Červenec 2004

PRINCEPS LEGIBUS SOLUTUS aneb Jak jezdí ministr Gross?

Milan Hulík

Toto latinské rčení lze volně přeložit tak, že „pro vládce jeho zákony neplatí.“ Jak vidět, tak již ve starém Římě měli s ministry Grossy své zkušenosti. Ti se sice neproháněli po Římě v BMW, ale takový císař Nero se zběsile projížděl v MBV (milovaném bojovém vozíku), stylem „padni, kdo padni“. Byl přece i Bohem a co záleželo na nějakém přejetém plebsu, ten mohl tak ještě přihlížet v aréně kratochvílím, kterými se bavil císař. Podobně tomu bylo ve středověku, poddaní byli přísně vedeni a na zámcích se tančilo. A v minulém režimu komo-princeps a jeho komo-pretoriáni stáli rovněž nad zákonem. Tak to přece rozhodl sám „jejich pracující lid.“

Pan ministr Mgr. Stanislav Gross se na cestě z domova do práce dopouštěl svým autem jednoho dopravního přestupku za druhým - nedodržování stanovené rychlosti, dokonce u základní školy, přejíždění dvojité plné čáry, jízda na oranžovou atd. Přesněji – jeho řidič. Pan ministr studoval nové zákony.

Je to jen několik let, kdy mladičký poslanec Gross s bojovnou čupřinou v televizních duelech tepal zlořády ODS. Je to jen několik měsíců, co jeho ministerská limuzína překážela v zatáčce v Průhonicích tak nebezpečně, že kolemjedoucí učitel autoškoly začal organizovat její odtažení. Zdá se, že nás již neohrožuje jen málo funkční policie a rozložené ministerstvo vnitra, ale již i pan ministr vnitra osobně a to dokonce fyzicky.

Pan ministr je největším důkazem toho, že tzv. výzkumy veřejného mínění jsou pro kočku. Nebo je to jinak. V tomto poloprávním státě, kde se do statistik obecné kriminality začínají započítávat i stíhaní soudci, státní zástupci, policisté a jiní strážci zákona, jsou politici, kteří sami porušují zákony, těmi právem nejoblíbenějšími. Na vytváření indexu statistiky oblíbenosti politiků, se totiž mohou rozhodující měrou podílet právě ti voliči, kteří si oblíbili překračování zákona. Existuje i třetí možnost, totiž, že výrok Benjamina Disraeliho o třech stupních lži, nebyl vtipným aforismem, ale krutou pravdou. Lež, sprostá lež a statistika.

Vývoj páně ministrova překračování zákona má totiž také svoji vzestupnou tendenci. Je tomu několik let, kdy příloha PRÁVA přinesla rozhovor s panem poslancem-předsedou Grossem, nahrávaný v jeho služebním autě, který pozoruje svět kolem sebe skrz okna papalášského vozu, si zavtipkoval na adresu přecházející důchodkyně s jezevčíkem: „Ta by koukala, kdybychom jí toho špekbuřta přejeli“. Brzy se to asi stane, nebude to třeba špekbuřt jezevčík, ale důchodkyně sama nebo dítě u školy. U té se pan ministr řítil o 30 km větší rychlostí, než dovoluje zákon. Ovšem, ten směšný zákon pro jiné.

Pan ministr Mgr. Stanislav Gross, když nám již nedělá radost jako ministr a politik, by nám ale mohl skutečně posloužit. Jako objekt vědeckého výzkumu, co udělá za 14 let moc s mladým člověkem. Výsledky této studie by mohly napomoci kultivovat české politické prostředí a pomoci pochopit i to, co se zatím jeví jako nepochopitelné. Jak může ministr vnitra a šéf všech dopraváků prohlásit, že „nesleduje počínání svého řidiče. Za řízení vozu nenese prý odpovědnost“. Pan ministr je právník a měl by vědět, že jako zaměstnavatel je povinen svého řidiče kontrolovat, přinejmenším kvalitu jeho práce. Jestliže pan ministr není ani jako spolujezdec schopen řídit svého řidiče a mít ho k tomu, aby dodržoval dopravní předpisy, pak nemůže řídit takové monstrózní celostátní akce na řidiče, jako jsou akce Kryštof a jiné a požadovat od svých podřízených nulovou toleranci k přestupkům řidičů obyčejných. Prostě nemůže. Nemá k tomu potřebnou kvalifikaci – nezná dopravní předpisy a doufejme, že sám neřídí. Ty příští akce jsou již totiž na nic. Každý z nás má nyní právo říci: „a co Váš ministr? Když může on, proč ne já ?“

Není poprvé, co pan ministr kázal vodu a pil víno. V souvislosti s rozdvojováním jeho osoby se vtírá neodbytná myšlenka, a co ty pomluvy, které jsou slyšet ze všech stran? Pomluvy o jistých milionech, které měl on, nebo jeho manželka dostat za jisté služby někomu či nějakým za to, či ono. Z jakého soudku vytékají? Je to voda nebo víno? Pan ministr přece zahájil nekompromisní boj proti korupci a připravuje proti ní nové zákony. Není to Kryštof „na druhou?“ Neodstupuje se snad v politice jen pro podezření, byť neprokázané? Neplatí zde politická presumpce viny?

Bylo to na úsvitu politické kariéry pana ministra, tehdy ještě nadějného mašinfíry. Jeden tehdejší politik, kdysi také mladý a nadějný, v té době. svoji kariéru na volání nemnohých – sotva se vešli na tovární dvorek, dojížděl. Pane ministře, nejsme děti – demisi!