Červenec 2004

Medek: Rakousko dohnat nikdy nemůžeme

Renata Kalenská

říká bývalý chartista, exulant a Havlův kancléř Ivan Medek. Ledaže by se prý ve svém vývoji zastavilo.V Evropské unii nesmíme naletět na zdánlivě výhodné nabídky, říká exkancléř Hradu Ivo Medek.

LN: Budete mít problém vybrat si svého kandidáta do Evropského parlamentu?

Trochu problém mám. Ještě ho nemám vyřešený, ale k volbám samozřejmě půjdu.

LN: Komunista Miloslav Ransdorf prohlásil, že vládní koalice vyslala do voleb mdlé kandidáty a rovněž její eurokampaň byla mdlá. Souhlasíte s ním?

Já s Miloslavem Ransdorfem nesouhlasím skoro nikdy. Ani v tomto.

LN: Je tedy z čeho vybírat?

Je z čeho vybírat. Jako v celé naší politice. Tedy moc toho není.

LN: Jaká je podle vás kampaň?

Celkový dojem je katastrofální. Myslím, že byla převážně hloupá. Já jsem se tím tedy naprosto neřídil. Spíš jsem se na to díval z masochistických důvodů.

LN: Jste neustálý kritik české politické kultury, respektive nekultury. Domníváte se, že třeba eurokampaň tuto situaci vystihuje?

Myslím, že ano. Ale nejsem neustálý kritik. Já jsem s řadou věcí nikoli spokojen, ale vyrovnán. Vím totiž, že vaříme z toho, co zrovna máme v tom hrnci. Moc toho v něm není.

LN: S čím jste se vyrovnal?

Problém podle mne není ani tak v těch kandidátech, jako spíše v celé společnosti. Neví, co by vlastně chtěla. Spousta lidí k volbám nechce jít, protože je považuje za zbytečné. Uvažte, kolik lidí toho o EU nic neví... Co potom máte dělat? Jaký je národ, taková je politika.

LN: Říkáte, že lidé nevědí, co chtějí. Mnozí ale vědí - chtěli by se velmi rychle dostat na úroveň Německa či Francie. Ale když si to vezmeme v menším měřítku, lidé v severních Čechách se taky nemají tak jako ti v Praze.

Samozřejmě. Ten problém je v tom, že se tu uvažuje, kdy doženeme Rakousko nebo Německo. To jsou všechno nesmyslné představy. My bychom dohnali Rakousko, ale za předpokladu, že by se zastavilo! Ale pakliže Rakousko poběží pořád dál, tak je zbytečné o tom vůbec uvažovat. A není to rozhodující. Proč bychom je měli dohánět?

LN: Tuto záležitost glosovala mluvčí zastoupení EK v ČR Katharina von Schnurbein - nikdy nemůžeme žít v EU všichni stejně, každá země je jiná. A spravedlnost neznamená rovnost.

Máte naprostou pravdu. Nehledě k tomu, že kromě těch čtyřiceti let, které naši pozici hodně poznamenaly, je nutné i to, abychom se my sami podstatně změnili. Pořád ještě jsme na nižší úrovni produktivity práce proti západním zemím.

LN: Nechci, aby to zavánělo unifikací, ale dá se o Češích říci, jací ve vztahu k EU jsou?

Myslíme si, že se věci nějak vyřeší samy. A nejsme iniciativní. Ústřední problém spočívá v tom, že stále počítáme - a to se projevilo v těch eurospotech - co nám EU přinese. Skoro nikde jsem se nedočetl, co chceme do EU přinést.

LN: Vy jste se nad tím nedávno zamyslel: "Do EU vnášíme nedbalost, neschopnost dodržovat vlastní zákony, skepticismus".

A nic moc bych z toho neodvolával. Kdyby tady bylo víc takových bojovníků jako Václav Klaus, tak tady komunismus ještě pořád je.

LN: Ale co pozitivního jsme schopni do EU přinést? Není to tak, že si pořád jen něco nalháváme o zlatých českých ručičkách?

Nemyslím, že o těch zlatých českých ručičkách je to úplně nepravda. Jenže situace ve světě se změnila. Znám lidi, kteří dovedou spoustu věcí a nejsou úplatní. Mně se stalo, že jsem se pokoušel dát diškreci při výměně pneumatik a ti dva automechanici mi říkali úplně vyděšeně: "To u nás nepřichází vůbec v úvahu." Já jsem žasl. U nás v Praze!

LN: Co pozitivního jsme tedy schopni EU dát?

