Červen 2004

Nataša Kandič: Národnost není podstatná, zločin je zločin

Marie Peřinová

Když v březnu 1999 začala NATO bombardovat Jugoslávii, stalo se Kosovo pro novináře a humanitární pracovníky nebezpečnou a uzavřenou oblastí. Srbská obhájkyně lidských práv Nataša Kandič však neváhala, nasedla do auta, vyhnula se policejním zátarasům a dostala se až do Prištiny. Do Kosova pronikla během bombardování několikrát a přes nelibost srbské vlády přinášela přímá svědectví o násilnostech srbské armády na civilistech.

Nataša Kandič (narozená v roce 1946) tak jen navázala na svou předchozí práci - od roku 1992 systematicky zveřejňuje informace o porušování lidských práv a usiluje o potrestání válečných zločinů spáchaných během konfliktů na Balkáně. Za více než desetileté úsilí ve středu 14. dubna Nataša Kandič převzala na slavnostním zahájení filmového festivalu Jeden svět v Divadle Archa cenu Homo Homini za rok 2003. Toto ocenění každoročně uděluje společnost Člověk v tísni osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů.

Nataša Kandič založila v roce 1992 nevládní organizaci Centrum pro humanitární právo. Centrum se stalo známým pro důkladné vyšetřování válečných zločinů, při soudních řízeních se několikrát přímo postavilo proti srbské a černohorské vládě a zastupovalo řadu obětí válečných zločinů před Mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii v Haagu. "Naším cílem bylo sbírat důkazy, vyšetřovat případy a otevřeně mluvit o porušování humanitárního práva. Vyšetřování bylo založeno na svědectvích, která jsme slyšeli," shrnula Nataša důvody pro založení centra. "Podařilo se nám zdokumentovat násilí, ale samozřejmě jsme nedokázali zastavit válku nebo obnovit mír," dodala.

Úsilí o zastavení násilností bylo obrovské. Na konci roku 1991 Kandič iniciovala kampaň Svíce za mír, během níž po dobu 16 měsíců stáli lidé každou noc před srbským prezidentským palácem, četli jména obětí války a zapalovali za mrtvé svíce. V roce 1992 uveřejnila detailní reportáž o etnických čistkách a hromadném znásilňování žen v Bosně.Ve stejném roce také zorganizovala v Bělehradě pochod, při kterém 150 000 lidí protestovalo proti utrpení obyvatel Sarajeva. Tato činnost přinesla Nataši Kandič uznání ze strany mezinárodního společenství, ale hluboké odsouzení v samém Srbsku.

"Když jsem dokumentovala zločiny proti Chorvatům, srbská vláda mě nazývala zrádkyní. Když jsem vyšetřovala násilí proti muslimům, také jsem byla zrádkyně. Když jsem pak vyšetřovala zločiny proti Srbům v Chorvatsku, vláda neřekla nic. Informovala jsem také o zločinech proti Albáncům, a to vláda samozřejmě opět řekla, že jsem zrádkyně. Nakonec jsem vyšetřovala násilí proti Srbům a menšinám, většinou Romům po válce v Kosovu, a vláda mě stále nazývala zrádkyní," prohlásila Nataša Kandič.

Nenávistné dopisy, pomluvy a výhrůžky nepřicházely jen ze strany srbské vlády, ale i od bývalých kolegů a přátel. "Když jsem se vrátila do Bělehradu (po cestě z Kosova), byla jsem strašně překvapená, že lidé o tom, co se děje v Kosovu, dokonce ani nemluví. Viděli uprchlíky na CNN nebo BBC, ale nebylo to pro ně skutečné - nikdo se mě na Kosovo nezeptal. Ten stupeň popření reality byl obrovský," uvedla.

Nataša Kandič tak v Srbsku dodnes nepatří mezi populární ženy. Odsouzení ze strany vlastní komunity ji však v úsilí o potrestání zločinů nezastavilo. "Podporuji každý soud, který potrestá pachatele válečných zločinů a ty, kteří nařídili zločiny proti lidskosti. Etnicita není podstatná, zločin je zločin."

(MF DNES)