Červenec 2004

Čisté nebe nad hlavou

Emanuel Mandler

Představa, že u nás na sídlišti před kulturním domem vybuchne v době, kdy se nejvíc nakupuje, bomba, mi zní nepravděpodobně a cize. Asi jako představa, že někdo vyhodí do vzduchu Národní divadlo. Takových jako já je celé množství. Jen docela pomalu si zvykáme na to, že se i u nás někdy mohou stát takové věci.

Objekty a prostory v městě ochrání bezpečnostní složky - do jisté míry. Do 11. září 2001 jsme netušili, že lidská obydlí jsou terorem zasažitelná i ze vzduchu. A "vzduch" se kontroluje obtížně. Samozřejmě že také vzdušná doprava je pod ochranou státu. Státní podnik Řízení letového provozu o tom na svých stránkách uvádí:

"Hlavním úkolem ŘLP je bezpečné vykonávání řízení civilního letového provozu nad územím ČR na vybraných letištích. V praxi to znamená, že každé letadlo, které vykonává přepravu cestujících nebo nákladu a pohybuje se v prostoru ČR, je od chvíle překročení hranic sledováno a řízeno."

A jak je řízen sám Státní podnik Řízení letového provozu (ŘLP)? Podléhá ministerstvu dopravy a jeho lidoveckému šéfovi Milanu Šimonovskému. Sám podnik je veden pozoruhodně. Generální ředitel ŘPL je v oficiálních svazcích agentů StB uveden pod krycím jménem Technik nebo Tůma, ředitel jeho kanceláře Ivan Hubert je na týchž stránkách uveden jako Ivan. A v oficiálních svazcích spolupracovníků StB jsou uvedeni i tři vedoucí oddělení ŘLP: Miroslav Smola (Řidič), Miroslav Tykal (Vašek), Milena Arnodlová (Milar). Kromě nich zaznamenávají seznamy i jméno šéfa oddělení vnějších vztahů Lubomíra Maršíka (krycí jméno Míša).

Ministr Šimonovský o tom ví a chce rozdat dotazníky o prověření. Je to zvláštní aktivita patnáct let po listopadu 1989. Sám generální ředitel má prověrku pro nižší stupeň utajení než ministerstvo dopravy vyžaduje (to vyžaduje druhý, nejvyšší stupeň).

To že na vedoucích místech ŘLP existuje učiněný shluk lidí vedených ve svazcích StB jako její agenti, je velmi znepokojivé. Přirozeně, podezření, že tito lidé by chystali nebo chtěli podpořit nějakou ozbrojenou akci proti státu, je velmi malé. Ale mělo by být ještě menší, což znamená, že funkce, které obsadili lidé ze seznamů StB, by měly být obsazeny lidmi občansky zcela bezúhonnými. Je k tomu třeba dlouhé povídání?

Zřejmě ano. Vždyť o celou tuto věc by se jednou také mělo začít zajímat ministerstvo vnitra, které se přece nemůže vzdát odpovědnosti za bezpečnost našeho vzdušného prostoru a civilní letecké přepravy. A ministr Gros o tom ví…

Nikdo jistě nechce uvedené vedoucí pracovníky, kteří občansky nejsou bezúhonní, perzekvovat. Musí pracovat, aby se uživili, stejně jako všichni ostatní. Pouze je nepochopitelné, jak se dostali na bezpečnostně tak významná místa a jak snadno v nich pobývají.

Závěrem: Tento článek jsem zaslal novinám 6. května a poprosil jsem o co nejrychlejší otištění. Redakce mi slíbila, že článek otiskne, musí jej však nejprve prověřit. Domníval jsem se, že "prověření" toho, zda pět osob je uvedeno v registrech svazků, může zabrat i celé odpoledne. Když si však až dosud vyžádalo čtyři neděle, publikuji článek jinak.