Myslím, že kdybychom ten náš skepticismus dokázali využít pozitivně, nenaletěli na každou zdánlivě výhodnou nabídku, nenechali se strhnout cestou nějakého luxusu... A hlavně bychom mohli dát EU uplatnitelné nápady. Uvedu malý příklad z Rakouska. Jednou jsem jel s venkovanem horským údolím. On mi ukázal na kopec, kde byla mýtinka. Vyprávěl mi, že na té mýtince nějaký sedlák chová býky na maso. Vždy na jaře je vyžene na horu, a než začne padat sníh, tak je zase musí sehnat dolů. A já jsem mu říkal: "Ale to se mu přece nemůže vyplatit! Vždyť je to šílená práce!" A ten sedlák mi odpověděl: "Vždyť ono se mu to nevyplácí. Ale dostává na to velikou subvenci EU!" Proč? Protože on dokazuje, že je možné získat kvalitní maso jenom pastvou. A to je nápad, který stojí za to.

LN: Jakou čekáte volební účast? Půjde to dolů a překonáme historicky nízkou hranici 58 % z posledních sněmovních voleb?

Bojím se, že to půjde zase dolů. Přece jen ten pátek... Když se u nás podíváte na silnice, vidíte, jaká je tu pracovní doba.

LN: Je tento nezájem české specifikum? Otakar Motejl vyprávěl, jak 26. listopadu 1989 stál u Nuselského mostu a s úžasem zíral na proudy aut, na lidi vracející se s čerstvými vejci z chalup, přičemž on měl do toho okamžiku pocit, že všech 15 milionů lidí prožívá jako on euforii oněch dní...

Já mám pocit podobný. Myslím, že toho víkendu a chalup se český člověk hned tak nevzdá.

LN: Proč se tolik lidí bojí, že v EU budeme občany druhé kategorie?

Straší je tím politici. Jsou si totiž vědomi, že oni sami už nebudou těmi prvními. Že budou v EP jen malou částí a nebudou už moci říkat: "Já, já, já". Oni vědí, že už nebudou stát na výsluní. A já bych dodal: "Zaplaťpánbůh za to." Pokud u nás někdo mluví o ztrátě suverenity, což je směšné, tak pokud se to vztahuje na toho politika, já jsem jen rád.

LN: Politici - třeba z ODS a KSČM - často zmiňovali i ztrátu národní identity. Zkusíte mi vysvětlit, co bychom mohli ztratit?

To je absolutně směšné. V kultuře jsme toho nejvíce dosáhli za doby Rakouska-Uherska. A identitu jsme si vytvářeli vlastními činy! Tedy především kulturními. Národní identitu nemůžeme ztratit, pokud zcela nezhloupneme. Vy jste zmínila dvě strany. A na tom je zajímavé, že v průzkumech tyto dvě strany, které stále straší a říkají, že do EU nechtějí, jsou na prvních místech!

LN: Jak si to vysvětlujete?

Pouze českou povahou. ODS je nejsilnější politickou stranou a lidem je úplně jedno, co říká. A komunisté mají své trvalé voliče.

LN: Ještě zpět ke kandidátům. Ocituji Janu Bobošíkovou: "Vstupuji do politiky. S předpokladem, že jen dočasně. Je to pro mne nová zkušenost, setkávat se s lidmi přímo, bez obrazovky." Je to správný přístup? Neměla by být politika spíše poslání? Nikoli jen jakási vědomě dočasná záležitost?

Myslím, že tuto větu by paní Bobošíková nikde na světě nemohla říci, protože by se diskvalifikovala.

LN: U nás ne.

Ne. U nás bude zřejmě zvolena, protože mnozí budou volit podle Novy a podle lidí, které znají z televizních obrazovek.

LN: A má být politika poslání?

Politika je řemeslo. A řemeslo má sloužit. Politikové zapomínají, že jsou našimi zaměstnanci, které si platíme. Oni nám peníze nedávají, nejsou našimi šéfy.

LN: Který aktivní politik je podle vás dobrý řemeslník?

Já jsem takové politiky znal v době svého dětství.

LN: Prohlásil jste, že česká společnost je manipulována politiky. Tehdy jste mluvil o ODS a ČSSD a opoziční smlouvě. Změnilo se vaše mínění? Strany čtyřkoalice, za kterou jste neúspěšně kandidoval do Senátu, se staly součástí socialistické vlády...

