Červenec 2004

Z cesty, pan ministr pracuje.

Marek Švehla

Majáčkoví členové vlády se mění v symbol přidrzlé neschopnosti

Poté co novináři MF Dnes přistihli několik členů vlády při bezohledně rychlé jízdě, vyvstal nečekaný problém. Čeští ministři oznámili, že když přijdou o možnost porušovat silniční předpisy, nebudou schopni svou práci zvládnout. To zákonitě vyvolává otázku, jak to dělají vrcholní administrátoři v jiných státech Evropské unie, kteří se nemohou vyvyšovat nad ostatní občany, a zatím není zřejmé, že by v konečném efektu odváděli horší výkon než jejich české protějšky. Ve vzduchu spíš visí podezření, že si zdejší organizátoři země neumějí zorganizovat svůj vlastní čas.

Vinař nepočká

“Pan ministr pracuje pořád,” sděluje mluvčí ministerstva práce Kateřina Prejdová. “Pan ministr pracuje do půlnoci, musím ho za to obdivovat,” říká pro změnu mluvčí šéfa resortu dopravy Ludmila Roubcová. “Ministr je velmi aktivní a jeho program je supernabitý,” ujišťuje šéf kanceláře ministra kultury Pavel Zeman. “Když vám ukážu itinerář, jak má poskládaný program, tak každá cesta do parlamentu znamená majáček,” oznamuje mluvčí ministra průmyslu Ivo Mravinac.

Otázky na program ministrů v jejich sekretariátech obvykle vyvolávají nervózní ujišťování, že ministr má několik funkcí a téměř se nezastaví. Jenže pokaždé, když veřejnost v poslední době přistihla své administrátory při bezohledné, riskantní jízdě, ukázalo se, že věčně pracující obětavci právě spěchají na nějakou nepodstatnou akci. Exministr Jan Fencl zavinil havárii při cestě na schůzku se členy agrární komory, Jaroslav Palas jel 230 km/h při cestě na setkání vinařů, Stanislav Gross doháněl vysokou rychlostí protaženou snídani, Pavel Němec návštěvu rodičů v Táboře, Cyril Svoboda havaroval při návratu ze stranické akce na Moravě. “Program máme rozpočítaný na minuty,” odpovídá Hugo Roldán z ministerstva zemědělství na otázku, jaký dopad by mohl mít zákaz majáčků. “Zrovna včera se protáhlo jednání prezidia pozemkového fondu a ministr chvátal do rádia na Rozhovory u kávy.”

Musíme se přizpůsobit

Ještě podezřeleji vypadá srovnání se zahraničím. V Německu mohou porušit předpisy jen auta, která jedou s politiky v koloně, například při přepravě státních návštěv. Stejné je to v Itálii. Pokud jede ministerské auto samo, musí jako ostatní vozidla respektovat pravidla silničního provozu. “Italové by svým politikům netolerovali hrubé a nafoukané chování v autě,” říká dlouholetý občan Říma, novinář Josef Kašpar. V Británii má majáček k dispozici pro výjimečné případy (třeba doprovázení návštěv) premiér a ministr vnitra. Jiní ministři jen na povolení policie v případě, kdy jim třeba hrozí atentát. “Britové jsou alergičtí na nadřazené chování,” říká Nigel Banet z ministerstva bez portfeje, které má agendu na starosti. “Ministři si dávají pozor, aby nebyli veřejně popotahováni v novinách za aroganci na silnici. Proto ani jeden ministr za posledních deset let, co si pamatuji, nepožádal o majáček a jejich řidiči jezdí po městě pěkně třicet mil za hodinu. A jestli se nevymlouvají na nedostatek času? To ne, protože čas tu nemá nikdo, a kdyby tohle řekli, bulvár je druhý den roznese na kopytech. Musí si prostě umět den zorganizovat.”

