 1500 - sedli jsme se synem do auta, stáhl jsem okýnko u řidiče a začal nastavovat venkovní zrcátka. Syn to se zájmem sledoval, jak s tím kroutím a pak pravil: "Ááá - to musíš manuálně! - ano zrcátka v Česku se nastavují manuálně!

I oblečení jsem měl poněkud "undercover". Své kapitalistické oblečení jsem pověsil do skříně a půjčil si oblečení od švagra - starou bundu s roztrhanými lokty, český vypadající košile a tak. Pak jsem šel osahat pneumatiky jeho embéčka a podívat se na jeho motor a špínu jsem si systematicky zanesl okolo nehtů a pod nehty, přestal jsem si mýt vlasy a přestal jsem se holit. Jako závěrečný "touch-up" jsem se šel vyčurat za roh, schválně proti zdi, aby mi to stříkalo na kalhoty a na špičky bot, kde to zanechalo i po zaschnutí ony typické tečky. Pak jsem byl spokojen. Vypadal jsem "česky" a už mne nikdo neotravoval, nezkoušel ke mně mluvit anglicky jako na Karlově mostě a pohyboval jsem se naprosto anonymně a nepoznán.

Tedy s jednou velkou výjimkou. Jedeme k tomu Čumpelíkovi do Hulína a zastavili jsme v Kroměříži za PAL Magnetonem v Hulínské ulici kvůli benzínu. Zajel jsem tam k čerpadlu tak, aby otvor nádrže u žigulíka (což je myslím na levé straně) byl co nejblíže čerpadlu, a ono to bylo špatně! V tom blbým Česku se může k benzínce zajet jen po směru, a když máte náhodou díru do nádrže na opačné straně, tak tu hadici musíte přetahovat přes celé auto a čerpat z druhé strany. Úplně nelogické, ale tak české!

Benzinář, který se do té chvíle tvářil velice unuděně a unyle, najednou ožil a začal vykřikovat: "stojíte ze špatné strany!" - na což jsem odpověděl, že stojím dobře, protože tohle ruský auto má díru do nádrže z blbé strany. On na to, že to nesmím a tak se během pár vteřin vyvinula hlasitá diskuse. Na kritiku reaguji nevrle a kritika od benzináře, že zajíždím blbě autem, no to už jsem byl jak nášlapná mina!

A jak tak vedu diskusi s benzinářem, tak přijelo k benzínce další auto a zajelo čumákem k mému žiguli (neboť jistěže zajel správně) a z něho vylezl šedivý chlap, jako že půjde odšroubovat svůj uzávěr nádrže a v tom zmerčil mne. Narovnal se, vytřeštil oči a zbledl tak, jako ty jeho vlasy. Ta jeho grimasa mne zaujala, podívám se na něj a on to byl další známý z kroměřížské autoškoly - externista Jaroslav Škrábal. Nechal jsem benzináře být a povídám: "Ahoj Jaroslave! Jak se ti vede?" A on furt s očima navrch hlavy ze sebe vyrazil: "Dyť si přece mrtvý! Už přes dvacet let!" Čuchl jsem si k rukávu a povídám: "To už je tak dlouho? No je to možný - už začínám zasmrádat! Zkus si, jak mám studený ruce!" a on uskočil! Ještě vykřikl: "Posílali jsme ti věnec!" a hup zpátky do auta a bez čerpání od benzínky vycouval - předpokládám, že to couvání bylo proti nějakému předpisu. Benzinář neřekl nic.

Dojel jsem těch 5 kilometrů do Hulína a vyprávím o tom starostovi Čumpelíkovi, který mi to vysvětlil, že v té stejně době jako já, byl v autoškole jiný externista jménem Havlíček, který se z ničeho nic (stejně jako já) vypařil jako pára. Jenže zatímco já jsem se vypařil do Flüchtlingslageru v Traiskirchenu, Havlíček visel oběšený na stromě v Podzámecké zahradě. Podzámecká zahrada je jedna že dvou obrovských zahrad v Kroměříži. Protože Podzámecká zahrada je "anglického" stylu (na rozdíl od Květné zahrady ve je francouzském stylu - tedy asi jak si Češi představují Versailles) má i obrovské duby. Externista Havlíček na jeden vylezl a z nějakých osobních důvodů se oběsil. Našli - či uviděli - ho tam až na podzim, až opadalo listí. No a tenhle moron si mne zcela zřejmě s tím Havlíčkem popletl. Hedvíček - Havlíček, to se plete často, a když se externisté se stálými učiteli často dobře neznali, se to dá pochopit.

Tak jsme si s Čumpelíkem vysvětlili, jak jsem vstal z mrtvých u benzínové pumpy v Hulínské ulici. Pak mi ještě starosta Hulína Čumpelík z okna své kanceláře ukázal stále stojící sochu Lenina na jejich náměstíčku - u které se před desítkami let, když ji odhalovali na podstavci objevil nápis: "Lenine - ty šuline, co děláš v Hulíně?" Pachatel nebyl nikdy přistižen. Vždycky jsem měl podezření, že autorem nápisu byl sám dnešní starosta Čumpelík - on však nepovažoval za nutné se k tomu přiznávat ani v dnešní "svobodné a demokratické České republice".

No, tak a podobně jsem trávil svou návštěvu České republiky. A pak jsem seděl u okýnka v Airbusu 310 a vracel jsem se, vyléčen z iluzí, konečně domů, do Kanady. Ale ten výkřik "Dyť si přece mrtvý!" jsem pořád nemohl pustit z mysli. Ale možná měl ten poděs pravdu. Jsem emigrant. "Dyť si přece mrtvý!" Jako bych byl...

(5. července 2000)