To je problém všech politických stran. Jsou netransparentní, měly by daleko víc komunikovat s lidmi. Čtyřkoalice se začala rozpadat, už když začala vznikat.

LN: Toho jste si byl vědom už ve chvíli, kdy jste za ni kandidoval?

Já jsem za ně kandidoval proto, protože jsem jim chtěl vytrhnout trn z paty. Byl jsem poslední v řadě a bylo za pět minut dvanáct. Muselo se už nějaké jméno oznámit. Bylo mi jich líto. Představte si, že by se dneska malé pravicové strany rozhodly, že budou kandidovat společně. Že udělají jednu silnou kandidátku. Ale ne! To se nestane! Ony mají spíš sklon k tomu, aby si ty volby prohrál každý sám za sebe. Takhle to ale dělá pravice všude na světě.

LN: Řekla bych, že se trochu mýlíte. Sdružení nezávislých a Evropští demokraté se tímto směrem vydali. Mají 3500 zastupitelů...

Ano. To je strana postavená zezdola. To je pravda. To uznávám.

LN: Říkáte, že není možné českou politickou scénu rozdělit na pravici a levici. V době, kdy ODS šéfoval Václav Klaus, jste tvrdil, že ODS není pravicová. Změnilo se pro vás něco výměnou předsedy?

Ne. Vadí mi ten populismus.

LN: Myslíte, že úspěšná opoziční strana nemusí být populistická?

Myslím, že to možné je. Ve chvíli, kdy ta strana začne uvažovat o tom, co si myslí lidé, a podle toho se chová, je to cesta do pekel. Pak se dostanete na úroveň, kdy říkáte: "My to říkáme proto, že to chtějí lidé."

LN: Jan Ruml, se kterým jste si blízcí, jako jediný otevřeně řekl to, co dělá většina politiků - tedy že se už naučil lidem před volbami říkat, co chtějí slyšet.

Já vím. To se politik naučí velmi snadno. Já si Jana Rumla vážím, protože si myslím, že má politický talent. Jak s ním zachází, je jiná otázka. A to jsem mu mockrát řekl. Někdy ho zahazuje. Nebo někdy...

LN: O něm neví?

Někdy o něm neví. Chvíli ho drží v rukou, pak ho zas na chvíli pustí. Jednou říká, že už do politiky nepůjde, pak zase říká, že půjde... Politik má být konsekventní.

LN: Jak byste nazval situaci na české politické scéně? Je to bída?

Bída ne. Ale dokud nebudou mladí lidé vychováváni ve školách a skrz média, tak to lepší nebude. Ale dnes před gymnazisty stojí vzory lidí, kteří mají peníze a moc. Chlapec z oktávy vám řekne: "Mně je úplně jedno, co si o mně myslí ředitel, protože jsem v soukromé škole a můj táta do ní dává tolik peněz, že z ní spíš vyletí ten ředitel!" To je těžké.

LN: Noviny by měly vychovávat... Co soudíte o návrhu poslankyně KSČM Levé, že by spisovnost jazyka v médiích měla být uzákoněna? Ptám se vás jako zkušeného publicisty.

Tohle je hloupost. Nemůžete uzákonit, jak má kdo mluvit a psát. Jazyk se vyvíjí, to je přirozené. Ale mám vůči novinám jednoduchý recept. Já můžu napsat a říct cokoli. Vy bez konzultace se mnou nemůžete ten text měnit. Vy ho ale nemusíte uveřejnit! A tím můžete vytvářet linii těch novin. Když pan doktor Macek napíše, že žena, která má za svobodna dvě děti, parazituje na společnosti, tak ten článek neuveřejním!

LN: Myslím, že je hlavní, že vámi zmíněný Mackův článek tehdy rozpoutal veřejnou diskusi.

Diskusi rozpoutal, zaplaťpánbůh. Ale ne takovou, aby si lidé mysleli: "Tohle si ani nemůže myslet!" Ve slušné společnosti by byl Macek odepsán. To tu neexistuje. U nás můžete říct jakoukoli pitomost a pořád vás lidé berou vážně.

LN: Přejděme k Václavu Klausovi. Ten sám sebe označil za největšího bojovníka proti komunistické ideologii v této zemi...

No, kdyby takových bojovníků bylo víc, tak by tady komunismus ještě pořád byl. Zdá se mi zvláštní, že to o sobě prohlásil. A ještě zvláštnější se mi zdá, že tomu pravděpodobně věří.

LN: Václav Klaus o vás chartistech mluví jako o nemilosrdných nenávistnících, vyzdvihuje lidskou pasivitu, která prý způsobila pád totality... Proč myslíte, že to dělá?

