Červenec 2004

Nové zprávy z případu Berka.

Marek Pokorný

Policie už má sedm obviněných, škodu 200 milionů a ještě není konec

Vyšetřování zmanipulovaných konkurzů ústeckého soudce Jiřího Berky nabralo minulý týden (17. - 23. 05. 2004, pozn. red. CS-magazínu) obrátky. Policie zatkla prorektora soukromé brněnské vysoké školy a experta na konkurzní právo Vladislava Větrovce a označila ho za organizátora celého zločinného spolčení; soudkyně na něj uvalila vazbu. Počet obviněných už dosáhl sedmi a vyšetřuje se pět podniků. Podle informací Respektu se policie zajímá o další dva Berkovy konkurzní správce, Josefa Vavřičku a Daniela Bezoušku, zkoumá přes dvacítku podezřelých bankrotů a dosavadní odhad škody – 100 milionů korun – se zvýší nejméně na dvojnásobek. Respekt také zjistil další podrobnosti o tom, jak zločiny probíhaly.

Haló, tady prorektor

Soudce Berka byl zatčen loni v dubnu kvůli pochybnému konkurzu ostravské Union Banky, od počátku však bylo jasné, že jím případ nekončí. Policejní hledáček se v tichosti zaměřil na Berkova oblíbeného konkurzního správce Daniela Thonata a jeho pravou ruku Petra Tuhého – ani to však ještě zjevně nebyli hlavní organizátoři. V létě 2003 se detektivové dozvěděli zajímavou zprávu: mostecká firma Quentin Company, jejímž spolumajitelem byl právě Tuhý, si koupila v Brně zadluženou vysokou školu (existuje čtyři roky, nese jméno prvorepublikového národohospodáře Karla Engliše a vyučuje se zde hlavně ekonomika) a také odborný časopis Konkurz a konjunktura. „Ten časopis nám strašně pomohl, při vyšetřování nás posunul hodně dopředu. Získali jsme z něj krásný přehled, kdo je kdo a kdo koho zná,“ vzpomíná Jaroslav Dolejší z Vrchního státního zastupitelství v Praze, který vede vyšetřování.

V podzimním čísle časopisu totiž vyšla velká zpráva o inauguraci nového rektora s množstvím fotografií a výčtem hostů. Policie se tak například dozvěděla, že na slavnosti byl ředitel Národního bezpečnostního úřadu Jan Mareš s šéfem své kanceláře Vladimírem Šišou či náměstek vicepremiéra Petra Mareše František Kozel (státní zástupce později nařídil prohledat kanceláře Šiši a Kozla, kde se našly další dokumenty z konkurzů a kopie vyšetřovacího spisu). Tehdy také policie narazila na jméno prorektora školy – a zároveň druhého spolumajitele zmíněné Quentin Company – Vladislava Větrovce. Státní zástupce získal povolení k odposlechům a po téměř půlročním sledování hovorů vyšetřovatelé tvrdí, že právě Větrovec akci organizoval.

Letos v únoru spustila policie druhé kolo zatýkání. Na řadu přišel Berkův správce Thonat, jeho pomocníci Petr Tuhý a Lubor Kindl a soudní znalec Martin Jurenka. Skupině se v té době kladlo za vinu vykradení tří podniků: ZKL Klášterec nad Ohří, Stavebního podniku Ralsko a Potravin Ústí nad Labem. Zatím poslední dějství přišlo minulý týden: kromě Větrovce si obvinění vyslechla i ústecká advokátka a konkurzní správkyně Marta Čiháková a počet podniků, za něž vyšetřovatelé sdělili obvinění, se rozrostl o Zbrojovku Brno a Retemu. Role Čihákové se však zdá okrajová, protože jen neohlídala Thonata v konkurzech, kde jí dělal asistenta, a také jí na rozdíl od ostatních nehrozí 10 či 12 let, ale maximálně tři roky. Státní zástupce Dolejší slibuje další obvinění, ani Větrovec prý ještě nemusel být nejvyšší hlava.

Krušnohorský zločin

Soudce Berka začal dělat konkurzy počátkem roku 2001 a prakticky hned si za svého prominentního správce vybral Thonata (jak na něj přišel a jaká byla v počátcích role Větrovce, zatím není jasné). Podle policie skupina fungovala tak, že si vždy našla podniky v potížích, Thonat s Tuhým přes nastrčené osoby skoupili několik pohledávek a podali návrh na konkurz. Berka ho promptně prohlásil a poslal do něj Thonata či jiného spřízněného správce. Po jejich působení zůstala z podniku často jen prázdná slupka. Podrobně už byl popsán případ Zbrojovky Brno (viz Co skrývá soudce Berka, Respekt č. 16/2003 a Svazákům ve Zbrojovce odzvonilo, Respekt č. 45/2003), kde byl správcem Libor Kindl, nyní vycházejí najevo i dosud nezveřejněné okolnosti dalších konkurzů.

