Červen 2004

Úlomky a vylomeniny

Ivan Špaček

Je to příběh bez viditelného konce.

Má začátek, prostředek, schylování se

(to jako ke konci).

Ovšem konec, ať se k němu schyluje jak chce, je v nedohlednu.

Nedohledno je definicí místa, které nelze vidět,

Co oko nevidí, to srdce nebolí.

?

Co nevidím, čeho se nedotýkám, neexistuje.

Může, ale nemusí. Je abstraktní.

Měl bych se na to zeptat.

Abstraktní dívky.

Dobře jsem ji znal, nekonkrétně, platonicky.

Abstraktně.

Byla taková nějaká, jak bych to řekl,

Nehmatatelná,

Neskutečná,

Neskutečně dobrá či špatná?

Ani tak ani tak. Neskutečná.

Vždyť tos už říkal, ne?

Abstraktní.

Abstraktní oči.

Abstraktní ústa

Abstraktní ruka

I noha je taková nějaká

Abstraktní.

I ta druhá?

Jo.

Konkrétní láska

K Abstraktní dívce

Bolí.

Hmatatelně,

Skutečně

Ovšem poznání odstraní abstrakci

Vítr života rozcupuje abstrakce na cáry.

Vlají ve větru

Bez substance

Nic.

Nic?

Jo. Nic. Ne, že jsou nic, ale n e j s o u nic.

Ne, nic?

Jo.

Něco?

Jo.

Nic?

Ne!!!

Jasné. A co jsi našel pod těmi cárami abstrakce?

Ženu.

Hmatatelnou?

Jo.

Konkrétní?

Jo!

A?

Velice ji miluji.

Takže jsi nevěrný.

Cože? Komu?

No přece té Abstraktní dívce.

I tak se to dá říci.

Je to ale pravda?

Definuj pravdu.

Pravda je když.

Je to tak?

Tak nějak.

Ovšem, co když to tak bylo a pak už ne?

Co s tím myslíš?

Bylo to tak, čili to byla pravda.

A?

Už to tak není.

Pointa?

Je to pravda?

Není!

Byla to pravda?

Byla.

Takže?

Pravda není absolutní. Záleží na okolnostech.

To zní jako výmluva. Buďto pravdu říkám či nikoliv.

To je pedanstvi!

Hele, nenadávej!

Sorry.

A ta Abstraktní dívka.

?

Je pořád tady.

V té konkrétní dívce.

Abstraktní?

V konkrétní?

To zní divně.

Přesto tomu tak je.

Jsi si jistý?

Jsem.

Jak?

Úsměv, pohled, slovo, myšlenka.

Máš ji rád?

Miluji ji.

To jsou velká slova.

Ale pravdivá.

Co je pravda?

Neunavuj!

Se ptám, se nemusíš vztekat!

Se nevztekám, se směju se!

Hele, to je moc „se“!

No jo, já vždycky přeháněl. Co je jedno „se“ mezi přáteli?

Jsme přátelé?

Jak to myslíš?

To, že jsme jeden, ještě neznamená, že jsme kamarádi!

Ty mě nemáš rád?

Co to je za blbou otázku?

"Není blbých otázek, jsou jen blbci". To rád říkáš druhým.

"Důslednost patří malým duchům".

Tos někde četl?

Proč se ptáš, když to víš?

To víš, že to vím, přesto se musím ptát.

Nejlepší otázky jsou ty, ke kterým máme odpovědi.

Tos někde četl?

Proč se ptáš, když víš že ne?

Aha! Dostál jsem tě!

Kdo říkal to o důslednosti a malých duších? Duchach?

Vždyť víš, co myslím.

To máš pravdu. Ale.

Vždyť to nemá konce.

Hádat se sám se sebou není k ničemu dobré.

A co když vyhraješ?

Co?

Ty jsi ale natvrdlej! Tu diskusi přece!

To není diskuse, to je hádka! A nekřič na mě.

Jaký je v tom rozdíl?

Víš co, necháme toho, ano?

Tak jo. Ale bylo to docela zábavné, ne?

Jak se to vezme.

1996

Zpátky