Červenec 2004

Otec Gorazd, první český pravoslavný světec

Zbyněk Petráček

Hrdinství má mnoho podob. Hrdinou není jen ten, kdo v případě potřeby vyjde se samopalem na barikádu či do lesů, ale i ten, kdo – byť fyzicky slabší, vnitřním ustrojením pacifista a navíc třeba s šesti křížky na krku – chrání jiné. A když už se to nepodaří, vezme na sebe osobní zodpovědnost, aby se – třebas marně – snažil zabránit nejhorším škodám. Takto lze v kostce shrnout osud pravoslavného biskupa Gorazda, s jehož vědomím se v kryptě pražského kostela svatého Cyrila a Metoděje ukrývali parašutisté po atentátu na Heydricha.

Narodil se před 125 lety, 26. května 1879 jako Matěj Pavlík v rodině starosty moravské vsi Hrubá Vrbka. Chtěl studovat teologii, proto musel podle tehdejších zákonů absolvovat státní gymnázium (zvolil si německé v Kroměříži). Po bohosloví na olomoucké fakultě se jako novopečený katolický kněz stal duchovním správcem v Zemském léčebném ústavu císaře Františka Josefa I. – dnešní psychiatrické léčebně – v Kroměříži. Po první světové válce však vstoupil do Klubu reformních kněží. Koncem června 1920 sloužil v Kroměříži svou poslední latinskou mši, hned 6. července již první mši českou a 3. září byl z katolické církve exkomunikován.

Pavlík se dal k pravoslaví, jež se v zemi šířilo díky ruským manželkám navrátivších se legionářů. V září 1921 byl v Bělehradě vysvěcen na biskupa, přijal jméno Gorazd a v listopadu 1925 byl zvolen biskupem České náboženské obce pravoslavné. Mírová idyla brzy skončila, nicméně Gorazd věděl, kde je jeho místo. Když 27. května 1942 českoslovenští parašutisté zastřelili Heydricha, poskytl jim úkryt v již zmíněném kostele kněz Václav Čikl. Atentátníci se tam skrývali od 30. května až do 18. června, kdy je po šestihodinovém boji přemohlo gestapo. Gorazd o úkrytu věděl a po smrti parašutistů se rozhodl sám obětovat, aby zabránil možným perzekucím. Písemně se udal protektorátním i okupačním úřadům, 25. června byl zatčen, 3. září odsouzen a poté – s Václavem Čiklem, Janem Sonnevendem a Vladimírem Petřekem – popraven.

Fakt, že Gorazdovo vlastní udání na následných represích mnoho nezměnilo, jeho hrdinství vůbec nesnižuje. I kdyby byl díky tomu před běsněním nacistické mašinérie zachráněn jeden jediný život, je to hodně. Gorazd byl v roce 1962 v Srbsku kanonizován jako mučedník, v roce 1987 uznán v československé pravoslavné církvi za světce a v roce 1997 mu Václav Havel udělil Řád TGM.

(Respekt)