Červen 2004

Kdo zabil Charlese Jordana.

Jaroslav Spurný

ÚDV obviňuje dokumentaristu, že tají jméno svědka vraždy

Sešli se při vyšetřování záhadné smrti, ale spojenci z nich nejsou. Právě naopak: filmař Martin Šmok (32) a Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se dostali do zvláštního klinče. Příčinou je hádka o to, jak vlastně a čí rukou zahynul v Praze před sedmatřiceti lety proslulý humanitární pracovník Charles Jordan. Režisér obviňuje úřad z neochoty dramatickou událost rozkrýt, úřad obviňuje režiséra z krytí svědků možné vraždy. Před pár dny dostal Šmok za tento prohřešek čtyřicet tisíc korun pokuty. Odvolal se a zatím není jasné, jak to s válkou o Jordana bude dál.

Vrazi přišli světlíkem

Martin Šmok se k životu a smrti Charlese Jordana dostal při práci na dokumentu o židovských běžencích za druhé světové války i po ní. Jordan, nazývaný Otec uprchlíků, zachránil tisíce těchto lidí a stal se světově známým aktivistou. V roce 1967 navštívil Prahu v rámci své tehdejší snahy vyřešit otázku palestinských uprchlíků. Za dodnes nevyjasněných okolností zde zahynul a jeho mrtvé tělo bylo vyloveno z Vltavy u Karlova mostu.

Jordanovu smrt vyšetřovaly zpočátku české i americké úřady, později práci zcela převzala StB a dospěla k závěru, že šlo o sebevraždu. To ovšem vzbuzovalo nedůvěru a řadu otázek (viz rámeček). Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu prošetřuje případ od roku 1993, podle šéfa úřadu Ireneje Kratochvíla chtěli loni vyšetřování odložit. „Okolnosti smrti Jordana není možné určit, mohlo jít jak o sebevraždu, tak o vraždu, ale to už nikdy nezjistíme,“ říká Kratochvíl. Nakonec se ale úřad rozhodl ve vyšetřování ještě pokračovat. Způsobil to právě Šmokův dokument odvysílaný Českou televizí loni na podzim. Navíc se po odvysílání dokumentu Martinu Šmokovi ozvalo několik svědků, na jejichž výpovědi Šmok ÚDV upozornil. O co šlo?

Během práce na svém filmu navštívil Šmok řadu zemí, včetně Izraele, Jordánska, USA či Sýrie, kontaktoval lidi, kteří znali okolnosti Jordanova života. Prostudoval řadu spisů StB a hovořil i s bývalými kriminalisty, kteří vyšetřovali okolnosti dávné smrti.

Jordan bydlel během svého pražského pobytu v hotelu Esplanade, odkud beze stopy zmizel v půli srpna 1967. V hotelu měla kancelář také egyptská letecká společnost, kde úřadoval příslušník egyptské tajné služby Mohammed Talaat. Podle zjištění kriminálky z roku 1967 bylo přes Talaatův pokoj možné hotel tajně navštívit nebo opustit oknem vedoucím na přilehlou střechu garáže, odkud se dalo vniknout do sousedního domu. „V domě vedle hotelu Esplanade bydlí jistá paní Podloucká. V noci, kdy zmizel pan Jordan, se u ní v bytě zdržovala společnost Arabů, na což upozornili policii sousedé paní Podloucké,“ stojí v kriminálním spisu z roku 1967.

Tuto informaci odvysílal loni Šmokův dokument a režisérovi se potom přihlásil svědek. „Tvrdil, že ho paní Podloucká učila češtinu v 60. letech na střední škole ve Vysočanech a velmi se spřátelili,“ říká režisér. „Začali se prý pravidelně stýkat a svědek tvrdí, že mu paní Podloucká vyprávěla, jak ze svého bytu pustila přes světlík a střechu skupinu Arabů, kteří šli navštívit pana Jordana. Ten svědek se domníval, že možným důvodem sdílnosti paní Podloucké byl fakt, že on i s rodinou bydlel předtím dva roky v Izraeli, a ona asi doufala, že se informaci o arabské účasti na smrti Jordana dovědí izraelské úřady,“ říká Šmok. Paní Podloucká zemřela před rokem 1989.

