Červenec 2004

Jed podávaný po kapkách.

Jaroslav Spurný

Rozum velí: Zamítněte gripeny - ale vláda se je chystá schválit

Všechno kolem toho obchodu podivně páchne, a přesto se jeho schválení nezadržitelně blíží. Tento týden (31. 05. - 06. 06. 2004, pozn. red. CS-magazínu) má vláda rozhodnout o pronájmu čtrnácti stíhaček gripen od Švédska. Přesně řečeno, projedná „Memorandum o porozumění mezi Českou republikou a Švédskem“, po němž už nebude smlouvě stát nic v cestě. Ze všech dostupných a vládou nevyvracených informací plyne, že by to byl špatný a krajně nevýhodný obchod. Musel by se však stát vyložený zázrak, aby neprošel.

Kdo by se vzpíral

Proti obchodu stojí nejméně tři vážné argumenty:

1. Gripeny jsou dražší než konkurenční F-16

2. Nejsou použitelné v NATO, protože nerozliší spojenecké stroje od cizích

3. Ani uchazeči, ani veřejnost se dodnes nedozvěděli, proč vlastně nabídka Švédska vyhrála. Zato předseda výběrové komise pak nastoupil do firmy, která bude dovážet gripeny i náhradní díly

Příznivcům gripenů se po čtyřleté kampani podařilo tak utahat, unavit a uvláčet kritiky, že přes všechny námitky se obchod posouvá stále blíž ke schválení. Deník Právo v pátek napsal, že unionističtí ministři by ještě mohli vrátit do hry americké F-16, a proto prý jednání kabinetu „neproběhne hladce“. Ale proběhne. Nic nenasvědčuje tomu, že by se většina vlády nákupu nějak zvlášť vzpírala.

Sociální demokracie hlasovala v Poslanecké sněmovně pro pořízení gripenů už za Zemana a žádný člen vlády za ČSSD ani nenaznačil změnu názoru. Naopak ministři Milan Urban a Miroslav Kostelka si notují, jak bylo nynější jednání se Švédskem úspěšné. Lidovci? Jejich předseda Miroslav Kalousek byl od samého počátku jedním z hlavních předáků „gripenové koalice“ a hlasování si ohlídá. Unie svobody by sice odpor klást mohla, ovšem třeba její ministr – a uchazeč o funkci předsedy – Pavel Němec je pro gripeny.

Těsně, tajně, draze

Kabinet Vladimíra Špidly po povodních v roce 2002 odpískal skandální nákup gripenů za zhruba 100 miliard, který chystala Zemanova vláda (z tehdejší soutěže na protest proti manipulacím ve prospěch výrobce gripenů, britsko-švédského konsorcia British Aerospace/Saab, odstoupili čtyři z pěti uchazečů). Loni v červenci se namísto toho rozhodl pronajmout čtrnáct stíhaček. Od té doby však podává informace po kapkách. Pokaždé když Špidlův kabinet přijde s novou zprávou, vyvolá to o čistotě obchodu pochybnost – a přesto se jede dál.

V červenci kupříkladu vláda oslovila deset spřátelených zemí, aby nabídly pronájem, leasing nebo prodej čtrnácti stíhaček. Proč na zakázku v hodnotě dvaceti miliard nebylo vyhlášeno výběrové řízení? Podle ministra Kostelky z nedostatku času. Ale jakýpak nedostatek času? Resort obrany v té době teprve začínal pracovat na nové verzi reformy armády a nebylo známo, kolik a jakých letounů budou vojáci potřebovat. (Ona představa je tajná dodnes.)

Na podzim nebyly prozrazeny podmínky soutěže – vláda neřekla ani to, zda bude pořizovat letouny, které lze zařadit do jednotek NATO, nebo se spokojí s hlídkováním v českém vzdušném prostoru. Když výběrová komise počátkem prosince označila za vítěze gripeny a za „těsně poražené“ stroje F-16, důvody zůstaly utajeny. Na únorovou žádost Spojených států o vysvětlení výsledku vláda odpověděla, že sdělí nevýhody F-16, ale nikoli výhody gripenů.

Pak přišel už zmíněný přestup šéfa výběrové komise Radka Novotného do Leteckých opraváren Malešice, jež budou mít gripeny na starosti. K dovršení všeho nedávno MF Dnes napsala, že pronájem švédských letounů přijde na 21,8 miliard, zatímco nabídka Belgie na modernizované F-16 by vyšla stát o pět miliard levněji. Ministr obrany Kostelka čísla potvrdil, ale odmítl je vysvětlit. Místo toho se veřejnosti předkládá jako velký úspěch, že Švédové „slevili stovky milionů“. Těch informací po kapkách už je příliš.

A pak transportéry

Tento týden reálně hrozí, že kvůli bůhvíjakým zákulisním dohodám koupíme letadla, která budou jen na okrasu. Američané nedodají švédskému výrobci gripenů kódové karty, které dokáží rozlišit nepřátelský letoun a zabraňují v boji sestřelit letadlo spojence. Švédsko není totiž v NATO, takže výrobce nemá na tyto tajné informace nárok. Gripen nedokáže nést nejmodernější americké letecké rakety typu AMRAAM, které si pořizuje do výzbroje česká armáda. Jedinou výhodou těchto strojů je pouze dokonalejší avionika, elektronický systém pilotování, který je podle expertů řadí o kategorii výš než F-16.

V následujících patnácti letech bude Česko do modernizace armády investovat kolem dvou set miliard korun. Pokud vláda schválí gripeny, bude to špatná předzvěst. Pak bude totiž následovat nákup obrněných transportérů za dvacet pět miliard korun. O něm se zatím tolik nemluví, rýsuje se tu však velmi podobný vývoj. Favoritem obchodu byla švýcarská firma Mowag. Vyhlášení soutěže bylo už dvakrát odloženo, podle neoficiálních informací se mění zadání, tak jako kdysi u gripenů, aby pasovalo na požadavky finské společnosti Patria (jejím dodavatelem je British Aerospace, který dodává i díly na gripeny). Přitom Mowag je podle odborného tisku skutečně lehký, mobilní transportér, jaký odpovídá našim závazkům vůči NATO, kdežto výrobek firmy Patria je pro alianční jednotky rychlého nasazení nevhodný.

Nikdo nemá v ruce důkaz, že za nákupem gripenů jsou sponzorské dary či úplatky. Ale jak jinak si vysvětlit tiché „memorandum o porozumění“ mezi zbrojaři a politiky, když vláda žádné racionální argumenty nepředkládá?

(Respekt)