Červenec 2004

28.6.1914 - vražda následníka trůnu

Tomáš Pavlica

Každý panovník musí mít následníka. Císař František Josef I. měl na své následníky smůlu. Ve zdraví přežil čtyři, z nichž jen jeden zemřel smrtí jakž takž přirozenou. František Josef I. se stal císařem v r. 1848 ve věku 18 let. Byl svobodný a bezdětný, aspoň oficiálně. Jeho následníkem se stal o rok mladší bratr Ferdinand Maxmilian. Oba bratři měli rozdílné povahy. František Josef I. byl střízlivý, Maxmilian romantický. Už v ranném mladí absolvoval plavbu kolem světa na parní fregatě Navara. Oženil se s belgickou princeznou Charlottou a bratr jej jmenoval místodržitelem Lombardie a Benátska, části severní Itálie, která tehdy patřila Rakousku. Ale r. 1854 se František Josef z lásky oženil s bavorskou princeznou Alžbětou z rodu Wittelsbachů. V r. 1855 s ní měl dceru Giselu a 1858 syna Rudolfa.

Maxmilian přestal být následníkem, císař jej pro útěchu jmenoval velitelem rakouského válečného loďstva. Maxmilianovi však brzy svitla naděje na císařskou korunu. R. 1861 vyhlásil mexický prezident Benito Juarez, že Mexiko na dva roky zastavuje splácení zahraničních dluhu. Věřitelské země protestovaly. Na konci roku 1961 se vylodilo spojené francouzsko-britsko-španělské vojsko v přístavu Vera Cruz a brzy obsadilo hlavní město. Juarez ustoupil s vládou a vojskem do severního Mexika a zahájil partyzánskou válku.

Francouzský císař Napoleon III. se rozhodl udělat z Mexika císařství závislé na Francii a korunu nabídl Maxmilianovi. Ten přijal a r. 1963 odjel do Mexika, opět fregatou Navara. Manželku nechal pro jistotu v paláci na Korfu. Napoleon III. pod dojmem hrozící války s Pruskem odvolal počátkem r. 1867 svá vojska z Mexika. Maxmilian zůstal. Juarez vítězil, Maxmilian byl v dubnu 1867 zajat a v červnu odsouzen k smrti a popraven v pevnosti Quertano. Tělo vydal Juarez Rakousku. Do Terstu jej odvezla opět fregata Navara, Maxmilianova osudová loď.

Korunní princ Rudolf byl ženat s belgickou princeznou, ale měl řadu milenek. Byl nadaným přírodovědcem, chtěl tyto vědy dokonce studovat na univerzitě, což mu ovšem rodina nedovolila. Byl iniciátorem rozsáhlého díla Österreichische Monarchie im Wort und Bild (Rakouská monarchie slovem a obrazem), do kterého napsal několik kapitol, pochopitelně pod pseudonymem. V lednu 1889 spáchal spolu se svou milenkou, baronesou Mary Veeserovou, sebevraždu na svém zámečku Mayerling blízko Vídně. Sebevražda je nepochybná, oba zanechali dopisy na rozloučenou. Nemocní nebyli, to potvrdila soudní pitva. Důvod je tedy nejasný.

Dvorní dáma Rudolfovy manželky, hraběnky Larischová z karvinských Larischů, tvrdí, že existovalo spiknutí mezi Rudolfem a arcivévodou Janem Salvatorem. Císař měl být sesazen, Rudolf se měl stát císařem, Jan Salvator králem uherským.

Faktem je, že Jan Salvator byl několik týdnu po Rudolfově smrti vyloučen z habsburského rodu. Přijal občanské jméno Jan Ort, oženil se se svou milenkou Bertou Czujovou, dcerou univerzitního profesora, a vyplul s ní na své jachtě k plavbě kolem světa. Jachta zmizela někde v jižním Atlantiku. Kolem 40. rovnoběžky jižní šířky je pásmo častých bouří a uragánů, říká se mu "řvoucí čtyřlístek, ztroskotává tam hodně lodí. Jeden skutečný případ popsal akademik František Běhounek v knize Trosečníci z Kronborgu.

Následníkem se stal nejmladší bratr Františka Josefa Karel Ludvík. Karel Ludvík se narodil v r. 1833, byl ženat s neapolskou princeznou Marii Annunziatou. Byla krásná, inteligentní a vzdělaná. Měli několik děti, ale brzy zemřela na dědičnou tuberkulózu. Jejím prvním synem byl František Ferdinand, narozený r. 1863. Po její smrti potřeboval Karel Ludvík matku pro své malé děti, proto se oženil s portugalskou princeznou Marii Terezii, tehdy sedmnáctiletou. Manželství bylo šťastné, měli spolu dvě dcery. Karel Ludvík žil v Insbrucku měšťanským životem. Věnoval se rodině, sbíral známky, večer chodil do hospody na pivo a rozmlouval se sousedy "o žních, daních, o počasí", jak píše Svatopluk Čech.

