Červenec 2004

Washington-Londýn, osa zla

Emanuel Mandler

V editorialu šéfredaktora časopisu Stern čteme, že dnes "připravují výčitky ohledně mučení hlavního velitele a jeho britského vazala na Downing Street o poslední zbytek důvěry, nyní se stali exportéři lidských práv, jak se sami nazývají, Bush a Blair, osou zla. Americký prezident morálně zbankrotoval."

Je to poněkud extrémní výrok, ale podobné nemusíme hledat, je jich víc. Média útočí proti Spojeným státům a jejich vládě, nechutné snímky mučení a týrání v Iráku zaplavují svět. Každého člověka, intelektuála zvláště, stavějí před řadou otázek, které často bohužel už tím, jak jsou položeny, mohou působit destruktivně. Jeffrey D. Sachs v článku "Směřování k barbarismu" (MF DNES 29. 5.) odmítá rozdíl mezi "civilizovanými" a "barbarskými" národy, protože, jak se zdá, Spojené státy "jsou schopny páchat zvěrstva stejně jako kdokoliv jiný, jak ukazuje týrání ve věznici Abú Ghrajb." Na základě toho dochází Jeffrey Sachs k závěru, že právě tak, jak se vyjádřil v anketě jistý penzionovaný americký podnikatel ("Pozabíjejme je všechny. Smeťme je z povrchu zemského." ), by se vyjádřil nacistický pohlavár.

V ostrém protikladu s tím je postoj Dee Nickel, majitelky malého baru v západní Virginii. Zmíněný editorial Sternu uvádí (zřejmě pro výstrahu) její výrok: "Nemáš právo ptát se na obrázky ve vězení. Němečtí vojáci tam nejsou, naši kluci a holky tam nechávají své životy… Nevidím, že by tam někoho zabili."

Je to zvláštní. Ať už se nám obsah výše uvedených výroků líbí jakkoli, jedno je pozoruhodné. Prostá majitelka baru má více vůle k rozlišování než intelektuálové. Je přece nutně zapotřebí rozlišit omezené skupiny cynického a sadistického obyvatelstva v civilizovaném světě od vražedných skupin teroristů a fundamentalistických radikálů, jimž se v některých státech dobře daří (nejde tedy o barbarské národy, jde o státy, z nichž barbarství a terorismus vyzařuje do civilizovaného světa - je otázkou, proč se Stern diví, že v některých muslimských zemích je Usáma bin Ládin mnohem populárnější než George Bush - a to zdaleka neuvádí "nejbarbarštější" státy).

Týrání v Iráku a jeho sadistické snímky zaslouží odsouzení a potrestání. Ale je strašně důležité, zda tam "někoho zabili" nebo ne. Násilí a zvůle má své stupnice. Mnoho intelektuálů v současné době nechce rozlišovat. Nacistický pohlavár by se jistě vyjádřil podobně jako americký podnikatel, rozdíl je v tom, že nacistický pohlavár ono "pozabíjejme je všechny" důkladně uskutečňoval, kdežto penzionovaný Američan řekl, co ho právě napadlo. Ve Spojených státech je jistě hodně hrubých sadistických lidí, ale Spojené státy nejsou sadistický stát. Proč jsou najednou snímky týrání v celém euroamerickém světě důležitější než tisícovky obětí teroru ve Spojených státech, Izraeli, Saúdské Arábii, v Africe? Proč jsou intelektuálové tak pobouřeni proti Západu, že v Cannes čtvrt hodiny tleskali politické grotesce, která dostala první cenu jen proto, že útočí na amerického prezidenta?

Spolu s rostoucím počtem škol přibývá vzdělanců a jejich význam. Intelektuálové se vzbouřili. Intelektuální svět je sám o sobě bez hranic, intelektuálové sami musí umět tyto hranice vytvořit - ne nadarmo říká Bůh Foltýnovi v Čapkově hezké knížce: rozděluj, odlišuj! Přestanou-li intelektuálové s takovou namáhavou prací, mohou na základě iluze, že hranice jako takové jsou zbytečné, dospět až k sebevražednému pacifismu. Pak také hranice mezi civilizací a barbarstvím (Jeffrey Sachs) jsou umělé a zbytečné.

Takže - jak je nadepsán editorial ve Sternu - "demokracie se potřebuje vzdát násilí". Je to samozřejmě naopak, demokracie musí mít neustále k dispozici násilí proti totalitě a dalším svým odpůrcům. Jako by poučení z Mnichova 1938 nestačilo k závěru, že pacifismem demokracie vytváří především vražedný nástroj sama proti sobě.

Intelektuálové nejsou vyvolení. Ale buď jsou si vědomi své odpovědnosti, zvláště politici a pracovníci médií, nebo pracují proti vlastní civilizaci. Není tak obtížné přijít na to, že Američanům je třeba v Iráku pomoci, a ne jim házet klacky pod nohy. Pokud by se pak demokracie vzdala násilí, jak k tomu radí Stern, vydala by se bezbranná do rukou necivilizovaných nepřátel.