Po odvysílání dokumentu se režisér dostal i ke spisu Jiřiny Hellimanové, dlouholeté agentky StB, která pracovala jako sekretářka špióna Talaata v hotelu Esplanade. Často jezdila do Egypta a znala i Charlese Jordana – jak moc a proč není možné z jejího spisu zjistit, protože byl z velké části skartován. „Domnívám se, že by právě tato žena, která dodnes žije a jejíž telefonní číslo je v seznamu, mohla o okolnostech smrti pana Jordana prozradit mnohé. Ale důkaz nemám,“ říká Šmok.

Kolik takových je

Po odvysílání dokumentu si ÚDV (kde, jak už bylo řečeno, se právě chystali dát Jordanův případ definitivně do šuplíku) pozval Martina Šmoka k výslechu. Režisér během něj upozornil vyšetřovatelku Evu Michálkovou na možnou roli paní Podloucké i na agentku Hellimanovou. Odkázal také na spisy StB, týkající se špióna Talaata, a doporučil prověřit zaměstnance egyptské letecké společnosti z doby smrti pana Jordana. „Nic z toho neudělali, nevyužili,“ stěžuje si režisér.

„Vyšetřovatelka došla k názoru, že svědectví z dokumentů pana Šmoka nejsou relevantní. Podle řady našich informací šlo prostě o sebevraždu. Po paní Hellimanové pátráme a o tom, že je v telefonním seznamu, nic nevím,“ říká tiskový mluvčí ÚDV Jan Srb. Žádná ze Šmokových informací tedy ÚDV nezaujala, až na jedinou – tu, kterou jim neřekl. Režisér totiž podle předchozího slibu odmítl prozradit jméno někdejšího žáka učitelky Podloucké.

Za to mu právě minulý týden vyměřila vyšetřovatelka čtyřicet tisíc korun pokuty. „Jordanův případ kvůli jeho důležitosti sleduju, a můžu konstatovat, že se vyšetřovatelé nedopustili žádného pochybení,“ říká státní zástupce Martin Omelka. „Ale pan Šmok maří vyšetřování závažné skutečnosti. Hájí se tím, že jako novinář má právo tajit své zdroje. To ale v případě, kdy se možná jedná o vraždu, neplatí.“ Režiséra tento přístup rozladil. „Všechno jsem jim poskytl, až na tohle, což jsem si nechal pro sebe čistě ze slušnosti,“ říká Martin Šmok. „Prostě jsem to tomu pánovi slíbil. Ale na druhé straně – ÚDV ví, že šlo o žáka paní Podloucké, studenta gymnázia ve Vysočanech, který se v roce 1964 vrátil s rodinou po ročním pobytu v Izraeli. Kolik takových lidí je?“ ptá se Šmok. „Po té osobě pátráme,“ říká suše mluvčí ÚDV Jan Srb.

RÁMEČEK

Od vraždy k sebevraždě a zase zpět

Charles Jordan přijel do Prahy dva dny před svou smrtí z Izraele, kde se setkal s tehdejším premiérem Eškolem a palestinskými předáky. Případem jeho smrti se zabývala česká kriminálka, při pitvě a expertize oděvů asistovali američtí odborníci. Tato expertiza prokázala, že Charles Jordan byl už mrtvý vláčen po zemi. Kriminálka se tedy přikláněla k názoru, že šlo o vraždu. Po srpnu 1968 převzala vyšetřování StB, která v roce 1971 konstatovala, že šlo o sebevraždu.

Režisér Šmok upozorňuje na to, že na Jordanově smrti mohly mít zájem arabské tajné služby – jednak kvůli jeho podílu na imigraci Židů do Izraele a také proto, že začal pracovat na plánu přemístění Palestinců z pásma Gazy do arabských zemí (Sýrie, Jordánska i Egypta), což se v tehdejší politické situaci Arabům nehodilo. Pokud byli vrahy Arabové, jak spekuluje Šmok, měly české úřady důvod zamést případ pod koberec: StB s tajnými službami arabských zemí úzce spolupracovala.

(Respekt)