Červenec 2004

Evropané jsou potomky lovců mamutů

Daniel Frynta, Stanislav Drahný

Geny odhalily, že většina obyvatel našeho kontinentu má sedm společných pramatek žijících v době kamenné. Původ většiny Evropanů sahá až do hlubin historie, přímo k lovcům mamutů. Nejnovější genetické výzkumy ukázaly, že čtyři z pěti obyvatel našeho kontinentu jsou potomky relativně malé skupiny obyvatel, která přišla do Evropy v době ledové, tedy přibližně před 35 000 lety.

Důkazy o tom, že předkové většiny z nás se na vlastní oči setkali v Evropě s člověkem neandertálským či mamutem, podává přední britský genetik Bryan Sykes v knize Sedm dcer Eviných. Jako jeden z prvních si uvědomil možnosti, které poskytuje výzkum mitochondriální DNA. Ta je unikátní tím, že se dědí vždy jenom po matce.

Sykes prozkoumal evropské obyvatelstvo a zjistil, že se na našem kontinentu běžně vyskytuje pouhých sedm typů této mitochondriální DNA. Každý z nich je dědictvím po jedné ženě. Pro zjednodušení Sykes každou z nich pojmenoval jménem.

Lze tedy každého Evropana otestovat a podívat se, která ze sedmi pramatek evropského obyvatelstva byla jeho předkem. To, že všichni lidé se stejným typem jsou potomci jedné mitochondriální linie a mají jednu společnou pramáti, kterou lze kdesi v dávnověku vytušit, je samo o sobě fascinující.

Stopy vedou až do pravěku

V Sykesově knize je však uložena snad ještě zajímavější informace. Při výzkumu se ukázalo, že tyto mitochondriální linie jsou velmi staré. Původní představa vědců byla, že moderní evropské obyvatelstvo přišlo až po příchodu zemědělství z Předního východu, nejvýše před deseti tisíci lety. Do té doby zde měla žít naprosto zanedbatelná hrstka lovců. Logicky se zdálo jasné, že všichni, kdo dnes Evropu obývají, jsou potomci přistěhovalecké vlny zemědělců a že lovci mamutů a další zvěře po sobě žádný relevantní odkaz nezanechali.

Po prozkoumání DNA se však ukázalo, že mitochondriální linie z Předního východu vlastní necelých dvacet procent Evropanů (potomci jediné ze Sykesových pramatek). Jejich předkové tedy přišli buď s těmito prvními zemědělci, nebo někdy později ze středovýchodní oblasti. Zbývajících osmdesát procent obyvatel Evropy jsou kupodivu asi potomci lovců mamutů.

To znamená, že značná část Evropanů je přímými následovníky první migrace v době ledové, tedy před nějakými 35 000 lety. Zároveň se ukázalo, že stejné sekvence DNA, jako měli paleolitičtí lidé, jejichž kosti byly nalezeny v Británii, mají tamní obyvatelé dosud.

Jestliže naši předkové přišli do Evropy již před 35 000 lety, v žádném případě nemohli být Indoevropané. Protože indoevropské jazyky vznikly maximálně před 8000 lety. Původní obyvatelé Evropy museli mluvit úplně jinými jazyky a i kulturně museli být úplně jiní. Jazyk a styl života převzali od středovýchodní vlny a řekněme, že ho pravděpodobně ještě několikrát "aktualizovali".

Co říkají evropské jazyky

Vnést do tohoto problému jasno se pokusili i čeští vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Biologické fakulty Jihočeské university. Metodami převzatými z evoluční biologie prozkoumali indoevropské jazyky. Použili 200 základních významů (200 slov) a u každého zkoumali, jak se mění. Například pták a ptica jsou z tohoto pohledu vlastně stejná slova. Ale když zní slovo s významem pták "bird", muselo dojít ke změně.

Byla použita výpočetní metoda, při níž se hledá nejkratší možný vývojový strom, to znamená takový, ve kterém došlo k nejméně změnám. Pro nás je zajímavé, že byla potvrzena jakási bližší příbuznost baltoslovanských jazyků (tedy i češtiny) s indoíránskými. Výsledky ukázaly, že nejdříve se od společného indoevropského jazyka oddělily arménština a řečtina, potom vznikly dvě větve, v jedné - východní - jsou íránské a indické jazyky dohromady se slovanskými a baltskými. Do větve západní patří keltské, germánské a románské jazyky.

