Červenec 2004

Není se čemu divit

Tomáš Krystlík

Řeč je o výsledku českých voleb do Evropského parlamentu. Vítězství ODS překvapivé není, je-li její největší kontrahent, ČSSD u moci a nedaří-li se mu vydávat nutná nepopulární opatření vlády za svůj úspěch. Existuje však i další příčina úspěchu ODS ve volbách, kterou čeští komentátoři opomíjejí, tzv. “ochrana českých národních zájmů”, což je prachsprosté dutí do trub nacionalismu. Tím se vyznačuje celá ODS jako strana, zejména její vedoucí kandidát do EP, “stínový” ministr zahraničí Zahradil, odporný to český nacionalista.

V zapšklém Česku přináší obrana českých kmenových zájmů hlasy voličů. Proto dnes, ve století jednadvacátém, nikdo z českých politiků nenachází odvahu se postavit proti přetrvávajícím projevům nacionalismu století 19. “Na Benešovy dekrety si sahat nedáme, zůstanou navždy součástí českého právního řádu” (popřípadě “jsou již vyhaslé”, “neaplikují se”), “nepřipustíme změnu výsledků druhé světové války”, “odsun byl následkem nacistického teroru za války” a tak podobně to zní českou kotlinou napříč celým politickým spektrem.

Přitom by se Benešovy dekrety mohly zrušit ex nunc (ode dneška) a mnoho by se nestalo. “Vyhaslé” nejsou, protože se používají v dnešních restitučních sporech zejména s českou šlechtou, tedy se podle nich rozhoduje.

Češi nejsou schopni ještě po téměř 60 letech pochopit, že vyhnání převážně žen dětí a starých lidí z domovů, které obývali po staletí, není v příčinné souvislosti s terorem německého nacionálního socialismu v protektorátu. Nikdo z nich nevnímá, že český šovinismus je srovnatelný s oním zcela nejhorším v Evropě, srbským a že česká etnická čistka vůči spoluobčanům hovořícím německy v letech těsně poválečných se v zásadě neliší od srbských etnických čistek v Chorvatsku, Bosně a Kosovu ke konci 20. století.

Šovinismus se nevyhýbá ani sdělovacím prostředkům. Jeho indicií je – hlavně v novinových článcích - hojný výskyt pojmu “národ”. Teprve, když se tento termín nehodí, píše se o “občanech”. Obé se používá ve významu “obyvatelstvo” (ČR). Redaktoři tak bezděčně projikují do svých článků své nacionalistické smýšlení, případně nejsou schopni rozeznat zrádnost záměny těchto termínů. Ať je příčina jedna nebo druhá - pro další vývoj v Česku je to neblahé.

Sdělovací prostředky zdůvodňují úspěch komunistů ve volbách (druhé místo za ODS) různě. Nejčastěji disciplinovaností voličů KSČM a odklonem voličů, dříve komunistických přívrženců poté volících sociální demokraty od politiky ČSSD. Nikdo však nevzpomněl faktu, že příklon ke komunismu mají Češi zprostředkován od svých předků a ve svém myšlení zakódován výchovou v rodině, napodobováním vzoru a podobně. Vychvalovaná I. republika byla, poměřováno počtem členů tehdejší komunistické strany k celkovému počtu jejího obyvatelstva, nejzkomunizovanější zemí světa - předstihla i SSSR. To zanechalo, ne že ne, stopy v myslích dalších, dodnes žijících generacích. První republika byla také v duchu vypjatého českého nacionalismu státem jen pro Čechy, kde národnostní menšiny (včetně Slováků) byly jen trpěny. Stejným mechanismem výše popsaným zůstali Češi dodnes nacionalističtí, xenofobní a jsou nadále ovládáni národními pudy, kterých pak bezostyšně zneužívají dnešní politické strany.

Kromě povzbuzování českého šovinismu mají obě zvítězivší strany ODS (9 zástupců v EP) a KSČM (6 zástupců) ještě něco společného: skepticismus vůči Evropské unii. Takže zvolením jejich zástupců do EP čeští voliči také signalizovali, že smýšlejí protievropsky, a dokumentovali, že se - zejména ODS - podařilo povzbudit jeden z jejich národních pudů: strach před domněle možnou nadvládou cizáků národu holubičích povah.

Protože prakticky každý měl v rodině černou ovci, která se zkompromitovala spoluprací s StB nebo členstvím ve zločinné KSČ, byli voliči ochotni delegovat do EP i estébáka-profesionála, současně též bývalého komunistu, ačkoliv jej mohli použitím preferenčních hlasů na kandidátce odsunout vzad a tak zabránit jeho zvolení. Tristní výpověď o stavu mravů v Česku.

Častá mediální prezentace, hlavně v televizi, dělá divy. Pro voliče není důležitý program kandidáta, co hodlá dotyčný v EP dělat, nýbrž délka doby, po kterou byl vidět na obrazovce oblíbené televizní stanice. Tak se do EP dostal i Vladimír Železný (pořad Volejte řediteli), za kterého český stát musel zaplatit desetimiliardové odškodné, a s ním i moderátorka politických diskusí Sedmička na Nově Jana Bobošíková, která v nich nepokrytě stranila jak Železnému, tak především politikům a politice ODS. Bude-li schválena přímá volba prezidenta, můžeme se podle stejného mechanismu dočkat Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové na Hradě, kam je prosadí lid zhlouplý čtením bulvárního Blesku, sledováním televize Nova a chlemtáním piva.