Čekalo se, že funkci následníka brzy předá synovi, ale nestihl to. V r. 1896 navštívil Palestinu a také místo na břehu řeky Jordán, kde podle evangelií Jan Křtitel pokřtil samotného Krista. Přes varování průvodců se napil z posvátné řeky. Jordán je v těchto místech široký jako Berounka u Karlštejna a stejně špinavý. Karel Ludvík za týden zemřel na tyfus.

Následníkem se stal jeho nejstarší syn František Ferdinand. O Františka Ferdinanda se začala veřejnost poprvé zajímat v r. 1875, to mu bylo 12 let. Tehdy ve Vídni zemřel Habsburk Ferdinand d'Este, bývalý vévoda modenský. Jeho otec, syn císařovny Marie Terezie, se přiženil do vládnoucího rodu d'Este a r. 1803 se stal modenským vévodou. Jeho syn Ferdinand musel r. 1860, po sjednocení Itálie pod vládou dynastie piemontské, odejít do Rakouska. Včas si ovšem odsunul většinu jmění. V r. 1875 zemřel a kvůli shodě jmen odkázal svůj majetek Františku Ferdinandovi pod podmínkou, že přijme rodový přídomek d'Este, aby nevyhynul. František Ferdinand to přijal, majetek stál za to. Hotové peníze, palác ve Vidní, sbírka šperků a starožitností, několik panství v Čechách, největší z nich Konopiště. Celková hodnota 5 miliónů zlatých František Ferdinand jako Ferdinand d´Este se stal nejbohatším habsburským arcivévodou.

Ferdinand, jako všichni mužští Habsburkové, musel sloužit v armádě. Sloužil z Uhrách, byl velitelem 28. pěšího pluku v Praze, pak se stal generálmajorem a velitelem pěší brigády v Českých Budějovicích. Počátkem ledna 1898 byl pozván do Prahy na ples pořádaný českým místodržitelem hrabětem Thunem. Na něm se zamiloval do dcery hraběte Chotka Žofie, tehdy šestadvacetileté, a ona do něj. Brzy byl přeložen do Vídně a své lásce našel místo dvorní dámy manželky arcivévody Bedřicha (markýz Gero z Bezručových básní)., který žil v Bratislavě.

Ferdinand to měl z Vídně blízko a jeho návštěvy nebyly nápadné Bedřich měl 5 svobodných dcer. Asi po roce se ale vše prozradilo, Ferdinand tedy požádal císaře o svolení k sňatku. To jako Habsburk a důstojník musel. Císař namítal, že následník si má vzít královskou dceru. Ferdinand odpověděl, že podle habsburského domácího řádu má být nevěsta že starého rodu, tělesně i duševně zdravá a mít dobrou pověst. To všechno Žofie splňovala. Dostal tedy svolení pod podmínkou, že se s Žofii rok neuvidí. (Ferdinand d´Este maturoval z českého jazyka a dovedl velmi obstojně česky, Žofie česky neuměla. Poznámka redakce CS-magazínu.)

Podmínku splnil, sňatek byl r. 1900 na Konopišti. Manželství bylo šťastné, měli dva syny a dceru. František prý jim dost záviděl, protože jeho manželství se rozpadlo a šťasten byl až se svou dlouholetou milenkou, herečkou Dvorního divadla Kateřinou Schrattovou, provdanou baronkou von Itebe, se kterou se po jejím ovdovění, v r. 1909 tajně oženil.

Ferdinanda jmenoval císař generálním inspektorem branné moci. V této funkci si Ferdinand počínal dobře. Dal zavést nové uniformy, šedé místo modrých, nový typ polních kuchyní, inicioval výstavbu nových bitevních lodí, mj. i prvních rakousko-uherských dreadnoughtů (bitevních lodí – pozn. redakce CS-magazínu) třídy Viribus Unitis. (Ferdinand nenáviděl jakýkoli nacionalismus – i německý. Kdyby nezahynul v Sarajevu, možná by převedl monarchii úspěšně na federaci. Poznámka redakce CS-magazínu.)

V červnu 1914 byly pořádány v Bosně velké manévry. Účastnil se jich Ferdinand s manželkou. Na něj připravila atentát skupina mladých bosenských Srbů, studujících v Bělehradě. Náčelník srbské tajné služby plukovník Dragutin jim obstaral zbraně a zařídil střelecky výcvik. Když 28. června projížděl Ferdinand v koloně aut Sarajevem, hodil na něj bombu Vasilko Čubrinović. Bomba ale vybuchla pod dalším autem. Při zpáteční jízdě zahájil palbu z revolveru Gavrilo Princip. Ferdinand s manželkou byli smrtelně zraněni. Spiklenci byli zatčeni a popraveni. Přežil jen Princip, kterému v době činu nebylo ještě 20 let a nemohl být odsouzen k smrti. Zemřel na jaře 1918 v Malé pevnosti Terezín. Zachránil se jen Mahmed Malobabić, který včas uprchl do Černé Hory. Tam se dožil r. 1970.

Následníkem, už pátým, se stal arcivévoda Karel, tehdy 28letý. Ten se r. 1916 dočkal koruny, ale dlouho nepanoval. V listopadu 1918 přestal být císařem. Zemřel na jaře 1922 na Madeiře.