Červenec 2004

Jak jsem z fotelu sledoval rozšíření EU

Karel A. Pokorný

Letošní první květen byl možná dnem, o kterém se bude v budoucnosti psát jako o mezníku v dějinách Evropy. Takový mezník, čili patník, je ovšem možno vidět různě. Jak kdo a odkud. Již týdny před rozšířením EU bylo možno vidět v německé televizi reportáže o nových členských zemích EU. Zajímavé je, že největší pozornost tomuto tématu věnovali právě Němci. U nás, v Nizozemí, je poslední den v dubnu státním svátkem, zvaným Koninginnedag, vlastně jsou to narozeniny bývalé královny Juliany, nedávno zemřelé. Nynější královna, Beatrix, navštěvuje v ten den různá místa v zemi a společně s obyvateli tento den slaví. V televizi se pochopitelně vysílala reportáž z Groningenu a Warffumu, které letos navštívila.

Navzdory senzacechtivým zprávám v různých bulvárních časopisech, které zpravidla najdeme u kadeřníků, či v čekárnách u zubaře, ve kterých se snažili novináři skandalizovat královskou rodinu historkami, běžnými i v každé obyčejné rodině, se zúčastnilo oslav více lidí než v minulých letech. V Amsterodamu přišlo na oslavy o sto padesát tisíc lidí více, než pořadatelé počítali.

Ale zpět k onomu rozšíření. V předvečer prvního května vysílala německá televize (ZDF) slavnostní koncert, kde vystupovali umělci z nových členských zemí. Kousek převzala také nizozemská televise, zrovna tak francouzská. Belgická nic, BBC přenášela velice “napínavé” mistrovství světa v kulečníku (snooker). Přitom se v týdnu před rozšířením EU snažily některé TV-stanice vzbudit trochu zájem o evropskou politiku a o přistupující země.

Zajímavé bylo, že u dotazovaných nebylo možno pozorovat nějaké nadšení, v Nizozemí se většina dotazovaných zamýšlela nad tím, kolik nás to bude vlastně zase stát. Němci měli strach z konkurence laciných pracovních sil, mezitím co čeští farmáři (dříve sedláci) se zase ptali, kolik peněz dostanou. Udivující byly také zeměpisné znalosti. Českou republiku dokázala většina lidí umístit, zrovna tak jako Polsko. Větší problém činily baltické státy, a Slovensko si téměř všichni dotazovaní pletli se Slovinskem.

V sobotu 1. května jsme mohli vidět opět v německé televizi (ARD) reportáž ze Žitavy, kde se předsedové vlád Německa, Polska a Česka sešli, aby oslavili připojení Polska a ČR k EU. Spolkový kancléř Schröder poplácával premiéra Špidlu a Milera po ramenou a předstíral dobrou náladu. Neměl k ní totiž mnoho důvodů. Německé odbory si nepřály, aby promluvil na jejich prvomájové manifestaci, neboť vzhledem k hospodářské situaci a chaotické politice SPD a Zelených, není vůbec důvod k oslavám. Jmenovaní tři státníci poté společně odletěli do Dublinu, kde se konalo slavnostní zasedání a fotografování představitelů států EU. Opět jsme mohli vidět v německé televizi zajímavé záběry, kupříkladu jak kancléř Schröder v pokusu zbavit se svých frustrací tančí sólo na irskou hudbu. Silně připomínal Jelcina, který, povzbuzen alkoholem, také nebyl k udržení.

Ve zpravodajstvích jiných televizních stanic toho moc nebylo, jenom mě zaujal záběr českého prezidenta, který místo účasti na oficielních oslavách vstupu Česka do EU, se na Blaníku zúčastnil lidové veselice, snad to bylo pálení čarodějnic. Možná, že budil blanické rytíře, aby pomohli chránit národní identitu, o jejíž ztrátu má tak velké starosti. Několik dnů poté při státní návštěvě v Libanonu opět kritizoval EU, zrovna tak jako minulý týden při návštěvě Norska, kdy dumal nad ztrátou svobody států v EU. Bohužel jeho návštěvě nevěnovaly sdělovací prostředky v Norsku pozornost, novináři stávkovali.

Reportéři zdejších televizních stanic se ptali také chodců na ulicích v Čechách co si slibují od vstupu do EU. Většina dotázaných, zjevně ovlivněna nejoblíbenějším českým politikem Klausem, viděla členství v EU negativně a obávala se, že Češi dostanou málo peněz a ztratí identitu.

O “připravenosti” českých politiků svědčí další skutečnost: Schůze parlamentu (13. 5.), kde se mělo rozhodovat o rozdělení peněz, které Česká republika má dostat z přebytků, vzniklých v EU vloni, byla po půlhodinové hádce o tom “jak čerpat”, rozpuštěna.

Přitom různí chytráci už dávno dobře vědí, kde jsou v EU peníze a jak je čerpat. Kandidují do evropského parlamentu. Je to pestrá společnost. Velmi dobrou reprezentantkou České republiky bude například bývalá pornohvězda Dolly Buster, nebo duo výtečníků Ransdorf a Kavan.

Komisař EU pro rozšíření Verheugen se o českém postoji k Unii vyjádřil takto: Kdyby se udělovala Nobelova cena skeptikům, určitě by jí každý rok získal nějaký Čech.

Zůstává záhadou, proč tedy lidé v České republice vůbec hlasovali v referendu pro vstup, když jej nyní odmítají. Možná, že to je tradiční český alibismus. Mít to na koho svést. Trpěli jsme 300 let pod Habsburky, pak 6 let pod německými nacisty, 40 let pod komunisty a tak si nyní budeme trpět pod EU. Donekonečna.

Nadějí všech euroskeptiků může ovšem být to, že se do Evropy pravděpodobně brzy rozšíří Unie islamistická.