Červenec 2004

Okupovaná, nebo sporná území?

Rezoluce, kterou vloni palestinská delegace předložila Radě bezpečnosti OSN, opět označila Západní břeh a Pásmo Gazy za "okupovaná území". Odkazy na izraelskou "zahraniční okupaci" se objevily také v návrhu deklarace na světové konferenci OSN proti rasismu v Durbanu.

Tato označení nejsou pouhým řečnickým obratem: mají podpořit legitimitu určitých palestinských požadavků. Palestinská tvrdošíjnost v opakování termínu "okupovaná území" je totiž spojena s tvrzením, že se na tato území vztahuje Čtvrtá ženevská úmluva z r. 1949. Vedle toho však palestinský mluvčí hovoří v případě izraelské vojenské akce v oblasti A o porušování palestinské suverenity. Jenomže pokud Izrael "napadl palestinská území", pak logicky nemohou být považována za "okupovaná"; jsou-li však "okupovaná", Izrael je nemohl "napadnout".

Tradiční izraelské definice

Izrael vstoupil na Západní břeh a do Pásma Gazy během šestidenní války v r. 1967. Izraelští právní experti tradičně odmítali snahy definovat Západní břeh a Pásmo Gazy jako "okupovaná území", na než se vztahují základní mezinárodní úmluvy týkající se vojenské okupace. Bývalý předseda nejvyššího soudu Meir Samgar v sedmdesátých letech napsal, že de iure není možné na případ Západního břehu a Pásma Gazy aplikovat Čtvrtou ženevskou úmluvu z r. 1949, protože "tato úmluva je založena na předpokladu, že zde existuje nějaká legitimní suverenita, která je násilím vypuzena."

Skutečnost je však taková, že před r. 1967 okupovalo Západní břeh Jordánsko a Pásmo Gazy okupoval Egypt. Jejich přítomnost na těchto územích byla výsledkem jejich ilegální invaze v r. 1948. Jordánská anexe Západního břehu v r. 1950 byla uznána pouze Velkou Británii a Pákistánem a odmítnuta většinou mezinárodní komunity včetně arabských zemí.

Mezinárodní právníci obvykle dělají rozdíl mezi "agresivním dobytím" a územním sporem, ke kterému dochází po válce o sebeurčení. Bývalý vládní poradce Stephen Schwebel, který později předsedal Mezinárodnímu soudnímu tribunálu v Haagu, v r. 1970 k případu Izraele napsal: "Tam, kde se předchozí držitel zmocnil území nezákonně, má stát, který následně převezme kontrolu nad tímto územím v legitimním sebeobranném boji, oproti předchozímu držiteli větší vlastnický nárok."

Izrael vstoupil na Západní břeh až po opakovaně jordánské dělostřelecké palbě a pozemních manévrech porušujících platné hranice příměří. Navíc irácké síly v tu dobu překročily Jordánsko a byly připraveny vstoupit na Západní břeh. Za těchto okolností dokonce i OSN odmítla sovětské snahy označit Izrael jako agresora šestidenní války. V každém případě na základě rezoluce OSN č. 242 z listopadu 1967 (která sloužila jako podklad pro Madridskou konferenci v r. 1991 a pro Deklaraci zásad v r. 1993) se má Izrael z těchto území stáhnout na "bezpečné a uznané hranice", což znamená nikoli nutně z celého území obsazeného v šestidenní válce. Tyto formulace jsou výsledkem měsíců nesnadných diplomatických jednání. Jinými slovy, Rada bezpečnosti OSN uznala, že Izrael má právo zajistil si nové obranyschopné hranice na části těchto území.

Z rezolucí č. 242 a 338 je zřejmé, že pouze vyjednávání mohou určit, která část těchto území nakonec případně Izraeli a která bude ponechána arabskému protějšku. Poslední legální vymezení území, které zahrnuje také strategické zóny nazývané dnes Západní břeh a Pásmo Gazy, provedlo Společenství národů v r. 1922 v mandátu pro Palestinu, který uznal židovské národní právo na celé mandátní území. Spojené národy zachovaly tato práva podle článku 80 charty OSN navzdory ukončení činnosti Společenství národů v r. 1946. Na základě těchto podkladů mezinárodního práva nemůže být Izrael na území Západního břehu a Pásma Gazy označován za "zahraničního okupanta".

Důsledek Oslo: Jsou Západní břeh a Pásmo Gázy "okupovány" z právního

hlediska?

Podle dohod z Oslo převedl Izrael zvláštní pravomoci z vojenského správy Západního břehu na nové vytvořenou Palestinskou samosprávu. Již v r. 1994 došel právní poradce mezinárodní organizace Červený kříž, Dr. Hans-Peter Gasser k závěru, že jeho organizace nemá žádný důvod monitorovat v Pásmu Gazy a oblasti Jericha chování Izraele na základě Čtvrté ženevské úmluvy, neboť tato úmluva již není relevantní vzhledem k nástupu palestinské samosprávy na těchto územích. Od té doby přešlo pod palestinskou jurisdikci 98 procent palestinské populace na Západním břehu a v Pásmu Gazy. Izrael přenesl na orgány samosprávy 40 oblastí civilní pravomoce a také odpovědnost za bezpečnost a veřejný pořádek. Ponechal si pravomoc nad zajištěním vnější izraelské bezpečnosti a bezpečnosti izraelských občanů.

Tato zbytková práva byla ve větší míře uplatněna v posledních měsících v odpověď na eskalaci násilí a ozbrojených útoku vedených proti Izraeli z rozhodnutí palestinské samosprávy. V samotné Čtvrté ženevské úmluvě (článku 6) se praví, že mocnost se označuje za okupační pouze v případě, že uplatňuje na daném území vládu. Podle ranějších Haagských pravidel z r. 1907 může být území považováno za okupované pouze je-li pod výkonnou a trvalou kontrolou okupanta. Z hlavních mezinárodních dohod týkajících se vojenské okupace tudíž plyne, že po přenesení autority že strany Izraele na palestinskou samosprávu podle dohod z Oslo je obtížné nadále označovat Západní břeh a Pásmo Gazy za "okupovaná území".

Nepřekvapí proto, že Spojené státy odmítají v OSN slovní spojení "okupovaná palestinská území". V březnu 1994 prohlásila velvyslankyně USA při OSN Madeleine Albrightová: "Jednoduše nepodporujeme označování území obsazených Izraelem v r. 1967 jako okupovaná palestinská území."

Označovat Západní břeh a Pásmo Gazy jako "okupovaná palestinská území" je nesprávné a zavádějící. Přesun vládních pravomoci podle dohod z Oslo značně posiluje izraelskou pozici, že hlavní mezinárodní konvence týkající se vojenské okupace se na tato území nevztahují. Popisovat tato území jako "palestinská" slouží možná palestinské propagandě, ale předchází výsledky budoucích územních vyjednávání, které předpokládá rezoluce OSN č. 242. Také to slouží současné palestinské snaze získat na mezinárodní scéně podporu palestinských nároků a naopak dosáhnout úplného odmítnutí izraelských základních práv.

Bylo by mnohem přesnější popisovat tato území jako "sporná území", na než si obě strany činí nárok. Ty rezoluce OSN, které označují tato území jako palestinská, zřetelně komplikují samotný základ mírového procesu v budoucnosti.

(přeložil lima)

(Jerusalem Center for Public Affairs, jcpa@netvision.net.il)