Červen 2004

Čemu se divíme?

Emanuel Mandler

"Zákon českého parlamentu o zásluhách Edvarda Beneše o stát vyvolal v německém tisku,“ píše Ivan Pfaff v článku Lex Beneš a protičeská kampaň v tisku SRN, Právo 30. 4. 2004, „vlnu zděšení, pobouření a protestů. Komentátoři se soustředili jen na údajné Benešovo ´původcovství´ odsunu… a na jeho údajně protiněmecké nepřátelství vůbec. Prudká protibenešovská kampaň pak postupem týdnů přerostla v zásadní kampaň protičeskou".

Ivan Pfaff není jako autor jednorozměrný. Uznává, "že sudetští Němci byli v první republice českým centralismem administrativně, sociálně, hospodářsky - nikoli politicky a jazykově - šikanováni a diskriminováni." (Nevím sice, proč ne politicky a jazykově, ale budiž.) Autor také nepopírá "že sudetské Němce po válce stihla neslýchaná křivda a ponížení.". Na druhé straně však zdůrazňuje přispění Edvarda Beneše "k vybojování samostatného státu a v letech 1939-1945 k jeho obnově." Vcelku tak vystihl dnešní žhavou "benešovskou" problematiku, která vrcholí otázkami souvisejícími s obnovou samostatného státu po druhé světové válce.

Dr. Beneš byl projektantem i spolutvůrcem této obnovy, která se měla podle jeho plánu dít revoluční cestou (což se také stalo). Jejím východiskem byla úzká spolupráce se Sovětským svazem, která měla do budoucna zajistit republiku proti Němcům a přispět k vyhnání vyvlastněné třímilionové sudetské menšiny; na tomto základě zkonfiskovala československá vláda, sestavená s vyloučením opozice velké a větší majetky a podniky svých občanů. Při vyhánění Němců přišlo o život několik desítek tisíc lidí; viníkům vražd přinesl zvláštní zákon odpuštění. Radikálním uskutečněním těchto plánů, jejichž součástí byla, jak vidno i etnická čistka, vzniklo socialistické (lidově demokratické) Československo.

Edvard Beneš to celé nenaplánoval a neprovedl sám; pokud se o tom v Německu nebo kdekoli jinde tímto způsobem píše, zapomíná se, že tak rozsáhlou revoluci a etnickou čistku nemůže udělat jeden člověk. Dr. Beneš měl vydatné partnery a pomocníky v komunistech, kteří vypracovali tzv. košický vládní program - program na přestavbu Československa v socialistický stát, vazalsky opřený o Sovětský svaz. Byly ovšem věci, které mohl udělat pouze Edvard Beneš: získat předběžný souhlas západních mocností k tzv. odsunu Němců i zajistit ochotu nekomunistických stran pro spolupráci s komunisty. Na druhé straně je nepochybné, že později, v únoru 1948 mu převzetí moci samojedinými komunisty zhatilo všechny jeho další plány. Ovšem, s čím kdo zachází, s tím také schází. Edvard Beneš "si začal" se Stalinem a s Gottwaldem…

Nemyslím, že k této jeho aktivitě je zapotřebí velkých slov a demonstrativních odsudků. Logické by však bylo, kdyby takřka šedesát let od konce druhé světové války začaly konečně jeho chování a činy stejně jako chování a činy Národní fronty být odstrašujícím mementem pro celý český národ. Jednak kvůli nám samým, jednak proto, abychom jednou také dokázali žít s Němci v míru a přátelství. Světské blahoslavení germanofobního dr. Beneše českým parlamentem znamená pravý opak než ruku napřaženou ke spolupráci.

Němci nemohli přijmout tento nepřátelský akt jinak než nepřátelsky, to dá rozum. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá - neboli: čemu se Ivan Pfaff diví? Sám to napsal docela dobře: "Nějak si se sudetskými Němci nemůžeme rozumět: pro nás byla první republika splněním snů celých generací a naším státem vlastním, pro ně vnuceným cizím útvarem…" (Měl ovšem po pravdě také napsat, že je Češi z tohoto vnuceného útvaru vyhnali.) A jestliže existuje tak velký rozdíl v základních názorech na život celých etnik, potom nezbývá, než vyjasňovat a odstraňovat rozpory v dialogu. Dialog se zástupci vyhnaných Němců však česká strana od počátku odmítá. A teď, v předvečer vstupu do Evropy, český parlament navíc přijal bojovou výzvu adresovanou Němcům.

Německé noviny v současné době o nás hezky psát nebudou. Ale proč bychom se tomu měli divit? A vůbec - čeho hodlá česká politika tímto dalším pokračováním války Čechů s Němci dosáhnout? Fakticky může dosáhnout jen jediného: že se "semkneme" kolem nacionalisticko-komunistického politického bloku. Ale to by bylo vyslovené šílenství. /