Červen 2004

Oceány vznikly díky kometám

Josip Kleczek

Vodní planeta. I tak se někdy říká Zemi. Na žádné jiné oběžnici naší sluneční soustavy se totiž neudržela voda v tak velkém množství. Planety stmelila před čtyřmi a půl miliardami let gravitace. Drobné částečky z protoplanetárního disku, který obíhal kolem vznikajícího Slunce, se spojovaly ve větší celky. Při tom se ledová zrna dostala do zárodků planet i komet. Gravitace utvářela Zemi a ostatní planety zachycením všech těchto těles. Není však jisté, jaký díl vody přinesla zmíněná tělesa na naši planetu.

Dosavadní výsledky například ukazují, že příspěvek meteoritů obsahujících vodu - uhlíkatých chondritů - byl zanedbatelný. Kromě vody totiž doručily na naši planetu i plyn xenon a toho je v zemské atmosféře velmi málo. Z toho lze usoudit, že chondrity přinesly i mizivé množství vody. Část vody dopravily na Zemi původní zárodky planet a vytvořené planetky, a to v minerálech bohatých na těžkou vodu.

Za hlavní zdroj vody považují odborníci komety. Po ztuhnutí Země, v době vzdálené 4,5 až 4 miliardy let, pokračovalo "kosmické bombardování". Komety tehdy dopadaly mnohem častěji než dnes. Můžeme odhadnout, že kdyby v době kosmického bombardování každých sto roků dopadla jedna kometa na Zem, stačilo by to na vytvoření všech oceánů a moří.

Led přinášený kometami se při jejich nárazu na povrch planety zahřál a rychle změnil v horkou páru. Ta unikala do atmosféry a později - když Země dostatečně vychladla - se srážela jako kapalná voda a tvořila oblaky. Chladnoucí Zemi tehdy po dlouhou dobu bičovaly mohutné lijáky. Tak vznikly zárodky moří a oceánů.

Nevíme však, jak oceány vypadaly, neboť povrch Země se od té doby zcela přetvořil posuvem kontinentů.

Zatím jsme se zabývali jen vodou, která zůstala v protoplanetárním disku. Avšak stokrát více molekul a částeček vtáhla gravitace do středu sluneční mlhoviny - do míst, kde vznikalo Slunce.

Led směřující do nitra Slunce

Částice obalené ledem s sebou přinášely do rodícího se Slunce vodu. Ze sluneční mlhoviny se takto dostalo do Slunce stokrát více vody než do planet, komet a ostatních malých těles vytvořených z protoplanetárního disku. V nitru Slunce se voda rozložila na vodík a kyslík - tyto atomy navíc při vysokém žáru přišly o elektrony. Z obrovského množství původní vody, která byla v mateřské sluneční mlhovině, nezbyla ve Slunci ani molekula.

Prudký vítr a záření z rodícího se Slunce tehdy vymetly z okolního prostoru molekuly vody, metanu, čpavku, oxidu uhličitého, vodíku a hélia. Vytěsnily je až do vzdálených prostor protoplanetárního disku, tam, kde později vznikl Jupiter a další plynné obří planety. V prostoru kolem Slunce zůstala prachová zrna železa, oxidů křemičitého, vápenatého, hlinitého, železa i jiných těžkotavitelných látek. Jejich stmelením vznikla Země a jí podobné planety Merkur, Venuše a Mars. Slunce tak hned zpočátku vytvořilo ve své soustavě dvě oblasti: suchou ve svém okolí a vzdálenou vodní. Rozhraní je v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.

I na Slunci samém se může objevit voda. Občas se vytvoří nepatrný počet molekul vody. Naopak mnoho miliard tun ledu přinesou čas od času do Slunce komety. Led se v žáru slunečního nitra rychle vypaří, molekuly se rozloží a ze sluneční soustavy zmizí miliardy tun vody.

Vodu "požírá" především zemědělství

- přibližně tři čtvrtiny zemského povrchu pokrývá voda.

- asi 70 % zaujímají oceány a 4 % jezera a ledový příkrov, z toho 97 % je slaná voda a pouze 2,5 % voda sladká

- dvě třetiny sladké vody "odpočívá" v ledovcích, necelou třetinu představuje podzemní voda a jen třetinu procenta najdeme v řekách a jezerech

- nejvíce vody spotřebuje zemědělství (70 %) a průmysl (22 %), na domácnosti připadá jen 8 %

- podle údajů OSN představuje nedostatek vody velkou hrozbu zhruba pro 50 zemí

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)