Červenec 2004

Přihnání je Zutreibung

Martin Fendrych

Šlo to hopem: v roce 2004 jsme byli připuštěni do Evropské unie. Osmdesát vyhnanců-sudetských Němců z let 1945/46 ihned zažalovalo Česko (Tschechei) u mezinárodního soudu ve Štrasburku. Zpět žádali majetky od padesáti tisíc do čtyř milionů eur (pole, louky, stráně, lázně, továrny a tak). A dnes, v červnu L. P. 2005?

Česká srdce krvácejí. Jak loni předpověděl bavorský premiér Edmund Stoiber a český prezident Václav Klaus, vypuzenci vyhráli a začal kvapík (Galopp). Evropský soud pro lidská práva zrušil nám drahé Benešovy dekrety a o náhradu škody zažádali příbuzní tří milionů vypuzených Němců.

Soudci se zachovali milosrdně, škody počítali na spodní hranici požadavků. Přesto: tři miliony krát padesát tisíc eur hodilo sto padesát miliard eur (laskavý čtenář pochopí, že výslednou částku nepřepočítáváme na koruny). Šlo o sumu toliko šestkrát vyšší než náš roční státní rozpočet. Pěkně jsi nám, Edvarde Beneši, v pětačtyřicátém vydělal, jen co je pravda!

Česko zbankrotovalo, zatímco Sudetští nastartovali blýskavá BMW (kdys Čechů sen, však nyní noční můra), zapřáhli za ně přívěsy se standartami, postelemi, hrnci a televizemi a zabrali nejen pohraničí, nýbrž Čechy, Moravu i Slezsko. "Kde domov můj," plačtivě, ale stále ještě česky prozpěvuje našinec. Padesát let po vyhnání (Vertreibung) prožíváme přihnání (Zutreibung). Pamětníci lamentující, že se té germánské poroby dožili, používají mládeži neznámý výraz Anschluß čili připojení.

Co je nejsmutnější? Že sloužíme na dvorech Bavorů? Že jsme na léto vyfasovali kožené kraťasy s padacím mostem (Lederhose)? Kdepak! Nejhůře neseme, že na Pražském hradě usedl Stoiber a Klaus mu dělá jenom zástupce (Stellvertreter). Takhle jsme si představovali rozšíření EU? Ach, jawohl!

(Týden)