Červen 2004

Smrt byla rychlejší než pomalé české soudy

Luděk Navara

Jiří Kos se 45 let soudil o odškodnění, ale verdikt neuslyší. "Spor mu ukrátil život," říká manželka. Český rekordman v souzení Jiří Kos zemřel. Po pětačtyřiceti letech tak končí jeho soudní spor o odškodnění za zničené zdraví v komunistickém kriminále. Definitivně. "Můj milovaný manžel svůj souboj s justicí prohrál," uvedla jeho manželka Ludmila.

Soudní spor, který v několika fázích Kos vedl o odškodnění po propuštění z nezákonného věznění v kamenouhelných dolech, ho provázel většinou jeho života. Když 30. března umíral, bylo mu 79 let. Soudil se 45 let, z toho prvních 42 let v Česku, poslední tři roky u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Smrt přišla paradoxně krátce poté, co Kos dostal ze Štrasburku dopis, v němž mu sdělovali, aby začal jednat s českou vládou o odškodnění za průtahy.

Byla to první dobrá zpráva po čtyřiatřiceti letech, kdy jeho žádosti o odškodnění začali soudci zamítat, přestože byl v invalidním důchodu. Dnes už je však jisté, že jednání mezi českou vládou a Kosem nikdy nezačnou. Smrt byla příliš rychlá. Nebo justice příliš pomalá? "Už jsem se kvůli tomu tolik nazlobila. Říkala jsem mu, aby se na to přece vykašlal. On se přitom pořád jen rozčiloval. Podle mne mu to ukrátilo život," říká jeho manželka Ludmila.

Příběh inženýra chemie Jiřího Kosa je neuvěřitelný a tragický. V padesátých letech byl nespravedlivě odsouzen za údajný kriminální čin a z politických důvodů a poslán do dolů těžit uhlí. Kriminální čin spočíval v tom, že prý rozkrádal socialistický majetek a přitom odčerpával suroviny pro výrobu atomové bomby.

"Představte si, z toho mne opravdu obvinili!" popisoval ještě za svého života, když vyprávěl svůj příběh redaktorovi MF DNES. Ve skutečnosti o nic nezákonného nešlo. Kos si postupně vysoudil zrušení původního rozsudku a začal usilovat o odškodnění za zničené zdraví v dolech. A byl skutečně úspěšný.

Další soud v dalším řízení mu přiznal odškodnění za zdravotní újmu při práci v dolech (to už byl v invalidním důchodu) a nařídil státu platit rentu. Pak však s nástupem husákovské normalizace přišla studená sprcha: nadřízený soud v roce 1971 rentu bez milosti zrušil. A změny tohoto osudového verdiktu už Kos nikdy nedosáhl.

Teoreticky by však soud o odškodnění ve Štrasburku ještě pokračovat mohl. "V řízení u Štrasburku by mohli nastupovat dědicové," říká advokát Lubomír Müller, který se podobnými případy zabývá. Manželka Ludmila však v řízení pokračovat nechce. Nejdelší spor končí.

(MF DNES)