Červenec 2004

Kdopak by se mýtů bál?

Emanuel Mandler

Jen na okraj si dovoluji poznamenat, že můj článek byl uveden pod mým jménem. Proti tomu polemika z e-mailové adresy jurax@seznam.cz je podepsána pouze Jura. Autor se zřejmě obává, že kdyby se podepsal svým jménem, že bych ho spolu četou sudetských úderníků roznesl na kopytech. Nemají to tak úděsně nekonformní lidé, jako je pan Jura, právě lehké…

A když už jsem začal s formalitami, nedá mi to, abych v nich nepokračoval. Hned zpočátku se Jura ptá, zda snad má "dovodit, že Němci válku nezačali, Heydrich nebyl ničema atd.” Odvodit prý to má z tohoto mého výroku : "Takže se od příznivců vyhnání Němců a Benešových dekretů dozvídáme totéž, co jindy: Němci začali válku, Heydrich byl ničema"… Nevyjadřuji pochopitelně ani náznak pochybnosti o tom, že Němci nezačali válku, že Heydrich nebyl ničema. Vřazovat do mého výroku takovou pochybnost nemá s logikou a s elementární slušností nic společného.

Podle další takové logiky prý podle pana Jury lze z článků Bohumila Doležala "dovodit", že je, "diplomaticky řečeno Němcům a Německu velmi nakloněn". Nevím, jak je Bohumil Doležal Němcům "nakloněn" či "nenakloněn". Vrtá mi ale hlavou, co je na tom špatného, být nakloněn Němcům. Vždyť jsou to naši sousedé - máme je snad opět nenávidět?

Další zvláštní tvrzení pana Jury je, "že sudetští Němci šli heim ins Reich po právu"… Nechci věřit svým očím, ale p. Jura si skutečně myslí, že Němci byli z Československa vyhnáni "ins Reich". To se důkladně mýlí, byli vyhnáni do rozbombardovaných okupačních pásem Německa, kde rozmnožili počet na smrt vyhladovělých domácích obyvatel, kteří ani neměli kde spát. Říci, že "po tom toužili", je poněkud cynické, a pokud jde o více než půldruhého miliónu vyhnaných dětí a mladistvých, více než cynické.

To se již pan Jura dokonale ocitl v říši mýtů. Odsud převzal nadávku sudetským Němcům, že byli Hitlerovou pátou kolonou. Kdo věděl něco o Hitlerovi, když mírové dohody přiřkly sudetské Němce Československu? Ovšem sudetští Němci k Československu nechtěli, stali se jeho součástí násilím, jenže - jak by jejich postoj dal nazvat "pátou kolonou"? Je pravda, že sudetským Němcům se hrátky s Hitlerem příliš nepodařily (právě tak jako Čechům se později nepodařily hrátky se Stalinem). Ale to, co jim pan Jura tolik vyčítá, hlavní odpovědnost za Hitlerův přístup k neporušeným českým zbrojovkám a k výzbroji československé armády, tuto hlavní odpovědnost mají nikoli oni, nýbrž západní mocnosti, které jednaly v Mnichově adolescenčně a takové "maličkosti", jako byly velké zbrojovky, si nevšimly.

Nevím, podle čeho pan Jura došel k závěru, že "pouze bloud by si nechal doma třímiliónovou cizí, nepřátelskou a nenávistnou, byť zatím dočasně skřípnutou menšinu…". Bezprostředně po válce by Němci zůstali v Československu náramně rádi, vždyť zde byly jejich domovy, vsi a města. Proč neměli Němci zůstat, bydlet a pracovat tam, kde odjakživa žili? Kdo si vymyslel (kromě Stalina), že je normální vyhánět miliony lidí z jejich domova?

A po válce by další vztah sudetských Němců k Československé republice záležel na tom, jak by si ona sama dokázala uspořádat své vnitřní problémy; kupříkladu při federativním uspořádání mohli mít Němci všechna nezbytná národnostní práva. Vyprávění pana Jury o tom, jak po sametu by Němci vznesli požadavek na národní sebeurčení, jak by se našli noví Henleinové a jak by to mohlo vést k bombardérům nad českou kotlinou - nepatří to spíše do říše bájí?

A vrchol všeho je, když on podobně jako ostatní čeští nacionalisté žehrá že jsme nedostali od Němců reparace. Dostali, vzali jsme si je. Každému vyhnanému Němci jsme vzali všechny nemovitosti, jeho movitý i osobní majetek (nad 50 kg), vzali jsme jim celou velkou pohraniční oblast, všechny vsi městečka i města, dílny, továrny, polnosti - za to, že český stát nedokázal pohraniční oblasti osídlit a uchovat v civilizovaném stavu (takže z těchto "reparací" dohromady nic nebylo), nemůžeme nikomu jinému dávat vinu než sobě. Myslím, že o reparacích je lepší být pěkně zticha.

Pan Jura došel posléze k závěru, že sudeťáci "mohli dopadnout hůř". Kdyby nebylo civilizovanějšího světa v Evropě a ve světě a vše záleželo jen na pražské vládě, jistě by také hůř dopadli. Je neuvěřitelné, kolik je u nás lidí, kteří se takovým krutě cynickým stanoviskem dokáží ještě dnes vychloubat.