Červenec 2004

Otto von Habsburg: Splnil se mi můj sen

Zita Senková

Otto von Habsburg, syn posledního rakouského císaře Karla I., v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES hovoří o svém evropanství, Benešových dekretech i tom, jak důležité je pomáhat slabším.

Za jeden z cílů svého politického života jste označoval rozšíření Evropské unie na východ, což se před měsícem stalo realitou. Jaký je to pro vás pocit?

Báječný. Je to splnění velkého snu a obrovský úspěch pro Evropu a Evropany.

Jako potomek slavného silného panovnického rodu Habsburků spatřujete určité paralely mezi rakousko-uherskou monarchií a unií ?

Je to prostor. Ten vždy existoval a spojoval nás. Fakt, že opět srůstá dohromady, je pro mne zcela logický. Vždyť i samotná rakousko-uherská monarchie vznikla díky tomuto prostoru, který je opět pohromadě. Nesmírně mne těší skvělá atmosféra, jsem nevýslovně šťastný, že jsem se tohoto snu dožil. Je báječné, že jsme s Čechy opět v jednom prostoru. Bez bariér. Je to výhra. Všech.

Co vás na nové Evropě nejvíce fascinuje?

Když je vám přes devadesát a tolik jste toho prožil, těšíte se z toho, že mají všichni lidé ve středu Evropy ohromnou šanci žít ve větším a svobodnějším prostoru stability a bezpečí. To platí pro Pobaltí, Čechy, Němce, je to obrovský úspěch.

V čem spatřujete nevýhody rozšíření unie?

Nebudeme si lhát, že je vše dokonalé a ideální. Každá mince má rub a líc. Potíže spatřuji v rozdílné úrovni ekonomik nových a starých členských zemí. Ale jak říká jedno francouzské přísloví - Díra v peněžence ještě nikoho nezabila.

Letos jste se již potřicáté zúčastnil srazu sudetských Němců, na který jezdívala také vaše matka císařovna Zita. Je vaše přítomnost vyjádřením solidarity?

Ano, protože jsem zásadně proti jakémukoli vyhánění. Myšlenku na vystěhování Němců ze Sudet jsem vyčítal již exilovému prezidentovi Edvardu Benešovi, když jsem se s ním za druhé světové války setkal ve Spojených státech. Chyby v komunikaci ale vidím i na německé straně.

Svět je však nyní v pohybu, Evropa je sjednocená a oba národy spolu mluví, potkávají se, a to i na sudetoněmeckém srazu.

Česko-německé vztahy tedy nepovažujete za zrovna ideální?

Cítím je jako napjaté a takovými zůstanou, pokud Češi nezruší Benešovy dekrety. Nejenom pro Němce, ale vůbec pro Evropany jsou neakceptovatelné. Je to absolutní znásilnění lidských práv. A to musí pryč. Jsem hluboce přesvědčen, že pak budou vztahy mezi Čechy a Němci vynikající jako málokteré jiné vztahy. Vidím, jak především mladé české generaci záleží na dobrých vztazích, udržuje kontakty a to je ta správná cesta.

Ve vašem životě se zrcadlí dějiny Evropy. Žil jste v mnoha zemích Evropy, také v Americe. Většina z vašich dětí je aktivní v politice. Syn Georg například vedl přístupová jednání maďarské vlády s EU v Bruselu. Kde jste vlastně doma ?

V Bavorsku. Tady se cítím velice dobře. Často se mě ptali, zda jsem v Evropském parlamentu jako Rakušan a Maďar nepociťoval střet zájmů. Za celých devatenáct let ani jednou. Jsem Evropan.

A velice angažovaný. Jak jste se jím stal?

Díky Evropě. Její kultuře, duchovnu. Z lásky k naší kultuře a civilizaci jsem stoprocentní Evropan.

O sjednocené Evropě jste mluvil již před mnoha lety. Připadáte si jako vizionář?

Věděl jsem již dávno, že například Maďarsko bude jednou z prvních zemí, které budou přijaty do unie. V roce 1989 jsem organizoval setkání na rakousko-maďarské hranici a moje dcera stříhala drát. Přes díru pak prošli první uprchlíci z bývalé NDR.

Udržujete četné kontakty, máte spoustu termínů, jste neustále plně vytížený. Jak to vše zvládáte?

Děkuji za kompliment. Víte, to dělá radost ze života. Radost pracovat. Můj život, často nelehký, mě hodně naučil. Pokud získáte určitý vliv, je vaší povinností pomoci těm, kteří to potřebují. A jsou v podobné situaci, v jaké jste byl předtím vy sám. Je až neuvěřitelné, jak to těm druhým udělá dobře. Když jsem byl za druhé světové války v Americe, byla to pro mne velice těžká doba. Občas bylo velmi bolestné, jak se mnou někteří zacházeli, ale bylo i pár přátel, kteří mi pomohli a na které nikdy nezapomenu. Na konci války jsem proto sám sobě slíbil: pokud budu jednou v pozici, která mi umožní pomáhat jiným, určitě tak udělám! Víte, lidem uděláte radost i malými skutky. Drobnostmi. Nemusíte mít vždy hned výsledek, ale postačí přinejmenším pocit, že je tady někdo pro vás.

Asi není těžké uhodnout vaše životní krédo...

Mám jich několik, ale nejoblíbenějším je asi přísloví: Kdo hledá, najde. Musíme konat. Nejenom nečinně přihlížet.

(MF DNES)