Červenec 2004

Jak snížit emise

V roce 1997 se státy v japonském Kjótu dohodly, že omezí množství skleníkových plynů. V současnosti protokol zavazuje k tomu, aby jeho signatáři v brzké budoucnosti snížili své emise v průměru o 5,2% oproti úrovni, kterou emise měly v roce 1990. Například Evropská unie slíbila, že "produkci" skleníkových plynů do roku 2010 omezí o osm procent proti hodnotám z roku 1990.

Protokol ovšem odmítly dvě mamutí ekonomiky - Austrálie a USA. Zachránit jej teď může jen třetí důležitý hráč: Rusko. Dohoda totiž vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud ji podepíše tolik zemí, aby dohromady odpovídaly za 55% všech emisí vypuštěných v roce 1990. Je to poslední důležitá podmínka, která brání startu této mezinárodní úmluvy. Odborníci ale upozorňují, že protokol je jen začátek. Chceme-li udržet globální oteplování pod kontrolou, musíme stabilizovat množství oxidu uhličitého v ovzduší. To by znamenalo snížit emise nikoliv o pět až deset procent, ale na pět až deset procent současného stavu.

Za klíčový prostředek, jak alespoň splnit závazek z Kjóta, pokládá Evropská unie obchod s emisemi. Do něj se mají zapojit také firmy, které by mohly například investovat do ekologických projektů v rozvojových zemích a získávat za ně kredity. Kritici ovšem namítají, že právě to firmám umožní vyhnout se skutečnému omezení vlastních emisí. Ekologové se také obávají, že firmy neudělají vůbec nic, jen levně nakoupí záplavu kreditů, jež nejspíš budou dost laciné. Kredity navíc mohou pocházet z projektů, které přírodě třetího světa přinesou víc škody než užitku. Někteří ekonomové také upozorňují, že bude nutné uměle vytvořit kredity za dva biliony dolarů. S něčím podobným přitom nemají světové trhy absolutně žádnou zkušenost.

Jak to celé dopadne? Nechme se překvapit. Evropská unie by ráda spustila obchod s emisemi už v lednu příštího roku.

(mu)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)