Červenec 2004

Detektor lži míří do penze

Jaroslav Petr

Vyšetřovatelé zajatců dnes stojí před otázkou: Jak získat důležité informace a přitom se nedostat do konfliktu s mezinárodním právem? Určité řešení nabízí technika označovaná jako "otisk mozku".

Američtí vojáci smějí při výsleších vystavit zajatce "omezení spánku, změnám jídelníčku a stresu". O tom, že občas sáhnou i po tvrdších metodách, svědčí skandál kolem ponižování a mučení v iráckých věznicích. Je to "exces" několika "černých ovcí"? "Mně se zdá, že to bylo až příliš dobře promyšlené," prohlásil o týrání Iráčanů britský psycholog Ian Robbins z londýnské St. George`s Hospital. "Když budete chtít psychicky zlomit arabského muže, budete postupovat právě takhle - svléknete ho donaha v přítomnosti žen a necháte ty ženy, aby ho ponižovaly."

Odvěký problém "jak donutit vězně zpívat" se s nástupem doby, která ctí lidská práva, "zkomplikoval". Policejní vyšetřovatelé dnes stojí před otázkou: Jak získat od nepřátelského zajatce důležité informace a přitom se nedostat do konfliktu s mezinárodním právem? Řešení nabízí technika označovaná jako "otisk mozku". Ta už slavila úspěch v soudních síních a mnozí jí věští světlou budoucnost i v jiných oblastech života při prověrkách zaměstnanců, v práci zpravodajských služeb nebo v psychiatrii.

Elektrické "Aha!" v lidském mozku

Terry Harrington vyšel z vězení koncem října loňského roku. Odseděl si 23 let za zločin, který nespáchal. Kdyby mu nepřišel na pomoc neurolog Lawrence Farwell s technikou "otisku mozku", asi by vězení nikdy neopustil.

Terrymu bylo sedmnáct, když ho policie zatkla za vraždu hlídače prodejny automobilů. Marně Terry namítal, že v inkriminované době byl s kamarády na koncertě třicet kilometrů od místa činu. Nepomohla ani svědectví přátel potvrzující Terryho alibi. Soud uvěřil šestnáctiletému Kevinovi Hughesovi, který vypověděl, že viděl, jak Terry hlídače zastřelil a pak z místa činu uprchl. Harrington dostal doživotní trest a v následujících letech marně usiloval o revizi procesu. Uspěl teprve v roce 2000, když požádal, aby mu Lawrence Farwell pořídil "otisk mozku". Byla to pro něj poslední šance. "Žádný zločin jsem nespáchal," řekl Harrington při prvním setkání s Farwellem. "Vždycky jsem tvrdil, že jsem nevinný. Udělám cokoli, abych to dokázal."

Pro Farwella představovala "kauza Harrington" završení desetiletého vývoje metody pro snímání "otisku mozku". Možná přistupoval k testu s ještě větší nervozitou než Harrington. Posadil vězně před obrazovku počítače a na hlavu mu nasadil čelenku s elektrodami. Těmi byl Harrington napojen na aparaturu zaznamenávající aktivitu mozku podobně jako při lékařském vyšetření na elektroencefalografu.

Lidský mozek není ani na okamžik v klidu. Miliardy nervových buněk neustále "nasávají" elektricky nabité částice z vnějšího prostředí nebo je zase "vyplivují" ven. V mozku tak vznikají slabé elektrické proudy, které elektrody připnuté k hlavě zachytí. Jeden z typických proudů, tzv. vlnu P300, zaznamenají aparatury zhruba 300 milisekund poté, co naše paměť zjistí shodu mezi novou informací a významným faktem uloženým v paměti. Farwell pouští vyšetřovaným osobám na monitor počítače v krátkých záblescích slova nebo obrázky. Některé z nich se vážou ke zločinu. Může to být jméno nebo podoba oběti, vražedná zbraň nebo informace o místě činu. Mozek pachatele si tuhle okolnost zločinu vybaví. Je to jako kdyby řekl: "Aha! Tak tohle znám!". Na aparatuře se to projeví vlnou P300.

"Otisk mozku" osvobodil nevinně odsouzeného

Podle svědecké výpovědi Kevina Hughese uprchl Terry Harrington z místa činu k silnici, kde na něj čekalo auto. Farwell nejprve Harringtona "naladil" na tuto okolnost."Víš, jak to vypadá za budovou prodejny aut, Terry?" zeptal se Farwell vězně.

"Ne, nevím." "Takže ty nevíš, co je na tom pozemku mezi prodejnou a silnicí," zeptal se ještě jednou.

"Ne, nemám ani potuchy, jak to tam vypadá."

V té chvíli na obrazovce před Haringtonem opakovaně zableskla slova "plevel a tráva". Harringtonův mozek na to vůbec nereagoval. Farwell rázem zapochyboval o Harringtonově vině.

Skutečný pachatel přeběhl od místa činu k silnici a přitom se musel prodrat trávou a plevelem, které mu sahaly po pás. Farwell si byl jist, že takový útěk by uvízl pachateli v hlavě a při spatření slov "plevel a tráva" by se prozradil nástupem vlny P300.

Farwellovo podezření potvrdily i Terryho reakce na další otázky. Harrington neměl v mozku uloženy informace o okolnostech vraždy. Vlny P300 naopak dokazovaly, že ví o věcech, které mohl znát, jen pokud se onoho večera zúčastnil koncertu.

"Jsem si jistý na 99,9 procenta," prohlásil Farwell na konci testů. "Podle mého nejlepšího vědomí Harrington ten zločin nespáchal."