Například v únoru 2002 dosadil Berka správce Thonata do Krušnohorských strojíren. Thonat zde mj. zhodnotil o 12 milionů podnikový areál v Teplicích (policie nyní zkoumá, zda zhodnocení mohlo mít takovou cenu, v podstatě šlo jen o opravu plotu) – a vzápětí ho za právě takovou sumu prodal. Areál dal tedy vlastně zadarmo. Nebo: správce Thonat zaplatil 10 milionů kladenské firmě PAA Trade za to, že smí v jejích prostorách uložit archiv strojíren. „Údajně to bylo 11 nákladních aut, ale skoro vše byl vlastně sběr – třeba padesát let staré písemnosti učiliště,“ říká nový konkurzní správce Antonín Stejskal, který letos v lednu Thonata v Krušnohorských strojírnách nahradil. Mimochodem: za uskladnění podobného „sběru“ i z ostatních konkurzů dostala nenápadná PAA Trade od Thonata jen v roce 2002 dalších 25 milionů. Nyní se zkoumá, zda a kam tyto peníze putovaly dál.

Sousto jménem Ralsko

Druhý příklad takového hospodaření nabízí Stavební podnik Ralsko. Tato bohatá firma vlastnila mimo jiné 1700 bytů v České Lípě a získala ocenění jako nejlepší česká stavební společnost roku 2001. V prosinci následujícího roku na ni byl za dosud nevyjasněných okolností uvalen konkurz a podniku se ujal Thonat se svým týmem. Nejprve si určili platy: osm Thonatových lidí dostávalo na mzdách měsíčně půl milionu korun – samozřejmě z kasy spravovaného podniku, tedy na úkor věřitelů. Například nový ředitel, Thonatův pomocník Petr Tuhý, měl plat 120 tisíc a čtyři mobily s měsíčním paušálem na volání dvacet tisíc korun. V březnu 2003 se Thonat rozhodl firmu prodat a objednal si posudek u soudního znalce Martina Jurenky. Ten celý podnik včetně uvedeného sídliště ohodnotil na pouhých padesát milionů. A ejhle: okamžitě se objevuje kupec, který právě takovou sumu nabídl. Už byly připraveny i smlouvy s předtištěným datem 4. dubna 2003. Dokončení celé transakce zabránilo jen to, že v té době si celá parta ukousla své největší sousto, ostravskou Union Banku, a krátce nato putoval soudce Berka do vazby. Chystaný prodej Stavebního podniku Ralsko za padesát milionů korun byl obchod jako z učebnice tunelářství: vždyť jen podnikové byty v České Lípě později nový správce prodal za více než 240 milionů.

Taky bych to bral

Dosud spočítaná škoda, kterou gang zločinných správců způsobil, zřejmě přesáhne 200 milionů. Parta se navíc loni na jaře chystala přesunout na jižní Moravu, kde si vytipovala další podniky a Thonat tam od brněnské soudkyně Aleny Knapilové dostal první konkurz. Detektivové nyní prověřují, kam vlastně peníze mizely. Tuhý a Thonat mají sice nové domy, ale například soudce Berka bydlí v nájemním bytě a v katastru nemovitostí nemá žádný majetek.

Stanovisko aktérů není možné získat. Tři jsou ve vazbě a Berka nebo správce Kindl nezvedají telefony (při osobní návštěvě neotvírají). K zastižení je pouze znalec Martin Jurenka, od února stíhaný na svobodě, občanským povoláním vedoucí prodeje majetku litvínovského Chemopetrolu. Co říká tomu, že odhadl firmu na 50 milionů a nový správce prodal pouhou část téhož podniku za pětinásobek? „Můj posudek měl být jen pro potřeby správce,“ brání se Jurenka. A proč si za takový posudek naúčtoval neuvěřitelný milion korun? O přiměřenosti odměny se už Jurenka odmítá bavit a odkazuje na svého obhájce Ivana Fajmona. Ten v odměně nevidí problém: „Proč by byl proti, když mu správce nabízí takovou sumu. Já bych to bral taky.“

(Respekt)