Červen 2004

Proč je na Zemi tak málo svobody

Jiří Pehe

Americká organizace Freedom House nedávno zveřejnila svou každoroční zprávu o stavu svobody ve světě. Každá země je oznámkována od jedné do sedmi jednou za politické svobody a jednou za občanské svobody. Země s nejnižšími známkami jsou zařazeny do kategorie svobodných, země uprostřed škály do kategorie polosvobodných a země se známkami 6 až 7 v kategoriích občanských i politických svobod jsou klasifikovány jako nesvobodné. Ze zprávy pro rok 2003 se vynořuje několik zajímavých závěrů.

Tak především, navzdory pokračujícím teroristickým útokům a nestabilitě na Blízkém východě svoboda ve světě celkově vzrostla. Ze 192 suverénních zemí, které jsou v průzkumu posuzovány, 25 si ve srovnání s rokem 2002 v průzkumu polepšilo, zatímco jen 13 si pohoršilo. Celkově Freedom House zařadil 88 neboli 46 procent všech zemí na světě do kategorie "svobodné", což je nejvyšší číslo od doby, kdy byl přehled svobody poprvé publikován v roce 1972. V kategorii "částečně svobodné" se ocitlo 55 zemí (29 procent), zatímco 49 zemí (25 procent) je klasifikováno v kategorii "nesvobodné".

Přehled částečně zpochybňuje tvrzení některých teoretiků demokracie, že existuje těsná souvislost mezi bohatstvím a demokracií. Výsledky ukazují, že 38 plně svobodných zemí vykazuje roční národní důchod na hlavu nižší než 3500 amerických dolarů. Celkově však průzkum potvrzuje, že demokracie a svoboda - pokud už byly vytvořeny - jsou podstatně stabilnější v zemích bohatších než v zemích chudých.

Bohatství samo nestačí

Přehled také potvrzuje, že v zemích, kde je bohatství tvořeno fungujícím tržním hospodářstvím, obvykle existuje svoboda, zatímco v zemích, kde je hospodářství postátněno nebo je závislé na vývozu nerostných zdrojů, jako je ropa (a vývoz je centrálně kontrolován), je svoboda omezena nebo neexistuje. V kategorii "nesvobodné" tak najdeme jak několik velmi bohatých arabských zemí, tak země, jako je Kuba nebo Severní Korea.

Zajímavá jsou i regionální srovnání. Naprostá většina evropských států je považována za svobodné. Jen Bělorusko a Ázerbájdžán jsou nesvobodné. Mezi částečně svobodné jsou zařazeny jen Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Ukrajina, Moldavsko, Arménie, Gruzie a Rusko. Posledně jmenovaná země se přitom ve srovnání s minulými lety už propadla na samou hranici nesvobody (má pětku jak za občanské, tak politické svobody), což vzhledem k roli Ruska ve světové politice je poměrně varující zjištění.

Na americkém kontinentě a v Karibském zálivu je hodnoceno v kategorii "svobodné" 23 zemí, 10 zemí je částečně svobodných a dvě země (Haiti a Kuba) jsou nesvobodné. Situace je poněkud horší v Asii a podstatně horší v Africe.

Speciální kategorii pak tvoří islámský svět. V kategorii "svobodné" nenajdeme ani jedinou zemi, v níž je hlavním náboženstvím islám. V kategorii "částečně svobodné" jsou nejlépe hodnoceny Turecko a Indonésie, které byly shodně oznámkovány trojkou za politické svobody a čtyřkou za svobody občanské. Naprosto nesvobodné (sedmička za politické svobody a sedmička za občanské svobody) jsou naproti tomu Saúdská Arábie, Turkmenistán, Súdán, Sýrie a Libye. Z neislámských států se k nim v přehledu řadí jen Severní Korea, Barma a Kuba.

Anomálie islámského světa

Právě jen v islámském světě existuje již zmíněná anomálie, pokud jde o vztah mezi bohatstvím a svobodou. Zatímco téměř všude jinde jsou nesvobodné země zároveň velmi chudé, v islámském světě je hned několik států, které jsou velikostí národního důchodu na hlavu srovnatelné s vyspělými západními zeměmi, a přesto jsou nesvobodné. Z toho vyplývá několik nepříjemných závěrů pro současnou americkou vládu, která se pustila do projektu demokratizace islámského světa. Je totiž jasné, že nebude stačit pouhý růst bohatství.

Pokud mají Američané uspět, bude nutné vytvořit skutečné tržní hospodářství a zakotvit zejména občanské svobody. Bez těchto dvou faktorů mohou svobodné volby nakonec vést jen k potvrzení autoritářských režimů. Přehled organizace Freedom House přitom jasně naznačuje, že na rozdíl od zbytku světa stojí v islámských zemích svobodě v cestě nemalé kulturní a náboženské bariéry.

(www.pehe.cz)