Další bádání ukázalo, že původ Indoevropanů je někde v turecké Anatolii v době asi před 8000 lety; tam se odvětvili Řekové, Arméni i anatolské jazyky. Všichni ostatní Indoevropané, jak východní, tak západní větev, odešli někam do jižního Ruska a později, asi před 5000 lety, tedy na samém konci doby kamenné, odtamtud kočovnicko-nájezdnickým způsobem osídlili Evropu.

Naučili se jazyk i hospodařit

V podstatě výzkumy potvrzují, že pravěcí lovci mamutů přejali nejen zemědělství, ale naučili se posléze i cizí jazyk. Evropské jazyky tedy nevznikly tak, že by sem přišli jejich mluvčí odněkud z Předního východu a vytlačili původní obyvatelstvo, ale tím, že původní obyvatelé jazyk nově příchozích přejali.

Zajímavá je pozice Basků. Sykesův výzkum naznačuje, že mají stejné geny jako ostatní Evropané, jejich jazyk však indoevropský není. Znamená to pravděpodobně, že předkové Basků - podobně jako ostatní evropští potomci lovců mamutů - přejali zemědělství a nové technologie, ale není vyloučeno, že jako jediní v Evropě si ponechali původní jazyk.

Výzkumy DNA i vývoje jazyků v podstatě říkají, že všichni Evropané jsou si poměrně příbuzní a žijí zde již poměrně dlouho. Je důležité si uvědomit, že vývoj není jednosměrný. Stejně jako je v Evropě dvacet procent lidí středovýchodního původu, tak i na východě jsou příbuzní původních obyvatel našeho kontinentu. Protože ti se na Blízký východ dostávali přinejmenším stejně často jako tamní lidé do Evropy.

Můžeme si na základě nejmodernějšího výzkumu mitochondriální DNA představit, jak naši předkové vypadali? To bohužel ne. Geny, které určují náš vzhled, se totiž - na rozdíl od těch mitochondriálních - pomalu přizpůsobují místním podmínkám. Například: pokud je někdo zrzavý, neznamená to, že má stejnou mitochondriální DNA jako ostatní zrzaví. To bychom museli přímo hledat mutaci, která způsobila barvu vlasů, a pak hledat, jestli je tatáž jako u jiných rusovlasých. Nedá se ani na první pohled poznat, kdo je potomkem středovýchodní vlny a kdo které ze sedmi pramáti. Lze to zjistit jedině genetickou analýzou.

Podivuhodné vlastnosti mitochondriální DNA

Mitochondriální DNA neovlivňuje vzhled ani schopnosti jejího nositele. Díky tomu se ani nikterak nepřizpůsobuje změnám prostředí. Mění se proto vlivem mutací stále stejnou rychlostí. Lze si ji představit jako řetěz a k mutaci dochází na sledovaném úseku tohoto řetězu v průměru jednou za 20 000 let. Pokud se tedy dva lidé liší v jednom článku řetězu, měli společného ženského předka zhruba před 10 000 lety. (Mutace se totiž může vyskytnout v obou liniích.) Mitochondriální DNA se dědí vždy po matce. Znamená to, že děti bez ohledu na pohlaví mají stejnou mitochondriální DNA jako jejich matka. Pokud má žena jen syny, její linie mitochondriální DNA zanikne spolu s nimi. Muži nemohou svou mitochondriální DNA předat potomkům bez ohledu na to, kolik mají dětí.

Většina Evropanů je potomky migrace v době ledové, tedy před nějakými 35 000 lety. Ukázalo se navíc, že stejné sekvence DNA, jako měli paleolitičtí lidé, jejichž kosti byly nalezeny v Británii, mají tamní obyvatelé dosud. Přední světový genetik, oxfordský profesor Brian Sykes, ve své knize SEDM DCER EVINÝCH dokazuje, že většina Evropanů je přímými potomky pravěkých lovců mamutů. Zároveň uvádí, že téměř všichni obyvatelé našeho kontinentu jsou po přeslici potomky pouhých sedmi žen. Genetickými metodami lze u každého Evropana vysledovat, která z nich byla jeho pramáti.

(MF DNES)