Červen 2004

Ruština mizí z území bývalého SSSR

Petra Procházková

Mluvit rusky odmítají nejen obyvatelé středoasijských republik, ale také Lotyši nebo Ukrajinci. Latinku místo cyrilice chtějí zavést úřady v ruském Tatarstánu. Moskva ale takové snahy rezolutně odmítá.

Nejsměšnější přízvuk ze všech národů obývajících Sovětský svaz měli prý Gruzínci. Přesto se domluvili bez problémů s Tatary, Tádžiky i Estonci. Příští generace si už ale neporozumí. Ruština totiž mizí z bývalého sovětského prostoru. Rusové žijící v těchto zemích se ocitli v těžké situaci. Prakticky nikdo z nich se nikdy nenaučil domácí jazyk. Rusy, kteří hovoří nebo třeba jen rozumí kirgizsky, persky či bělorusky, lze spočítat na prstech jedné ruky. Moskva vždy požadovala, aby se naopak rusifikovalo místní obyvatelstvo. A tak se stalo, že i někteří rodilí Kirgizové svůj mateřský jazyk neovládají.

Od dubna letošního roku se státním úředníkem v Kirgizstánu nemůže stát nikdo, kde neovládá kirgizštinu. Šanci tedy nemá ani řada rodilých Kirgizů. Za sovětské éry tvořili Rusové čtvrtinu obyvatelstva Kirgizstánu. Dnes jich zde zůstalo 10 procent. "Ročně odjíždí zpět do Ruska 10 tisíc etnických Rusů. Teď jich bude 20 tisíc," prohlásil skepticky Valerij Višněvskij, ředitel biškekského Slovanského fondu.

Podobně se zachovali Uzbekové, kteří odmítli používat ve škole ruské učebnice a omezili vysílání ruské televize. Dokonce i některé části Ruské federace pociťují touhu vymanit se z ruského lingvistického vlivu. Tatarstán, který je součástí Ruska, se snaží prosadit, aby písemnou formou tatarského jazyka nebyla cyrilice, ale latinka. Baškirové zase navrhují, aby volení funkcionáři v oblastech s převážně neruským obyvatelstvem hovořili příslušným národním jazykem. Moskva oba nápady zamítla.

Nejen "exotické" republiky, ale i "bratrské slovanské" národy se začaly cítit ruštinou diskriminovány. Od 14. dubna platí zákaz ruštiny na všech národních televizích na Ukrajině. "Žije tady 15 milionů Rusů a mnozí Ukrajinci jsou zvyklí hovořit rusky," posteskl si ruský velvyslanec Viktor Černomyrdin. Nebylo mu to ale nic platné. Národní rada pro televizní a rozhlasové vysílání tvrdí: "Chceme-li si uchovat naši národnost a rozvíjet její kulturu, televizním jazykem musí být ukrajinština."

Největšími odpůrci rusifikace jsou pobaltské státy. Lotyši si ještě moc dobře pamatují, že se ve své zemi během sovětské okupace stali téměř národnostní menšinou. V roce 1990 tvořili jen 58 procent obyvatel. Dnes je ruština pokládána za cizí jazyk, i když rodnou řečí je pro zhruba třetinu občanů. Ti stále nemohou pochopit, že pokud chtějí žít v Lotyšsku, měli by se naučit lotyšsky.

Ruština v EU

Ve světle posledních událostí je skoro absurdní požadavek Mezinárodní rady ruských krajanů, která navrhla, aby ruština byla jedním z jednacích jazyků Evropské unie. Údajně žije v zemích EU několik milionů Rusů a řada z nich kromě ruštiny žádný jiný jazyk neovládá. Trpí totiž podobným syndromem jako někteří jiní příslušníci velkých národů, třeba Američané. Jejich řeč je tak rozšířená, že necítí potřebu učit se jakýkoliv cizí jazyk.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)