Červenec 2004

Co máme v oku svém?

Emanuel Mandler

Skandál týkající se týrání a medializace vězňů v Iráku nabyl rozměrů lze říci globálních; tuto rozprostraněnost i intenzitu by mu mohlo hodně jiných skandálů závidět. Týrání zajatců v Iráku se probírá i ve všech evropských zemí a Američané - jak tomu nemůže ani být jinak - dostávají co proto. V našich médiích právě tak. A abychom na to nezapomněli a mohli si to i po nějaké době připomenout, napsal 15. května Václav Bělohradský v Právu ("Říše Dobra - reality show"):

„...A jsme u jádra věci: tělo nahého vězně zkroucené v křeči strachu před psy, vojačka držící na obojku zajatce, starý muž donucený sednout si na rozpálená kamna jsou dílem "hrstky chybujících"? Američané bývají otevření, upřímní, přátelští. Co udělalo z mnoha kluků a holek postbipolární Ameriky postavy z tak odporné reality show? Odpověď je jednoduchá: je to jen extrémní důsledek jazyka unilateralismu, který po zvolení Bushe ovládl veřejný prostor. Unilateralismus je ve všech svých podobách jen vykolejením rozumu. Jeho nejhoršími důsledky jsou: pocit nadřazenosti, preventivní války za udržení hegemonie, uzavřenost vůči kritice přátel (´Německo budeme ignorovat, Francii potrestáme´)..."

To, že viníci jsou stavěni před soud, českého kritického filozofa neuspokojuje:

"Prezident Bush slíbil, že viníci budou postaveni před soud. Výraz "americký soud" je ale v současné Americe contradictio in adjecto…"

Konec konců, jsme dnes i oficiálně součástí západního světa a proč bychom tedy nemohli kritizovat činy tohoto světa? Jistě je to tak. Ale kromě toho jsme nepřestali být českým národem a českým národním státem. A tak je na místě poohlédnout se po tom, jak my si na tom stojíme v oné záležitosti, kterou poněkud rozvášněně probírá filozof Bělohradský. Nemučili jsme někdy my Češi své protivníky, a jestliže ano, dostalo se trýznitelům zasloužené odplaty?

Máme za sebou totalitní komunistický režim s množstvím uvězněných a trýzněných lidí i s tisícovkami obětí. Kdo byl vlastně za to pohnán k odpovědnosti? Ministr spravedlnosti Novák a nynější ombudsman Otakar Motejl se vysmáli požadavku VONSu, aby soudkyně Horváthová, která poslala na smrt vysíleného Pavla Wonku do vězení, opustila řady soudců. Před obdobím komunismu v Česku řádila revoluce, která má na svědomí statisíce mučených Němců a desetitisíce německých obětí při vyhnání. Jak byli viníci potrestáni? Je to takřka slavné Národní shromáždění přijalo v roce 1946 zákon č. 115, který promíjel "spravedlivou odplatu" i tehdy, pokud šlo o trestný čin, až do 28. října 1945 (!). Česká sněmovna přijala později (v roce 1997) česko-německou deklaraci s důvodovou zprávou, navrženou Václavem Klausem, ve které se říká:

Zákon č. 115/1946 Sb. O právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků formuloval ex post právo na odboj tak, že činy jinak trestné, k nimž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jejichž účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, nebo které směřovaly k spravedlivé odplatě za činy okupantů, nejsou bezprávné (jinými slovy nepohlíží se na ně jako na trestné činy). Za zákon se však skryly mnohdy i činy, které neměly se spravedlivou odplatou nic společného. Deklarace neodsuzuje zákon jako celek, je však na místě vyjádřit lítost nad skutečností, že formulace v něm použité umožnily jeho případné zneužívání, a tedy i nepotrestání pachatelů uvedených excesů.

Václav Klaus je poněkud úzkostlivý: kolik pachatelů "excesů" bylo potrestáno? Soudy pochopitelně odkládají příslušné žaloby, které se odvažují podat někteří bláhoví entuziasté spravedlnost,. Je tu přece zákon č. 115/1946 Sb., že. Právě v oboru týrání, mučení a vraždění z drtivé většiny nevinných lidí máme v oku svém obrovské břevno. Co tak, kdyby se Václav Bělohradský tomuto břevnu pořádně věnoval? Nebo - což mu možná také chybí - kdyby se obeznámil s novějšími českými dějinami? Možná, že by téma o mučení a týrání pojal trochu poučeněji. Jak je vidět podle jeho psaní o zacházení se zajatci na Středním východě, nelze říci, že by se mu nedostávalo útlocitnosti.