Jeho veliký problém je v tom, že lidem, se kterými a priori nesouhlasí, podsouvá věci, o kterých je přesvědčen, že si je ti lidé myslí. On si myslí, že chartisté jsou přesvědčeni, že porazili komunismus. Já žádného takového chartistu neznám. Nikdo z nás si to nemyslí! My jsme pouze informovali svět o tom, co se tu děje. Je tady jedna prostá věc, o které pan prezident Klaus zřejmě neví. Když se objevila Charta, tak se na Západě objevil názor, že je tím rehabilitována občanská společnost, protože do té doby jsme měli snad nejhorší pověst ze všech východoevropských států.

LN: Právě kvůli té pasivitě.

Ano. Kvůli své absolutní a proklamované pasivitě. Z principu odmítnout účast na kritice režimu je legitimizace pro toho člověka. On tím říká: "Já jsem takový, jaký jsem, a nebudu proti komunismu. Já nejsem antikomunista."

LN: A to podle vás říká Václav Klaus?

Ano. On říká: "Já jsem nekomunista, já nejsem antikomunista." Nekomunista může být kdokoli, kdo o tom komunismu vůbec nic neví. Jsem nekomunista? No a co? Ale člověk, co o tom něco ví, musí mít nějaký postoj. Když nemá, tak prosím. Ale pak se divím, že to sám o sobě říká.

LN: Co o sobě podle vás Václav Klaus říká, když před politickými vězni tvrdí, že evropský superstát by bylo větší nebezpečí než komunismus?

Když dovolíte, tohle já nebudu komentovat. Přestože normálně není mým zvykem říkat "nekomentuji". Myslím, že pan prezident přesně nevěděl, co říká.

LN: Klause jste označil za člověka s naprosto odlišnými postoji, než jaké má Václav Havel. Předpokládám, že něco na prezidentu Klausovi oceníte. Jinak by to vyznělo jako adorace Havla.

Samozřejmě. Václav Klaus je suverénní člověk s obrovským rozsahem vzdělání ve svém oboru. Dovede svoji ideologii prosadit, dovede o ní přesvědčit lidi. A to všechno jsou velmi cenné vlastnosti pro prezidenta.

LN: Řekl jste: "Havel je statečný člověk, ale nemá rád konflikty." Jak ve stejné kategorii oceníte Klause?

To možná bude zajímavé srovnání. Myslím, že Václav Klaus ve chvíli, kdy se dostává do krize a je napadán, se okamžitě mobilizuje a je to pro něj živná půda. Tam on se cítí ve svém živlu. Kdežto Václav Havel je citlivější.

LN: Klaus je tedy podle vás opak v tom, že má rád konflikty. Jak je to ale s tou statečností?

Statečnost je něco úplně jiného. Je to schopnost přinášet oběti.

LN: Myslíte, že Václav Klaus není schopen přinášet oběti?

Nevím, jestli bych to řekl takto ostře...

LN: Samozřejmě to zmírněte.

Rozdíl mezi Václavem Klausem a Václavem Havlem je patrný nejen na první pohled, ale především podíváme-li se na jejich životopisy.

LN: Před pár dny zemřel Ronald Reagan. Kým pro vás byl?

Reagan byl zajímavý člověk. Nebyl vůbec hloupý. Ani primitivní. Byl to člověk jednoduchý. O tom není pochyby. Ale byl to člověk naprosto pevných postojů a zásad, i když si své projevy nepsal. To je jedno. Těžko mu to můžeme vyčítat. Beneš si taky nepsal všechny svoje projevy sám. Ani Masaryk si všechno nepsal sám. To dělal jenom Václav Havel. A vyčerpávalo ho to. Ale Ronald Reagan měl svoji zcela jasnou vizi. Tedy, že je potřeba porazit komunismus. Samozřejmě, že bychom mohli relativizovat otázku, jestli se mu podařilo komunismus uzbrojit. Jestli to byl hlavní důvod porážky komunismu. Komunismus se hroutil tak jako tak. Ale Reagan tím, že přestal s komunisty debatovat a označil Sovětský svaz za říši zla, začal dělat řadu praktických věcí. Protože byl pragmatik. U tak velké země si nevystačíte jen s ideologií.

LN: Poslední poznámka. Řekl jste, že jen Havel si psal své projevy sám. Troufla bych si tvrdit, že i Klaus si je píše sám.

To je pravděpodobně pravda.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)