Červen 2004

Lex Beneš úplně jinak

Emanuel Mandler

Horliví zastánci prezidenta Beneše nepochybně pociťují z přijetí zákona "Edvard Beneš se zasloužil o stát" uspokojení. Mnozí se i domnívají, že teď budou moci proti Benešovým kritikům účinněji zakročit. Benešovi kritikové si zase myslí, že jde o omyl. Lex Beneš je podle jejich přesvědčení zákon jenom jménem, ve skutečnosti je to pouhá proklamace. Těžko oponovat, stačí si zákon přečíst.

Dalo by se namítnout, že vlastně o tolik nejde - o proklamaci víc nebo míň, záleží na tom? Prudká diskuse, která se vedla a vede o Lex Beneš, se však týká pouze obsahu tohoto jediného zákona. Ale ošidnost této normy spočívá v tom, že to není první proklamativní zákon a že se vytváří celá legislativně proklamativní tradice. Lex Beneš navazuje svou proklamativností na zákon č. 198/1993 Sb. z 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Zákon č. 198/1993 Sb. je až do morku kosti antikomunistický. Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou podle něho odpovědni zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům i bezohledným ničením přírody. Výsledkem tohoto protikomunistického ohňostroje je § 2 odst. 2, který sděluje, že "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému."

A to je vše. Žádné důsledky, sankce, pouze tyto proklamace. Nechci tu zpětně vést diskusi o tom, jaké ty sankce měly být a zda vůbec měly být, nicméně skutečnost sama naznačuje, že něco není v pořádku.

Na samém počátku irácké války se sám náš prezident dal při diskusi o možnosti umístění americké základny na našem území slyšet, že něco takového není možné: s umístěním vojsk na našem území máme své zkušenosti. To je zarážející. Chtěl snad srovnat pomyslnou americkou základnu s nacistickou okupací? Doufejme že ne. A pak tedy zřejmě myslel na okupaci sovětskou, komunistickou. I když o ní zákon č. 198/1993 Sb. výslovně nehovoří, nemůže být pochyb, že vše to, co říká preambule o komunistickém režimu, platí dvojnásob o sovětské okupaci: ta tento režim obnovila a hlídala. Náš prezident se jistě nedomnívá, že by nějaká přítomnost americké armády vedla k "hospodářskému úpadku provázenému justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením…" atd. Ale vztahuje se kriticky k demokratickému režimu a blahosklonně k režimu sovětskému.

Byl bych tomu všemu ani nevěřil, ale docela nedávno prezidentův tiskový mluvčí Hájek srovnal obdobným způsobem vlajku Evropské unie s vlajkou sovětskou. Opět táž blahosklonnost ke komunistickému režimu na rozdíl od kritického vztahu k demokracii. Proč máme zákon č. 198/1993 Sb., když jej na Hradě nedodržují?

Velká, nikterak nezavazující slova proklamativních protikomunistických zákonných norem a zároveň tolerantní řeč prezidenta a jeho družiny vůči sovětskému systému blahé paměti, to je k ničemu. A jejich ošklivá ušklíbnutí tu na Spojené státy, tu na Evropu zasluhují morální odsouzení.