Červenec 2004

Je zázrak, že to funguje

Erik Tabery

Je zázrak, že to funguje, říká bývalý předseda parlamentu a socialistický poslanec Klaus Hänsch

Kdybyste měl přesvědčit české voliče, aby šli k volbám, s nimiž ještě nemají zkušenost, co byste jim řekl?

Evropský parlament rozhoduje o zákonech, které platí ve všech zemích Unie. A zákony se přijímají na základě většiny, což znamená, že voliči mají šanci tyto zákony ovlivnit. Za druhé parlament rozhoduje o prezidentu Evropské komise a má jedinečnou pravomoc Komisi i odvolat. A za třetí – Komise není jen spolek dvaceti či pětadvaceti lidí, ale je to také administrativa, která musí mít demokratickou kontrolu, a to je další hlavní úkol nás poslanců.

V Česku se zatím kampaň týká spíše domácích témat než Evropy, jak je tomu v Německu?

Stejné. Taky musím všechna témata převést na domácí scénu. Když mluvím o reformě strukturálních fondů, tak musím lidem říci, že jde o to, zda bude Německo méně platit, ale také méně dostávat a podobně.

Občas v Česku zaznívá skepse, že takto malá země nemůže v Evropském parlamentu něco prosadit, protože má jen čtyřiadvacet poslanců z více než sedmi set. A proti silnému Německu či Francii nic nezmohou.

Na to je jednoduchá odpověď. My Němci budeme mít v parlamentu ze 736 poslanců 99 členů a to má velmi daleko do většiny. Pak tu bude 87 francouzských poslanců – takže i součet obou je stále většině velmi vzdálen. A záhy rovněž zjistíte, že 99 německých poslanců se velmi liší ve svých názorech a málokdy najdete jejich společné hlasování. Takže k zisku většiny je pokaždé nutno důsledně vyjednávat. A stačí, aby vám chybělo jen pár hlasů, a prohrajete, takže potřebujete přesvědčit malé i velké. Mimo Unii byste neměli vliv žádný, to byste maximálně dostali pohlednici, na které by stálo, o čem se ostatní rozhodli.

Dá se při rozhodování poslanců odbourat národní cítění?

Ne a nebylo by to ani dobře. Jdeme do toho společně s různým národním pozadím a navzdory či díky tomu jsme schopni spolu spolupracovat. A to znamená, že všichni musíme pochopit, že ani Brit, Němec či Čech se nemůže rozhodovat jen v zájmu své země, protože by to vedlo ke krachu. Každý samozřejmě máme na zřeteli národní zájem, ale k tomu se musíme ptát na zájem Brita, Dána či Čecha. Když pak najdeme společné řešení, tak se to podaří prosadit i v parlamentu. Tady se prostě musíte zajímat o jiné země a já považuji za úžasný zázrak, že to funguje. Občas jsou problémy, ale stále to pokračuje a funguje, a to po všech rozšířeních, která jsme zažili, takže věřím, že to bude fungovat i nyní.

(Respekt)