Debata kolem majáčků se v Česku táhne už několik let a politici vědí, že to jejich popularitě škodí. Vzdát se jich ale nechtějí, a tak se uchýlili k praxi běžné i u jiných nepříjemných otázek: mají stále menší chuť se o majáčcích vůbec bavit. “Nelze jen tak říct, jestli ministr je nebo není pro používání majáčků. Musel by to dlouze vysvětlit a to vy do těch novin určitě nedáte,” říká Urbanův mluvčí Mravinac. I on ale po chvíli uznává, že by se jeho nadřízený bez privilegií přednosti v jízdě v případě nutnosti obešel. “No ale chtějte po někom, aby se zbavoval výhody, která mu usnadňuje život,” uzavírá Mravinac.

Výjimečný hlas zaznívá z kanceláře ministra Mlynáře. “Jak by zrušení majáčků ovlivnilo program ministra? Nijak,” říká Mlynářův tajemník Pavel Kolář. “Ministr na začátku řekl, že se to používat nebude, tak se musíme přizpůsobit. Máme delší čas na přejezd, a pokud se opozdíme, návštěva musí počkat.”

Vypadat, že zvládám

Zní to sice trochu jako reakce na objednávku, pokud ale reportér vyjde ze sterilního prostředí vládní politiky, jsou reakce na majáčky jednoznačné. Jako například u oslovených exministrů, psychologa a dvou špičkových manažerů. “Je to falešný argument,” říká Jiří Rusnok, dva roky ministr za ČSSD, nyní poradce ING Bank na otázku, zda by podle něj činnost ministra zákazem majáčku nějak utrpěla. “Zvládání té práce není v tom, že ušetříte dvacet minut na silnici. Umím si představit výjimečné situace, kdy je takový majáček opravdu potřeba, ale v zásadě by neměl být problém zakázat to úplně.”

Stejně to vidí exministr dopravy Martin Říman: “Je to zcela nesmyslný argument. Ministr je člověk pracovně vytížený na úrovni manažera větší firmy. Lepší organizací práce se dá těch pár desítek minut dohnat,” říká. Čím si ale vysvětluje, že členové zdejších vlád tento pohled až na výjimky nesdílejí? “Dělat ministra znamená mít obrovskou moc,” vysvětluje Říman. “A taková moc je nakažlivá, snadno vytváří pocit výlučnosti, nenahraditelnosti.”

Na praktický problém upozorňuje exministr životního prostředí Martin Bursík: “Máte tu tisíc lidí, kteří jsou stejně důležití, ovlivňují ekonomiku. Nevidím důvod, proč oni ne a ministři ano. Navíc – pokud mají politici privilegia, nejsou motivováni, aby pak řešili problémy země.”

S pohledem, že bez majáčku by práce ministra nešla vykonávat tak odpovědně a dobře, nesouhlasí ani psycholog Slavomil Hubáček, jehož společnost ALEA poskytuje manažerské kurzy. “Řeknu to ostře – je to sprostá lež. Ve skutečnosti jde jen o vnitřní nekázeň, pocit, že když mám funkci, tak jsem něco víc.” Kromě toho mohou být “přenabité itineráře” i klasickou ukázkou neschopnosti.

“Manažeři se učí, jak organizovat svůj čas, jak delegovat práci na druhé, jak relaxovat, a umí na různé situace reagovat. K jejich profesionalitě také patří vypadat navenek, že svoji práci zvládají,” říká prezident České manažerské asociace Ladislav Macka na otázku, jak se špičkoví čeští manažeři dokážou obejít bez majáčku. “I program ministrů by měl jít sestavit tak, aby se dal zvládnout. Opravdu nevypadá dobře, když lidi, kteří pravidla vymýšlejí, je potom také porušují.” A jak dokáže svůj nabitý program zvládat bez privilegia přednosti v jízdě šéf jedné z nejznámějších českých firem Škoda Auto? “Bez podstatnějších problémů,” říká Vratislav Kulhánek. “Můj denní rozvrh počítá s možností prodlev na silnicích a nijak mě to neomezuje.”

(Respekt)