Pak už nabraly události rychlý spád. Nejvyšší soud státu Iowa povolil Harringtonovi nový proces, při němž se Kevin Hughes přiznal, že hlídače zastřelil sám a křivým svědectvím shodil zločin na Harringtona. Šíři možného uplatnění "otisků mozku" naznačuje další zkouška metody, jež proběhla ve výcvikovém středisku FBI ve Virginii. Farwell vyšetřoval několik osob a měl určit, které z nich jsou agenty FBI. Použil k tomu slova a obrázky známé jen těm, kdo absolvovali výcvik v FBI. Agenty od civilistů oddělil se stoprocentní jistotou a věří, že by stejně tak bylo možné odhalit mezi zajatci z Iráku a Afghánistánu příslušníky organizace Al Kajda.

"Klíčovým problémem je vytipovat takové informace, které zná jen terorista, a v žádném případě je nezná bezúhonný občan," vysvětluje Farwell. Vlny P300 by mohly podle Farwella usvědčit pachatele teroristických činů, prozradit podrobnosti připravovaných akcí nebo úkryty teroristů a jejich komplice.

Jak zareaguje psychopat?

Zdaleka ne všichni odborníci jsou si jistí spolehlivostí Farwellových testů. Shodují se v tom, že fungují v modelových situacích. Když nechají jednoho z dobrovolníků nejprve zabodnout dýkou figurínu a následně všem ukážou "vražednou" zbraň, prozradí vlna P300 celkem spolehlivě "vraha".

V praxi to ale tak jednoduché není. Japonští vědci došli k závěru, že v polních podmínkách odhalí nástup vln P300 pravého pachatele se stejnou přesností jako slepé hádání. Vyšetření hodnotí, co si člověk zapamatoval, ale už nezohledňuje, v jakém stavu se prověřovaná paměť nachází. Nakolik je poznamenána třeba užíváním drog, léků nebo prožitým stresem. Mnoho zločinů páchají psychopati, jejichž mozek nereaguje na podněty obvyklým způsobem.

Ve hře je i nepříjemná možnost, že nástup vlny P300 vyvolá vzpomínka, jež nemá se zločinem nic společného. Představme si, že vrah střílel z pušky určité značky a že podezřelý zareagoval na její obrázek vlnou P300. Znamená to, že vraždil? Co když je to neškodný sběratel zbraní a specializuje se právě na pušky této zbrojovky?

Farwell namítá, že nikdy netestuje podezřelého jen jedním stimulem, ale že jich volí hned několik. "Pokud podezřelý zareaguje vlnou P300 na všechny "návnady", jež mají přímou souvislost se zločinem, nemůže jít o náhodu," tvrdí.

Při ověřovacích testech se ukázala i další potíž. Zločinec může vyšetření snadno sabotovat. Nedokáže sice potlačit nástup vlny P300, ale může ji kdykoli vyvolat například tím, že si představí, jak právě dostal facku. Vlna P300 se dostaví jako na zavolanou a celé vyšetření znehodnotí.

"Čeká nás ještě dlouhý a složitý výzkum, než bude metoda připravena pro praktické využití," tvrdí psycholog Peter Rosenfeld z Northwestern University ve virginském Evanstonu. Vyšetřovatelům zřejmě nezbude nic jiného než "otisk mozku" kombinovat s dalšími testy. K ověření je například připraven systém vyhodnocující pohyby očí.

Náš mozek podvědomě věnuje více pozornosti věcem, které neznáme. Pokud jsou vyšetřované osobě předloženy fotografie známých míst a míst, jež nikdy neviděla, pak se věnuje déle fotkám neznámých lokalit. Rozdíly jsou jen v tisícinách sekundy, ale to není pro moderní aparatury nepřekonatelný problém.

Neviditelné červenání lhářů

Odborníci doufají, že odhalí teroristu například podle toho, že si bude prohlížet fotografie základny, kde prodělal výcvik, kratší dobu než snímky jiných táborů. Další z nadějných systémů vyhodnocuje nepostřehnutelné změny v prokrvení obličeje. Velmi zjednodušeně lze říci, že se při lži všichni tak trochu červenáme. V tváři se nám mění průtok krve některými cévami a to vyvolává rozdílné prokrvení a prohřátí tváře. Citlivé termokamery změny postihnou. Ani tato metoda však nepracuje se stoprocentní spolehlivostí.

Mezi testovanými dobrovolníky neodhalí asi 30 procent lhářů a naopak obviní ze lži kolem 10 procent z těch, kdo při testu mluví pravdu. Podle Farwella ale není stoprocentní účinnost nezbytně nutná. Výsledky testů nejsou rozsudkem. O vině či nevině bude i nadále rozhodovat soudce nebo porota. "Soudní případy jsou dnes a denně rozhodovány na základě informací, jejichž hodnověrnost může být 60:40," říká Farwell. "My nabízíme soudcům a porotám pro rozhodování jen další, a to podstatně hodnověrnější informaci."

Mozek prozradí, na co myslíme

Americký neurolog Lawrence Farwell připravuje elektrický "otisk mozku" Čelenka s elektrodami zaznamenává slabé elektrické proudy v mozku. Osobě podezřelé z trestného činu pouští Farwell na monitor rychle za sebou slova nebo obrázky. Některé souvisejí se zločinem. Může to být fotografie oběti, vražedné zbraně, místa činu apod. Když osoba spatří něco povědomého, proběhne mozkem tzv. vlna P300. Aparatura ji zaznamená asi 300 milisekund poté, co mozek zjistil shodu mezi informací z obrazovky a faktem uloženým v paměti.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)